Nejlepší hudba ve městě /
Celý playlist
Hudba

50 nejlepších českých alb: V babiččině pokoji stvořil Floex pohádkovou desku plnou elektronické vážné hudby

Avatar photo Petr Novák
07. 06. 2023

Debut Tomáše Dvořáka aka Floexe je pojmenovaný podle kouzelníka, v jehož klobouku bydlí Bob a Bobek. Nahrávka má opravdu takřka pohádkovou atmosféru. Elektronika se tu proplétá s akustickými nástroji v čele s netradičním klarinetem a někdy až naivně roztomilé melodie se misí s propracovanou hudební strukturou. Floex vytvořil originální a osobitou nahrávku, která patří k těm nejvýraznějším v rámci tuzemské elektronické scény, ale měla právem úspěch i v zahraničí. Splňuje totiž ten nejzásadnější předpoklad – žádná jiná deska nezní jako Pocustone.

Další díly (398)

28. místo: Floex – Pocustone (2001)

Tomáš Dvořák aka Floex je klarinetista, skladatel, producent a multimediální umělec. Ve své tvorbě propojuje elektronickou a akustickou hudbu do svébytné atmosférické podoby. Vedle hudby Tomáš vytváří interaktivní multimediální projekty a hudbu do her. Vydal dvě alba, Pocustone (2001) a Zorya (2011), a také EP Gone (2014). Oba tituly si získaly pozornost odborné obce (tři ceny Anděl, nominace na evropské ceny Qwartz, nominace na ceny Apollo a Vinyla). Vzrušující spolupráce s Tomem Hodgem, reprezentovaná deskou A Portrait Of John Doe (2018), se stala unikátním počinem, kde se klasická hudba a avantgardní elektronika míchá do jedinečného organického universa. Deska byla oceněna Andělem v kategorii alternativní hudby.

Tklivější, leč komunikativní zadumanost 

Hana Žáčková v recenzi na album pro časopis Reflex v roce 2001 mimo jiné uvedla: Zjednodušeně a bez větších terminologických ambic specifikováno – na desce se jedná o jakousi elektronickou vážnou hudbu. Vážnou jednak svou celkovou atmosférou, jednak přístupem. Nebývá totiž zvykem, aby se elektronické album dělané především s pomocí počítače, odvíjelo od potřeb živého nástroje, notabene, aby tím nástrojem bylo něco tak klasického jako klarinet. Ano je to tak, Tomáš Dvořák čili Floex jakožto dlouholetý hráč na klarinet ho – velmi často – nechal překvapivě přirozeně, neokázale a často nenápadně kralovat, aniž by si z něj dělal intelektuální berličky pro své hudební vize. Klarinet však není jediným nosným prvkem ústředním motivů, protože Floex nápaditostí a invencí hýří. Náladově se album pohybuje ve tklivější, leč komunikativní zadumanosti, čiré dramatičnosti či již zmíněné vážnosti. Ovšem díky skvěle odlehčenému pohrávání s tóny, jakými skladatel tyto imprese navozuje, nelze ani náhodou konstatovat, že by šlo o niternou depku. 

Datum vydání: 1. května 2001
Celkový čas: 63:43 minut
Skladby: 1. Made Of Wood, 2. Phi_log, 3. Waterfalls, 4. Pay No Mind (Barber mix), 5. Pinky Pong, 6. Labccr, 7. Still Life With Rag And Bolts, 8. Sandálek, 9. Mush Room Cut No9, 10. Com, 11. Mush Room Cut No13 – Object Square, 12. Below, 13. Pointilice
Producent: Tomáš Dvořák

Tomáš Dvořák aka Floex: Bylo to krásné životní období

Na otázky Radka z Večerní show odpovídal Tomáš Dvořák

Tomáši, co tě jako první napadne, když se řekne Pocustone?
Je to pro mě zásadní, protože to byla moje debutová deska, první, co jsem vlastně vůbec vydal. Takže to je spojené s obdobím totálního objevování. Je to deska, která tenkrát byla poměrně progresivní, protože začínala elektronická scéna a Pocustone je jedním z reprezentantů tohoto období. Hlavně si myslím, že to bylo pionýrské období plné objevování, všechno bylo nové.

Myslel jsem, že mi řekneš kouzelníka z Boba a Bobka a jeho zapomenutý klobouk…
Je to taková hodně hravá záležitost a spíš reprezentovala jedno z mých období. Samozřejmě, že to s tím kouzelníkem Pokustonem souvisí, byla to taková přesmyčka.

Jak nahrávku s odstupem času a z dnešního pohledu vnímáš?
Zajímavé je, že spousta věcí zůstává, především taková ta přirozená muzikálnost. Myslím, že bych to album dneska dělal jinak, udělal bych ho jednodušší, ale to je klasický vývoj, že na začátku je člověk takový jakoby snaživější a snaží se tam dostat co nejvíce. Ale v rámci té doby je to pro mě až neuvěřitelné, například zvuk té desky, vůbec nechápu, že vzhledem k těm podmínkám, ve kterých jsem to album dělal, vlastně funguje i v současnosti, takže rozhodně na to dobře vzpomínám.

