Asociální násilník děsil ženy v Československu tři roky: Ladislav Hojer svými výroky zaskočil i otrlé kriminalisty

Celé tři roky unikal spravedlnosti primitivní vrah Ladislav Hojer. Za tu dobu mu padlo za oběť nejméně pět žen, které náhodně potkal na různých místech země. Místo lítosti si vrah Hojer užíval, že je středem pozornosti, a nechápal, proč jej společnost zavrhla.

Hojer se narodil roku 1958 v Československu. Jeho otec zemřel na rakovinu, když byl ještě malý, jeho matka zemřela o několik let později rovněž na rakovinu. Hojer tak vyrůstal pouze s bratrem, se kterým bydlel v bytě v Praze. Jeho IQ bylo na spodní hranici průměru a ve zvláštní škole a pak následně na sklářském učilišti patřil mezi průměrné žáky, bez většího nadání nebo ambicí. V kolektivu vybočoval svou samotářskou povahou, nezájmem o konverzaci a pohrdavým postojem k ženám. Ten pramenil z jeho neschopnosti se seznámit a navázat s ženou klasický vztah. Nepříliš atraktivní a poněkud hrubiánsky jednající Hojer pro ženy nebyl příliš lákavou partií. To jen posilovalo jeho pohrdání a nenávist k nim a ve svých myšlenkách si představoval ženy v podřízených pozicích, kde on má veškerou moc. A tyto představy ho silně vzrušovaly. 

Poznávací turistika a příležitostná vražda

Svou první vraždu Hojer spáchal v noci z 1. na 2. listopadu roku 1978 v Děčíně. Cestu do severočeského města plánoval od doby, kdy tudy projížděl autobusem a město se mu zalíbilo. Dle svých slov do Děčína jel proto, „aby poznal krásy naší země a také se podíval po nějaké ženské“. U nábřeží Labe náhodou narazil na mladou ženu Evu, která šla na setkání s milencem. Hojer ženu omráčil, odtáhl do křoví a tam ji uškrtil. Nad tělem pak onanoval, do intimních míst zavražděné zastrčil kopřivu a z místa odešel. Své jednání policii popisoval jako spontánní a pudové. Do roku 1981 spáchal nejméně dalších čtyři vraždy a jeden pokus, při kterém byl vyrušen a z místa utekl. Během těchto let cílil na ženy a dívky všech možných věkových kategorií, kdy se většinou ani nepokoušel navázat kontakt, ale surově zaútočil a soulož prováděl již s mrtvým tělem. V jednom případě oběti odřízl genitál, který se po nějaké době pokusil uvařit a sníst. 

Psychiatrický pacient pomohl vyřešit případ

Hojer byl dopaden na základě výpovědi psychicky nemocného muže, který se policii pokusil přiznat k vraždě jedné z dalších Hojerových obětí. Rychle vyšlo najevo, že tento muž vraždu spáchat nemohl, protože v době vraždy byl zavřený ve vězení a přiznání byla jen touha po pozornosti. Věděl však příliš mnoho detailů této vraždy a po důkladném výslechu se vyšetřovatelům podařilo zjistit, odkud tyto detaily muž zná. Díky této výpovědi se policie dostala na stopu Hojerovi, který se při výslechu k vraždě této oběti přiznal. Během roku 1982 se postupně pod tíhou důkazů přiznával i k dalším vraždám. Kriminalisté měli podezření ještě na nejméně dvě další vraždy, které se ale prokázat již nepodařilo a Hojer se k nim odmítl přiznat. Při vyšetřování si vytvořil téměř až přátelský vztah s týmem vyšetřujících kriminalistů a zejména s vrchním vyšetřovatelem, legendárním kriminalistou Jiřím Markovičem, se kterým si i celé hodiny nezávazně vyprávěl o životě. Hojer nebyl schopen pochopit, proč jej společnost nenávidí a naopak si plně užíval to, že je poprvé v životě středem pozornosti. Z psychologického, psychiatrického a sexuologického vyšetření byl Hojer ustanoven jako primitivní a agresivní psychopat s asociální poruchou bez možnosti nápravy. Za pět vražd a jeden pokus o vraždu byl Hojer soudem odsouzen k trestu smrti, který byl vykonán 7. srpna roku 1986 v Pankrácké věznici v Praze. 

Zdroje: killer.cloud, YouTube
Úvodní foto: Muzeum Policie ČR