50 nejlepších českých alb: Příběhům na nepřekonatelném debutu Tří sester rozuměli učni i intelektuálové

Tři sestry patří k těm kapelám, které na sebe svou debutovou deskou upletly bič. I když fungují úspěšně dodnes, jejich první deska zůstane už navždy nepřekonatelná. I v tomto případě je kvalita nahrávky daná tím, že obsahuje sebraný materiál z delší doby, kdy nešlo desky vydávat, a tak všechny písničky vznikly velmi přirozeně a bez jakýchkoliv tlaků. Kouzlo Kovárny je v tom, že bez příkras a naprosto trefně vystihla tuzemskou hospodskou kulturu. Frontman a hlavní textař Fanánek pomocí příběhů o postavičkách z Braníka zachytil život po putykách tak bravurně, že těm písničkám rozuměli a milovali je jak nic neřešící učni, tak intelektuálové z vysokých škol. Album má na rozdíl od pozdější tvorby Sester velmi silnou a naprosto autentickou atmosféru s až melancholicko-existenciálním nádechem.   

Datum vydání: 1990
Celkový čas: 40:47 minut
Skladby: 1. Ztráta imunity, 2. Věci divnej spád maj. 3. Divný stavy, 4. Kino Zdar, 5. Polyš, 6. Bába, 7. Nuselský Horky, 8. Kenda, 9. Sovy v mazutu, 10. Život je takovej, 11. Když jí bylo 18, 12. Sny o lahvích sody, 13. Texty o auťácích, 14. Budapešť, 15. Metalice, 16. Nechci do ústavu, 17. Kovárna I., 18. Kovárna II

Z vrcholů sleze jen na skok

Savapip v recenzi na album pro hudební server Metal Forever mimo jiné napsal: Kapela Tři sestry se za dobu svého působení stala nepřehlédnutelným fenoménem domácí scény. Jejich spontánní živočišnost a svérázné hitovky udělaly z téhle desky naprostý kult. Fanánkovy vtipné, realistické i střelené texty, svérázným způsobem komentující tehdejší všední prožitky kapely, kultovní hlášky štamgastů, zaznamenané bubeníkem Hadrem na Staré Kovárně, výpůjčky od Přemka Podlahy, nezaměnitelná harmonika, či pivní rozdělení stran desky. Album, která nemá slabinu a která z vrcholů, ke kterým lze počítat nezapomenutelnou vyřvávačku Ztráta imunity, tahavě psychoidní Divný stavy s plíživou harmonikou, dokonale definující obsah písně, její posmutnělý druhý díl Bába, fenomenální text a ulítlý zpěv v Nuselských Horkách, Sahulovy nevinné Sovy v mazutu, svěží a nekonečně optimistický hit Život je takovej, vypalovačku s hysterickými sbory v refrénu Nechci do ústavu, finální Kovárnu i utajený popěvek Vídeň, sleze jen na skok. Lepší start si Tři sestry nemohly přát. 

Lou Fanánek Hagen: Je to vzorek doby, zpěv mě tahá za ucho

Na otázky Vláda z Večerní show odpovídal zpěvák a textař Tří sester František Moravec alias Lou Fanánek Hagen

Co vás jako první napadne, když se řekne Na Kovárně, to je nářez?
No, napadne mě, že je to první deska, kterou jsme udělali. Je za tím celej ten příběh, jak se ta deska nahrávala, vlastně takový nadšení. Nebyli jsme poprvé ve studiu, ale poprvé dýl. Měli jsme za sebou už tři nahrávky na kompilaci Rebelie: Punk ‘n’ Oi!, kterou jsme dělali na Malé Straně ve sklepě domu, kde bydlel Pepa Přib z pozdějšího Monitor EMI. Bylo to sice studio, ale takový divoký, přes chodbu byla režie, hodně netradiční. A teď jsme byli poprvé ve velkým studiu u Petra Jandy na Propasti, takže jsme si to užívali a výhoda byla, že jsme měli zásobník písniček za pět let, od doby, co jsme vznikli. Přece jenom už jsme hráli v letech 1988-89 tak jednou do měsíce, dost jsme zkoušeli, takže jsme všechno uměli. Nahrávalo se úplně jinak než teď, hráli jsme všichni naráz, pak se dozpíval zpěv a za sedm dní jsme to měli včetně míchání hotový. To už se pak nikdy nestalo. 

Jak nahrávku s odstupem času a z dnešního pohledu vnímáte? 
Tak to je takový ten ambivalentní přístup, protože já myslím, že by se na ní nemělo sahat, je to vzorek doby. Je to z devadesátýho roku a stav toho, jak hrajeme, jak je to nasnímaný, jak zpívám. A rovnou k tomu řeknu, že když to slyším, tak mě to tahá za ucho, protože jak jsem úplně amatérskej, nebudu říkat zpěvák, ale přednašeč svejch textů, tak teďka už jsem se za těch 38 let obrousil a je to, myslím, určitě lepší, takže bych to přezpíval úplně celý, ale už by to nebylo ono. Možná by bylo zajímavý tu desku nahrát znovu i z hlediska kvality a možností.

Co nám můžete říci o obalu alba?
Oba je taky hezkej. Jak se ukázalo, má pro nás vlastně výpovědní hodnotu, že si ještě občas pamatujeme, nebo bychom dali dohromady, všechny ty lidi. Je tam osádka hospody. Některý jsme znali víc, některý míň. A samozřejmě, jak čas trhl oponou, tak spousta jich už není mezi námi, bohužel i z našich vrstevníků, co jsou na tom obalu. Proti třeba uměleckýmu dílu nebo fotce přírody, která může být na pohled hezčí, z hlediska „historickýho“, je tenhle obal cenný, že jsou tam konkrétní lidi. Což odpovídá i tomu, že my jsme měli a máme dodnes zálibu říkat konkrétní jména v našich textech, takže lidi pátrali, kdo je Denisák, Polyš nebo paní Hradečná,  jsme takový popisní.  