Co nám můžeš říci o obalu alba?
Ten obal je zajímavý asi v tom, že je jediným, který jsem si dělal sám, hodně jsem si tenkrát hrál. Deska měla i multimediální stopu, byla tam ještě jedna skladba, která byla interaktivní a lidé, když to CD vložili do počítače, tak jí mohli interaktivně hrát. Celé to mělo podobný vizuál a tenkrát jsem si hodně hrál i s tím, že jsem různě kreslil věci na papír a pak jsem je převáděl digitálně do počítače a vytvářel různé koláže, v podobném vizuálu jako byl tento track.

Můžeš nám přiblížit podmínky, ve kterých deska vznikala? Asi jsi neměl k dispozici nemodernější technologie…
Je hrozně zajímavé sledovat právě vývoj elektronické hudby, na jejímž počátku tahle deska stála, myslím jako takové spíše alternativnější elektroniky. To objevování bylo o tom, že technologie teprve začínaly, takže bylo velmi náročné tu hudbu dělat. Koncept jsem měl připravený dlouho dopředu, ale trvalo mi roky, než jsem se dopracoval k tomuto experimentu a album natočil. V té době nebyl třeba ani internet a informací málo, vyvíjel jsem vlastní sampler, na kterém jsem tu desku dělal, což bylo zásadní. Mám oblíbenou historku, že to bylo jako shůry, protože tenkrát jsem dostal od kamaráda možnost neuvěřitelně lukrativního přivýdělku, dělal jsem grafiku do nějaké aplikace a honorář byl asi 80 tisíc korun, což byly, na tu dobu, neuvěřitelné peníze, pro teenagera obzvlášť. A díky tomuto sampleru, který jsem si za ty peníze koupil, ta deska vlastně vznikla.

Mohl bys nám vyprávět nějakou veselou příhodu z natáčení?
Pro mě byly zajímavé podmínky, ve kterých album vznikalo, že jsem to dělal vlastně ve studiu – v babiččině pokoji, v době, kdy zrovna bydlela mimo Prahu. Přestěhoval jsem se tam, tvořil a celá ta atmosféra, myslím, byla super. Měl jsem tam i pár hostů, třeba Petra Tichého na kontrabas nebo jsme nahrávali různé improvizace s Ridinou Ahmed, která to nazpívala. Zajímavé to bylo i v tom, že člověk vlastně neviděl, co vzniká a nevěděl, jaký to bude mít dopad. Bylo to krásné životní období, všechno bylo nové a neopakovatelné.

50 NEJLEPŠÍCH ČESKÝCH ALB VŠECH DOB

50. Indy a Wich – My 3
49. Kryštof – V siločarách
48. Dybbuk – Ale čert to vem
47. Blue Effect – Nová syntéza
46. Role – Rána
45. Už jsme doma – Hollywood
44. Dné – These Semi Feelings, They Are Everywhere
43. Sebastians – Blue
42. Xavier Baumaxa – Buranissimo Forte
41. Ecstasy Of Saint Theresa – Slowthinking
40. Vanessa – Flashback
39. Khoiba – Nice Traps
38. WWW – Neurobeat
37. Zrní – Soundtrack ke konci světa
36. Master’s Hammer – Ritual
35. Umakart – Vlci u dveří
34. Prago Union – HDP  
33. Iva Bittová & Vladimír Václavek – Bílé inferno
32. Sunshine – Moonshower And Razorblades
31. Bratři Orffové – Bingriwingri 
30. Wanastowi Vjecy – Lži, sex a prachy
29. Zuzana Navarová & Koa – Barvy všecky 
28. Floex – Pocustone
27. (bude zveřejněno 14. června v 16.30 v éteru Expres FM a na našem webu)

Po celý rok 2023 vám budeme představovat žebříček v českém éteru neslýchaný. Žebříček padesáti nejlepších českých alb. Do jeho vzniku se zapojilo celé naše rádio a rozproudila se vášnivá debata, která nahrávka by v tomto výčtu rozhodně neměla chybět. Mnoho podobných žebříčků u nás doposud nevzniklo a jsme si vědomi, že tento úctyhodný a pestrý seznam vyvolá různorodé ohlasy. Samozřejmě, že při jeho sestavování muselo dojít ke kompromisům, protože na komplexní pořadí zásadních českých nahrávek by bylo třeba o pár desítek míst navíc. Tvůrci se neřídli datem vzniku ani žánry, ale především srdcem a dobrým vkusem. Jediným kritériem bylo, že se musí jednat o dlouhohrající řadová alba.

U vyhlášení každého místa čeká posluchače Expres FM a čtenáře našeho webu i krátký rozhovor přímo s tvůrci, producenty nebo hudebními kritiky, takže se zpětně o nahrávce dozvíme i něco zajímavého prostřednictvím lidí, kteří se na ní podíleli. Věříme, že se budete bavit, a že to s námi vydržíte až do předních příček, protože tohle hudební putování bude zkrátka dobrodružné. 

50 nejlepších českých alb: Skvělé album jako následek tvůrčí krize producenta Dné

Petr Novák / 15. 02. 2023

50 nejlepších českých alb: Dvojice Khoiba svým debutem raketově vystřelila na vrchol alternativní scény

Petr Novák / 22. 03. 2023

Zdroj fotografií:  archiv Tomáše Dvořáka 

Diskuze
Vstoupit do diskuze
Sdílejte

Další na Expres FM