Architekt zvuku, který si rád dává na čas: Tony Visconti produkoval zásadní alba Davida Bowieho, pomáhal i T. Rex nebo Manic Street Preachers

Stál za zrodem glam rocku, pomáhal Davidu Bowiemu definovat hudební epochy a po osmdesátce stále experimentuje ve studiu. Tony Visconti je muž v pozadí, který ale formoval zvuk několika dekád. Nesází na velká gesta, ale na přesnost, empatii a odvahu zkoušet neprobádané cesty. Jeho nahrávky možná nemají jednotný zvuk, ale spojuje je jedno: Cit pro jedinečnost.

Narodil se v Brooklynu v roce 1944 v italsko-americké rodině. V jejich domácnosti hudba hrála zásadní roli. Už jako malý se naučil hrát na několik nástrojů, především na kytaru a flétnu. Nejprve se živil jako studiový hudebník a aranžér a v 60. letech přesídlil do Londýna, kde se začala psát jeho mimořádná producentská kariéra.

Zásadní průlom nastal, když navázal spolupráci s mladým zpěvákem Marcem Bolanem a jeho skupinou T. Rex. Právě Viscontiho cit pro aranžmá, hutný zvuk a kombinaci akustiky s elektronikou pomohl vytvořit takzvaný glam rock, který v 70. letech otřásl britskou scénou. S  kapelou vytvořil hity jako Get It On nebo Children Of The Revolution a jejich spolupráce se stala kultovní.

Ještě většího věhlasu dosáhl jako dlouholetý spolupracovník Davida Bowieho. Jeho jméno najdeme na čtrnácti albech hudebního chameleona, od klíčového Space Oddity až po rozlučkový opus Blackstar, za který obdržel hned dvě ceny Grammy. Visconti vytvářel vytvářel prostor, ve kterém Bowie mohl experimentovat. Byl trpělivý, pečlivý a nikdy se nebál nápadů, které by jiní producenti odmítli jako příliš odvážné. Například během natáčení alba Heroes nahrával zpěv tak, že do místnosti umístil tři mikrofony různě vzdálené od zpěváka a podle hlasitosti signálu zapínal různé efekty. Výsledkem byl ikonický vokální zvuk, který dodnes udivuje technickou vynalézavostí.

Dalším z jeho talentů je schopnost přizpůsobit se době. Zatímco mnozí jeho vrstevníci uvízli v jednom stylu, on plynule přešel od rocku k new wave, alternativnímu popu i experimentální scéně. Spolupracoval s umělci jako Thin Lizzy, Iggy Pop, Morrissey, Angelique Kidjo, Manic Street Preachers, Kaiser Chiefs nebo Damon Albarn. V posledních letech pracoval i s mladšími interprety jako Kristeen Young nebo Esperanza Spalding. Jeho produkce se nikdy nestala pouhou rutinou, vždy zůstávala výsostně osobní. Přestože nikdy nebyl typem producenta, který by se vnucoval do popředí, získal uznání i v odborných kruzích. V roce 2017 obdržel cenu Music Producers Guild za celoživotní přínos. Visconti často říká, že jeho úkolem není dát projektu svůj podpis, ale najít to, co v umělci skutečně je a pomoci mu to dostat ven.

Zajímavostí je jeho celoživotní fascinace klasickou hudbou a orchestrací, kterou vnášel i do popových skladeb. Je známý tím, že rád používá skutečné smyčcové nástroje místo syntetizátorů, i když v jiných případech elektroniku neodmítá. Jeho práce spojuje technickou preciznost s uměleckým instinktem. A také notnou dávkou trpělivosti. Zatímco některá alba vznikala rychle, s Davidem Bowiem často trávili hledáním správného zvuku celé měsíce.