Jak vzpomínáte na dobu, kdy album vyšlo?
Byla to doba – jak je teďka zvykem říkat – turbulentní a byl to úplnej blázinec, všechno bylo možný, byla dobrá atmosféra v tom, že jsme hodně chodili do hospod a tam to bylo takový požehnaný, protože už jsme se nebáli policajta, který kontroloval, jestli nejsme v tý hospodě dlouho, jestli tam nejsou protistátní hesla, takový ty blbosti, co bejvaly. Takže byla svoboda, téměř anarchie, protože policajti se urazili, že už nemají prebendy, seděli na strážnicích a nějak moc nekonali, takže nastalo něco jako divokej Východ. K tomu byly ještě pomalu se rozhoupávající ceny k tomu kapitalismu, takže pivo, kořalky, všechno laciný. A hlavně lidi v těch hospodách byli plný optimismu. A nebyla závist, protože někdo už byl bohatej, a ty, co nebyli, tak měli za to, že budou příští rok nebo za půl roku nebo za tři roky a že jsou všichni si rovní. Takže tam ty první fialový saka do sebe lily balantýnku s těma, co začínali v nějakým obchodě s potravinama a mysleli si, že to taky doženou, že budou jezdit na ty dovolený a koupí si bavoráky. Od půlky devadesátek se tenhle sen začal trhat, protože už začínalo bejt rozdaný, že některý budou chudý a některý ne. A ty devadesátky tohle neměly, to bylo krásný, všichni měli šanci. 

Mohl byste nám vyprávět nějakou veselou příhodu z natáčení?
Nevím, tady z tý doby už si nic nepamatuju, devadesátky jasně, ale přímo tohle natáčení ještě nebylo tak rozjetý. Ale z pozdějších devadesátek si pamatuju, konkrétně z období desky Hudba z Marsu, kde řadu kytarových sól hrál na housle Franta Kacafírek, který už také není mezi námi. Protože další nebožtík Sahula se den předtím, než měl nahrávat, opil v hospodě na Propasti a popral se s kuchařem tak, že spadnul ze schodů a pochroumal si obě ruce. Myslím, že to je ukázkovej přístup devadesátkovýho umělce k nahrávání. 

Tři sestry

Česká kapela původně hrála punk, později inklinovala i k jiným stylům hudby. Textařem, hlavním zpěvákem a nejznámější osobností kapely je Lou Fanánek Hagen, vlastním jménem František Moravec. Začátky kapely se datují do půlky osmdesátých let, první regulérní album Na Kovárně to je nářez kapela vydala v roce 1990. Zatím poslední příspěvek do diskografie Tří sester se jmenuje Sex, drógy a rokenról a pochází z roku 2021. Momentálně se Tři sestry společně s kapelou Horkýže Slíže nachází na koncertním turné, které vyvrcholí 19. prosince v pražské O2 Areně. 

1. (bude zveřejněno 13. prosince ve vysílání Expres FM a na našem webu)
2. (bude zveřejněno 6. prosince ve vysílání Expres FM a na našem webu)
3. (bude zveřejněno 29. listopadu ve vysílání Expres FM a na našem webu)

4. Tři sestry – Na Kovárně, to je nářez
5. J.A.R. – Homo fonkianz

6. Lucie – Černý kočky, mokrý žáby
7. Mňága a Žďorp – Made in Valmez
8. Flamengo – Kuře v hodinkách
9. Oceán – Pyramida snů
10. Wabi Daněk – Rosa na kolejích

11. Monika Načeva – Nebe je rudý 
12. Vladimír Mišík – Etc… 2
13. Vypsaná fixa – Brutální všechno
14. Karel Kryl – Bratříčku, zavírej vrátka
15. Buty – Ppoommaalluu
16. Olympic – Želva
17. Monkey Business – Why Be In, When You Could Be Out
18. Priessnitz – Nebel
19. Ohm Square – Ohmophonica
20. Midi Lidi – Give Masterpiece a Chance!

21. Psí vojáci – Nalej čistýho vína, pokrytče…
22. Dan Bárta & Illustratosphere – Illustratosphere
23. Jaromír Nohavica – Divné století
24. Marta Kubišová – Songy a balady
25. Lenka Dusilová – Baromantika
26. Supercrooo – Toxic Funk 
27. Vltava – Marx Engels Beatles
28. Floex – Pocustone
29. Zuzana Navarová & Koa – Barvy všecky 
30. Wanastowi Vjecy – Lži, sex a prachy

31. Bratři Orffové – Bingriwingri 
32. Sunshine – Moonshower And Razorblades
33. Iva Bittová & Vladimír Václavek – Bílé inferno
34. Prago Union – HDP  
35. Umakart – Vlci u dveří
36. Master’s Hammer – Ritual
37. Zrní – Soundtrack ke konci světa
38. WWW – Neurobeat
39. Khoiba – Nice Traps
40. Vanessa – Flashback

41. Ecstasy Of Saint Theresa – Slowthinking
42. Xavier Baumaxa – Buranissimo Forte
43. Sebastians – Blue
44. Dné – These Semi Feelings, They Are Everywhere
45. Už jsme doma – Hollywood
46. Role – Rána
47. Blue Effect – Nová syntéza
48. Dybbuk – Ale čert to vem
49. Kryštof – V siločarách
50. Indy a Wich – My 3