Petr Hapka byl bohém tělem i duší. Skládal dlouho do noci obklopen svými kočkami, přes den spal. Měl šest dětí s více ženami. Jeho klenuté melodie ozdobily více než stovku filmů a seriálů. A jeho pěvecký projev byl velmi specifický, možná i proto nepřeslechnutelný a nezapomenutelný.
Narodil se 13. května 1944, na pražské konzervatoři studoval hru na violu a zpěv, dramatickou část absolvoval pod vedením Oldřicha Nového. Se scénickou hudbou začínal v divadlech, kde byl současně dirigentem. První skladbu napsal pro Karla Gotta, je to polozapomenutá Malá píseň z roku 1964. Petr Hapka zemřel v roce 2014 v 70 letech.
Maestro a bonviván Petr Hapka byl především slavným skladatelem filmové hudby, s trochou nadsázky se dá říct, že to byl takový česky Ennio Moriconne (ačkoliv oba pánové by se asi při takovém srovnání urazili). Jeho hudbu lze slyšet u legendárních filmů jako Páni kluci, Fešák Hubert, Upír z Feratu, Krakonoš a lyžníci, Panna a netvor nebo Deváté srdce.
Dlouhovlasý a zarostlý dlouhán Hapka však psal také písně na pomezí popu a šansonu. Především pro Hanu Hegerovou, s níž ho pojilo dlouholeté přátelství. Zatímco v začátcích spolupracoval s textařem Petrem Radou, na konci sedmdesátých let navázal plodnou spolupráci s básníkem a novinářem Michalem Horáčkem. V roce 1987 napsali repertoár pro album Potměšilý host, kde jsou písně jako S cizí ženou v cizím pokoji v podání Michaela Kocába nebo Štěstí je krásná věc, kterou zpívá Richard Müller. Přesně o deset let později dvojice napsala písně pro album Citová investice, kde je především slavná skladba skladba Dívám se dívám, jíž Hapka nazpíval ve dvojici s Lucií Bílou.
Společně s Horáčkem pak vytvořili Kudykam, dílo, kterému sami přezdívali „lyrikál“. To je cosi jako muzikál, ale zní to trochu víc hogo fogo. Mezi nejvíce nezapomenutelné ale přece jen patří písně již zmíněné, včetně například Levandulové, kterou nazpíval v duetu s první dámou českého šansonu Hanou Hegerovou.
Úvodní foto: Kundrát / CNC / Profimedia