Tereza Kopáčová: Úspěch Smyslu pro tumor je nad všechna očekávání, nová Studna bude blíž realitě

Hostem Miloše Pokorného byla režisérka Tereza Kopáčová. Probrali spolu mimo jiné aktuální seriálový hit Smysl pro tumor i chystanou sérii Studna, jejíž příběh zpopularizoval normalizační Major Zeman. 

Série Smysl pro tumor bude končit, takže můžeme trochu bilancovat. Byla jsi překvapená tím, jak diváci seriál přijali? 
Kvůli tomu ohlasu, nebo spíš kvůli tomu, abychom to téma dostali mezi lidi, jsme to udělali takovou atraktivní, přijatelnou formou. Atraktivní říkám dneska už s lehkostí, kdyby to bylo o osm týdnů dřív, tak se budu ošívat. S touhle ambicí jsme to dělali, ale nikdy nevíš, jestli to vyjde, nebo jestli lidi odmítnou téma, které je velké míry tabu, do velké míry vytváří nějaké konotace – smrt, průser, problém. Já jsem se ještě hrozně bála toho tumoru v názvu, ale trefnější název jsme nevymysleli. Věděli jsme, že jdeme ven s nějakou kontroverzí, takže název Smysl pro tumor byl správný. Měla jsem trochu obavu, aby nedošlo k nějakému odmítnutí, ale ambice byly velké a doufali jsme, že se nám to podaří. To, co se děje teď, je nad všechna očekávání, největší sny nebo tužby. Ta odezva je obrovská.

Vedle Jiřího Bartošky v seriálu vidíme tváře, které nejsou úplně okoukané. Byl to záměr nebo to typově vyšlo na obsazení, které jsi nakonec zvolila? 
To je případ od případu. Dělám to takhle ráda. Nějaké hvězdy tam mít musím, aby si divák televizi zapnul, na druhou stranu to nechci dělat za každou cenu. Když jsem viděla ten belgický předobraz, bylo mi jasné, že role toho postaršího pána v těžkém nadhledu je prostě napsaná pro Jiřího Bartošku. Možná si Belgičani myslí, že ji psali pro nějakého belgického herce, ale není to tak. Napadl mě jako první a vlastně tak trochu kvůli němu jsem do toho chtěla jít, ale byl to takový první spouštěcí moment. Ale zpět k těm neznámým tvářím: Když obsazuješ pětadvacetileté lidi, tak se do těch neznámých tváří dostaneš automaticky, protože tahle generace ještě tak okoukaná není – byť si myslím, že hrají senzačně a za chvíli okoukaní budou, takže budu muset zase hledat jiné. Ráda obsazuju i neznámé tváře, aby tím výsledný tvar byl osvěžen. A taky ráda občas jdu do něčeho překvapivého, což v tomhle případě je Robert Nebřenský v roli profesora neurochirurgie.

A od Jirky to bylo hned jasné Ano? 
V podstatě ano. Samozřejmě si musel dát nějakou rezervu, aby přečetl scénář. I když myslím, že ho moc nečetl, než mi to slíbil. Jednak mě trochu zná, jednak ví, jak pracuji, ale hlavně, když jsem mu řekla, že pro něj mám báječnou roli, kde vlastně skoro celou dobu leží v posteli, byl úplně nadšený. 

Začínáš připravovat nový projekt Studna, asi nejkultovnější díl Majora Zemana, který je i pro lidi, který nesnášeli celý seriál, dobrý thriller, který je dobře natočený.  Proč Studna? A jak to chceš pojmout? Protože srovnávat se určitě bude… 
Byla jsem hrozně překvapená – a to jsem hrozně pokorná k tvorbě všech ostatních – jak je to strašně špatné, až srandovní. Pro mě to je dětská noční můra, brala jsem to opravdu smrtelně vážně, a ta konfrontace s tím, co jsem měla v hlavě a co jsem po letech viděla, byla překvapivá. Doufám, že nás moc srovnávat nebudou, protože Studna z Majora Zemana je takový ucelený, relativně krátký příběh, který s realitou nemá mnoho společného. My točíme šest hodin celé historie té rodiny od třicátých do osmdesátých let, s různými psychologickými peripetiemi, máme na to odborné poradce, máme nastudované spisy. Drobné odchylky jsou naprosto nezbytné, z reality neuděláš dramatický tvar. Hodně se pitváme v tom, proč se ty věci staly a jak se jim dalo zabránit. To Major Zeman nedělal. Myslím, že výsledný tvar bude úplně jiný, takže doufám, že nás tak moc srovnávat nebudou. Mimochodem pro mě je úplně nejvtipnější, jak to máme uložené v hlavách špatně, že se tatínek klátí se sekerou na dvoře u studny a větu „Otec byl toho večera poněkud neklidný“. Ani jedno v originálu není, je zajímavé, že si celý národ uložil do hlavy něco, co tam není. Testovali jsme to na sobě, málokdo to má uložené správně. 

Proč sis vybrala tohle téma? Čím tě zaujalo?
Nevybrala jsem si ho. Když si vybírám témata, jsou mnohem víc ze života okolo mě. Kriminálky se mi naštěstí nedějí, ani vraždy, ani házení do studny, ani baráky nehoří. V poslední době – tak jednou za dva až tři roky – za mnou přijde nějaký producent a řekne, že pro mě má nabídku, která zní strašně lákavě. A já si říkám, že to vůbec není pro mě a v tomhle konkrétním případě jsem si říkala, proč jako zrovna teď točit Studnu? Ano, lidi milují true krime, televize to rády dělají, ale co já s tím? A ten žánr zase tak moc neumím, ale pro producenty je relativně lákavé, že to dělám trochu jinak. A když mi někdo, koho si vážím, řekne, že by strašně stál o to, abych to udělala já, tak neumím říct ne. V tomhle případě to byl Michal Reitler, můj milovaný producent. A třetí věc, že se pak snažím zjistit, proč to točit teď a proč bych to měla točit já. A jestli tam najdu nějaké téma, které pokládám za důležité, což se nám s Michalem Reitlerem a Mirem Šifrou v tomhle případě povedlo, protože jsme velmi záhy zjistili, že je to klasický případ rozšířené nebo sdílené sebevraždy, což je fenomén, který se nám začíná dít častěji. A teď po prosincových událostech na filozofické fakultě to dostalo dost děsivý rozměr, tohle téma je aktuální.

Bylo těžké najít hlavní představitele, aby to odpovídalo tvým představám a zároveň byla spokojená televize jako zadavatel?
Myslím, že přemýšlím podobně jako zástupci těch televizí, nikdy jsem neměla problém najít ten průnik mezi mými a jejich představami. Tady jsme to měli o trochu komplikovanější v tom, že ti lidé budou hrát od dvacetiletých po šedesátileté a nechtěli jsme přeobsazovat, aby dva díly hrál jeden herec a další jiný herec. Vybrat lidi, který umějí hrát, a tady budou muset být hodně autentičtí, je složité. U starého Brůny, který se v reálu ani u nás v seriálu nejmenuje Brůna, jsem šla vyloženě po člověku, který má talent, vypadá relativně mladě a dá se snadno postaršit.  Naštěstí to vzal David Švehlík a naštěstí se ukázalo při kamerovkách, že bude hrát tak, jak ho lidi ještě neviděli. Celá ta tragédie začala nějakými sousedskými nevraživostmi a toho nevraživého souseda hraje Jakub Prachař.