Rodiče neustále řeší, jestli jejich dítě náhodou netráví moc času před displejem. S dnešními hosty podcastu Stopáž – herním publicistou Janem Modrákem a expertem Seznam.cz na mediální vzdělávání Michalem Kaderkou – probíráme, proč to naopak může být dobře, a jak společně s dítětem nastavit limity a hranice jeho existence v kyberprostoru.
Michale, ty sám učíš na gymnáziu na Zatlance. Vidíš jestli se děti socializují v kyberprostoru čím dál tím víc?
Michal Kaderka: Určitě. Ve své podstatě se mezi nimi objevuje to, co my neznáme za svého života. Zatímco my jsme vyrostli v čistém offline prostoru, oni jsou schopni prohlásit někoho za velmi důvěryhodného, přestože toho člověka nikdy neviděli a znají ho pouze z online prostoru. Dokonce jsou schopni říct, že jde o jejich nejlepšího kamaráda a myslí tím někoho, s kým si chatují nebo třeba posílají fotky už několik let.
Honzo, jak bys rozdělil platformy, na kterých se děti potkávají?
Jan Modrák: Klasické platformy jsou samozřejmě počítač a herní konzole, ale dominantní platforma je dnes hlavně mobilní telefon. Často ho preferují před televizí nebo monitorem, je to pro ně komfortnější a z nějakého důvodu jim vyhovuje víc.
Jak na mobilu vypadá a probíhá ta socializace, kterou se tu v dnešním rozhovoru snažíme identifikovat? Já jsem kdysi hrál Age of Empires, měl jsem nasazený headset a komunikoval se spoluhráči jeho pomocí. Jak tenhle interaktivní prvek vypadá na telefonu? Nebo jde spíš o to, že hry jsou pak součástí offline komunity třeba ve škole?
Jan Modrák: To je hodně důležitý aspekt. Vzájemné doporučování a komunita, která si navzájem radí třeba, co hrát v Minecraftu, nebo jaké nové hry vyzkoušet. Online komunikace funguje na mobilu trochu hůř, ale pořád tam je a funguje. Nebo se to dá úplně převrátit, a během hraní na konzoli pak používat Discord jako hlasový nebo textový chat na telefonu. Propojujete tak dvě platformy dohromady.
Michale, je tohle ten důvod proč ti rodiče píší, aby jsi jim vysvětlil jak tenhle digital first svět funguje?
Michal Kaderka: Přesně tak. Rodiče mají obecně obavy, že jejich děti tráví příliš času online. Nejde exkluzivně jenom o hry, ale třeba i klasický WhatsApp, ke kterému se uchýlí každé dítě ve chvíli, kdy získá mobilní telefon. A hry jsou součástí toho celého problému, kteří rodiče spojují s tím, že jejich děti moc koukají do displejů. A často mají pocit, že to z nich dělá nějaké nesvéprávné osobnosti, které to nemají vůbec pod kontrolou.
Abych citoval naší diskusi předtím, než jsme zapnuli mikrofony: Mají strach, že z jejich dítěte vyroste debil?Michal Kaderka: Přesně tak. Obecně mají starost, jestli na telefonech netráví moc času, jestli je to pro ně bezpečné prostředí, nebo jestli tím neztrácí čas, který by mohli efektivně využít jinak.
A ztrácejí tím čas?
Jan Modrák: Určitě ne. Když to trochu zjednoduším, tak naše generace když chtěla po rodičích aby jim koupili počítač, tak jsme je přesvědčovali, že se na nich budeme učit, jak na nich budeme programovat, a tak dál. A nikdy z toho nic nebylo. Většina z nás na tom prostě jen hrála, a všichni v dospělosti normálně fungujeme ve společnosti, a pro mnoho z nás byly hry přínosem.
Rozhovor je součástí podcastu Stopáž, který vychází každý pátek na webu expresfm.cz. Ve zbytku dnešní epizody s hosty řešíme konkrétní virtuální prostory nebo hry, ve kterých současná generace tráví nejvíce času. Probíráme, jestli lze spoléhat na moderaci obsahu a prostoru, nebo jak s dětmi nastavit hranice, které by v kyberprostoru měly mít. Podcast si můžete poslechnout i v mobilní aplikaci Seznam.cz, nebo ve vašem oblíbeném podcastovém přehrávači.