Nothing But Thieves exkluzivně: Na turné bychom si k sobě vybrali Linkin Park, Nirvanu a Cher

Před koncertem Nothing But Thieves na Rock for People se mimo festivalový ruch setkala Míša Tůmová s kytaristou Domem Craikem, kytaristou Joem Langridge-Brownem a bubeníkem Jamesem Pricem. Probrali chystané album Stray Dogs, jejich nejoblíbenější skladby nebo, co je inspiruje k nové tvorbě.

V září vydáváte očekávané album s názvem Stray Dogs (Pouliční psi). Proč tento název a co vás k tomuto albu inspirovalo?
Joe: Myslím, že pokud jde o název, snažili jsme se zamyslet nad tím, co je na tom, co děláme, opravdu důležité, co je na tom skutečné a autentické. Ve výsledku jsme to my jako kamarádi, naše parta, tým, který jsme kolem sebe vybudovali, lidé, které potkáváme na cestách, a naši fanoušci. Stray Dogs je vlastně metafora pro to všechno.

Jak se staráte o své duševní zdraví během turné a na koncertech?
Dom: To je docela odvážný předpoklad, že to děláme. Dnes už k tomu přistupujeme rozumněji. Myslím, že po letech na turné člověk pozná, co je pro něj dobré a co ne. Cvičíme, snažíme se jíst o něco zdravěji a hlídáme si, abychom nepili příliš alkoholu. Tedy ne pořád. (smích) Ale vážně, důležité je také dávat na sebe navzájem pozor. Jak říkal Joe, jsme nejlepší kamarádi. A myslím, že je důležité spolu mluvit a udržovat otevřenou komunikaci.
James: Myslím, že je dobré se průběžně zajímat o to, jak se ostatní mají. Jsme spolu už tak dlouho, že poznáme už podle atmosféry v místnosti, když někdo nemá zrovna dobrý den. Je to hlavně o tom být k sobě navzájem vnímaví. A protože jsme spolu tak dlouho, tak už to prostě poznáme.

Jaký je ten nejšílenější nebo nejbizarnější zážitek, který jste na vystoupení nebo turné zažili?
Joe: Ty jsi nedávno málem umřel, ne? To bylo docela bizarní.
Dom Mám pocit, že se mi to stává pořád.
James: To bylo někde v Německu.
Dom: V podstatě jsem se před koncertem najedl v cateringu a pak jsem zkolaboval na zemi. Bylo mi strašně špatně. Odvezla mě sanitka do nemocnice a bylo mi fakt příšerně zle. Kluci museli odehrát koncert beze mě. A druhý den jsem pak musel jet vlakem do dalšího města. Byl to prý nejlepší koncert celého turné – a já u toho nebyl.
James: Jo. Bylo to docela smutné. Chvíli nám trvalo, než jsme mu řekli, jak skvělý ten koncert byl, protože jsme se cítili trochu provinile. Ale bylo to šílené. Phil, náš baskytarista, skočil s baskytarou mezi lidi do davu. Byl to jeden z nejdivočejších koncertů turné a Dom o všechno přišel.
Dom: Takže dneska radši hrát nebudu, protože si to evidentně užijí víc beze mě. (smích)

Jaká je pro každého z vás ta nejvýznamnější píseň z vašeho repertoáru?
Joe: If I get high. Myslím, že ta se vždycky hodí.
Dom: Souhlasím.
James: Je hodně univerzální a lidé se v ní dokážou najít. Přesně tu jsem chtěl zmínit taky. Ale na nové desce je jedna skladba, kterou mám opravdu hodně rád.
Dom: Je to ta poslední?
James: Jo, poslední skladba na albu.

Tak na tu si budeme muset počkat do září. Která z vašich písní je podle vás nejvíce nedoceněná?
Dom: Většina z nich je naopak přeceňovaná, haha.
Joe: Za mě Ce n’est Rien z EP Moral Panic II. Tu skladbu mám opravdu rád.
Dom: U mě je to spíš tak, že jsem si k ní postupně našel cestu. Možná jsem ji časem začal víc oceňovat já sám. A to je skladba You Know Me Too Well. Nikdy nevyšla jako singl ani nic podobného. Přesto se z ní stala jedna z našich větších písní. Původně ani neměla být tím typem skladby, který takhle vyroste. Dnes ji hrajeme docela často, budeme ji hrát i dnes.

Co vás, kromě hudby samotné, v současné době inspiruje k tomu skládat tak skvělou hudbu, jakou produkujete?
Joe: Dobrá otázka. Snažím se k těmhle věcem přistupovat s otevřenou myslí. Na předchozí desce jsme měli skladbu Tomorrow Is Closed. A ten název jsem doslova viděl u produkční společnosti v závěrečných titulcích jednoho filmu. V titulcích stálo Tomorrow Is Closed. Textově mi to přišlo zajímavé. Takže inspirace může přijít třeba takhle. Ve skutečnosti to může být úplně cokoliv.
Dom: Možná je to trochu obráceně, ale hodně jsme pracovali na vizuální podobě alba a celkové kreativní stránce projektu. Mám pocit, že mezi hudbou a vizuály vznikla větší souhra než kdy dřív. U tohoto alba jsou obě věci propojené mnohem víc než v minulosti. Všechno se navzájem ovlivňuje. A baví nás, že za vizuály stojí jasný záměr a že co nejlépe doplňují album jako celek.

Kdybyste si mohli vybrat jakéhokoli umělce, ať už žijícího, nebo již zesnulého, s kým byste vyrazili na společné turné?
Joe: David Bowie.
James: To je skvělá volba. Bylo by ale strašně těžké hrát po něm nebo před ním.
Dom: Měl by sis prostě vybrat interpreta, kterého chceš vidět naživo, a smířit se s tím, že pokud by vystupoval s tebou, publikum by po jeho setu už na tebe nereagovalo na stejném levelu.
James: Tak Linkin Park.
Dom: Linkin Park, Nirvana, a Cher.

Pokud byste nebyli Nothing But Thieves, co byste dělali? Máte nějaký skrytý talent, který by vás jinak i uživil?
Joe: Cokoliv, kde bych byl sám sobě šéfem.
James: Ale muselo by tě to uživit!
Dom: Ta představa je hrozná. My jsme měli velké štěstí, protože jsme v podstatě přešli rovnou ze školy k hudbě. Sem tam jsme měli nějaké brigády. Connor třeba čepoval pivo v baru na golfovém hřišti. Joe rozvážel pizzu. Ale neřekl bych, že by to byl zrovna Joeův skrytý talent. Často totiž doručil pizzu na špatnou adresu.
Joe: Ale dostával jsem dobré spropitné. Fakt!

Naši posluchači a vaši fanoušci jsou moc rádi, že děláte skvělou hudbu a dáváte do ní všechno…
Dom: Děkujeme! A ještě jedna věc pro vaše posluchače. Vracíme se do Prahy 22. ledna. Zahrajeme v O2 Universum, což by měl být skvělý koncertní sál. Takže se na to moc těšíme. Bude to skvělý koncert!