Zea: Neumím být popstar, chci lidem něco předat

Zpěvačka, herečka, tanečnice a modelka Alžběta Ferencová, která vystupuje jako Zea, pochází ze slovenského Prešova, ale už jedenáct let žije v Praze. O tom, jak jí coby romskou dívku náhoda přivála na casting Miss Universe, o rozbouřeném oceánu na Tenerife, spolupráci s Markétou Irglovou a Glenem Hansardem, přísném vnitřním kritikovi i monstrózní divadelní show Human Zoo, si povídaly s Veronikou Kolouškovou.

Kde se v tobě vzal ten nádherný soulový, temný, hluboký hlas? Jak jsi ho objevila?
Vůbec nevím. Lidé, kteří netuší, že zpívám, a slyší mě poprvé, nechápou. V běžném hovoru mám totiž mnohem vyšší hlas. Přišlo to přirozeně. Podle toho, co cítíš, takový tón vydáš. Neměla jsem žádnou školu zpěvu, začala jsem náhodně a je to moje přirozená poloha. Možná je to i tím, že moje hudba nikdy nebyla produkovaná uměle a rychle. Měla jsem sice sen být popstar, ale pokaždé, když jsem to zkusila, nedopadlo to vůbec dobře. Během covidové pauzy, kdy jsem se konečně měla šanci zastavit, jsem si uvědomila, že hudba, kterou chci vydávat, by měla být smysluplná a lidem něco předat. Já osobně se například stále vracím k svým oblíbeným interpretům a skladbám, které vznikly třeba i dvacet let zpátky. Pořád si pouštím svojí milovanou skladbu z první desky Lauryn Hill, protože mě tehdy uhranula. Tak jsem si řekla, že radši budu skládat méně, ale musím si za tím stát, abych lidem hudbou předala zkušenost, situaci a emoci. A proto si myslím, že je to cítit i z toho hlasu.

Tvé druhé album Where Do We Go When The Silence Comes, které vyšlo letos v březnu, je výpovědí o ztišení, návratu k sobě samé a znovunalezení vlastní autenticity. První singl, který tohle téma naplňuje, se jmenuje Tenerife Sea. Na ostrov Tenerife jezdíš pravidelně každý rok v lednu. Vznikla ta skladba přímo tam?
Tenerife je krásné v tom, že v lednu tam máš všechny roční období. Na jižních komerčnějších plážích to mám sice nejméně ráda, ale když chci slunce, jedu tam na Playa de Las Américas. Radši mám ale sever a východ, kde je rozbouřený oceán, můžu tam být v mikině, dát si dobré jídlo, uvařit si, kochat se výhledy, procházet se. Tenerife mi ukázal Paulie Garand, už teď se těším, až tam 28. prosince zase odletíme.

Tam začala vznikat celá druhá deska, tam mě do ní Paulie doslova dokopal pět let od mého prvního alba. Měla jsem totiž svůj typický sebekritický pocit, že nic není dost dobré. Tak tam za mnou dorazili Štěpán Urban a Matěj Soukup aka UMP a začali jsme psát Tenerife Sea. Ráda na to vzpomínám – Paulie vařil večeři a my skládali na terase. Je to song o tom, co v současné době prožíváme všichni. Jsme ztracení, svět nás pohlcuje, sociální sítě nás pohlcují, nevíme, kdo jsme, a co máme dělat, abychom byli úspěšní. Děláme to, co nejsme. A potom se toužíme vrátit ke své podstatě, což je velmi náročné. My mileniálové se to ještě snažíme zvládat, protože jsme zažili život předtím, ale Generace Z to má horší. Takže album Where Do We Go When The Silence Comes, je i o tom, že když se všichni vypneme, když se všechno jednoho dne vypne, kým budeme?

Na tvé nové desce hostuje Markéta Irglová. Měla jsi s ní a s Glenem Hansardem možnost zpívat na pódiu. Jak k tomu došlo?
V listopadu loňského roku jsem s Markétou nahrála song You Are Me. Byla to pro mě jedna z nejkrásnějších zkušeností a zároveň tím vzniklo silné přátelství. Vždy jsem milovala film Once, jehož soundtrack mě provázel životem. Glena s Markétou jsem hluboce obdivovala a toužila s nimi pracovat. Jednoho dne jsem si tedy řekla, že Markétu oslovím. Propojil nás Jan Hřebejk, se kterým jsem točila seriál Iveta. Markéta je jeden z nejtalentovanějších a zároveň nejpokornějších a nejkrásnějších lidí, které znám. Nahrály jsme tu píseň a po pár měsících mi zavolala, že mají s Glenem v Praze koncert a že chce, abych si s nimi zazpívala píseň If You Want Me. S Glenem jsme se tam domluvili, že by mi také něco nahrál na desku, ale měl zrovna rozdělanou spoustu projektů, tak jsme to odložili na tento rok. Bohužel to skončilo smutně, Glen nás opustil a pro Markétu to bylo a je nesmírně těžké. Měly jsme teď několik společných vystoupení, kde jsem s Markétou místo Glena zpívala píseň Falling Slowly. Je to pro mě náročné a nedokážu si vůbec představit, jak těžké to musí být pro ní. Jsem s ní ale velmi ráda na pódiu. Srdečně vás tímto zvu na naše dva společné koncerty – 7. prosince hrajeme se smyčcovým kvintetem v brněnském Mahenově divadle a 10. prosince ve Valašském Meziříčí.

Pokračování rozhovoru, ve kterém se dozvíte například to, proč Zea upřednostňuje slovenštinu a co pro ní znamená projekt Human Zoo, najdete v podcastu.