Nejlepší hudba v metropoli
Celý playlist
Poslouchat online
Nejlepší hudba v metropoli /
Celý playlist
Aktuálně

Filip Březina: K herectví mě přivedlo napodobování Jima Carreyho

Veronika Koloušková
Letošní divadelní sezóna míří do finiše. Pár představení ale ještě můžete stihnout, a to například v Městských divadlech pražských. Do studia za Veronikou a Vaškem zavítal člen tamního souboru Filip Březina, který se rozpovídal o tom, jak se mu hraje na vysokých podpatcích, s třetí nohou nebo v kostýmu Charlieho Chaplina.
13. 06. 2022

Jediné dítě, které šlo na přijímačky s rodičem

Jak jsme si mohli všimnout ve filmu Zlatý podraz, máš zjevné pohybové nadání. K jakým sportům jsi jako dítě tíhnul?
Vždycky jsem rád běhal a hrál venku fotbal. Když mi bylo pět, táta v Ostravě založil florbalový klub a já začal hrát florbal. Bavilo mě skákat po stromech, dělat gymnastiku, parkour, ale florbal byl hlavní.

Kde se vzalo rozhodnutí podat si přihlášku na konzervatoř? Měli v tom prsty rodiče, nebo sis to vydupal sám?
To byla taková souhra náhod. Ve školce, která byla na ZUŠ v Ostravě, jsem už od pěti let chodil na flétničku a do dramaťáku. Jenže když jsem šel do první třídy, tak jsem do dramaťáku chodit přestal a pokračoval jen na hudební nástroj. Pak někdy v šesté nebo sedmé třídě jsem si vzpomněl, že mě to divadlo bavilo. V té době jsem miloval Jima Carreyho, koukal se dokola na Ace Venturu a snažil se ho napodobovat. Tak jsem se do dramaťáku vrátil. Rodiče mě v tom velmi podporovali. Byl jsem možná jediné dítě, které šlo na přijímačky na konzervatoř s rodičem.

Po konzervatoři přišla DAMU. Je známo, že před nástupem do prvního ročníku se jezdí na stmelovací vodu. Jak jste se se spolužáky stmelili?
Jeden den jsme se stmelili tak, že si nepamatuju přejezd z Vyššího Brodu do Rožmberka. Bylo to skvělé a je moc dobře, že se takový adaptační kurz dělá, protože ročník se musí stmelit co nejrychleji. Řeší se tam osobní věci i všechno okolo, večer se hraje na kytary, zpívá se.

Po absolvování DAMU přišly tři nabídky angažmá – z Divadla pod Palmovkou, Švandova divadla a Městských divadel pražských. Proč padla volba na MDP?
Pátý rok DAMU, kdy jsem psal ještě diplomku a dodělával si magistra, jsem si řekl, že když mám ty nabídky, budu hostovat ve všech třech divadlech a pak si vyberu. Což se také stalo. Městská divadla pražská mi přišla nejvíc čerstvá. Byl tam nejlepší kolektiv mladých lidí a cítil jsem se tam dobře.

Celý rozhovor si můžete pustit ve videu

Vojtěch Vodochodský: Doba i tvorba Petra Sepešiho a Ivety Bartošové mě minula

V podpatcích jsem doma vysával

V inscenaci Andělé v Americe v Divadle ABC, která trvá čtyři a půl hodiny, hraješ černošského transvestitu, který nosí vysoké podpatky. Jak velkou máš nohu a kde jste boty sháněli?
Mám velikost 44. Během zkoušení jsme šli s kostýmní výtvarnicí do obuvi nadměrných rozměrů, kde jsem si vybral boty, které se mi líbily. Neměli tam zas takový výběr a já potřeboval takové, které mi budou dobře držet a budou mít opravdu vysoký podpatek. Jsou černé, šněrovací a s platformou asi 12 cm vysoké.

Jak ses na nich učil chodit?
Vzal jsem si je domů, nasadil si paruku a třeba jsem v nich vysával.

Další inscenací je Elefantazie, muzikál Davida Drábka na motivy Sloního muže, ve kterém se to hemží pitoreskními figurkami z panoptika. Jakou anomálii má tvá postava?
Je to figura založená na člověku, který opravdu existoval. Jmenoval se Frank Lentini, byl to Ital a měl tři nohy. Ta třetí mu rostla z pravé kyčle směrem doprava a byla o něco kratší. V dochovaných rozhovorech říkal, že s ní hrál i fotbal. Pod kolenem měl navíc další přirození, které mám v Elefantazii taky.

V pohádce Petr Pan hraješ kapitána Háka. Komunikuješ během představení hodně s dětmi?
Všichni hodně komunikujeme s dětmi, protože děti jsou nesmírně komunikativní, a v tom je to pokaždé jiné a úžasné. Mám tam například moment, kdy se snažím otrávit Petra Pana, když jsem s ním sám v jeho doupěti. U sebe mám lahvičku zašpuntovanou korkem. Jenomže mám ten hák, takže to neotevřu sám. Zkouším to nejdřív zuby, což není dobrý nápad, když je v tom jed. Tak se ptám, jestli je tu nějaké zlé dítě. Většinou je to les rukou a děti se předhání v tom, kdo mi s tím pomůže.

Létá se tam?
Létá.

Na lanech?
Jaká lana?! To je přeci vílí prach!

Dostáváme se k tvé obrovské roli v inscenaci Diktátor režiséra Martina Čičváka. V dramatizaci slavného filmu Charlieho Chaplina hraješ dvojroli židovského holiče a Adenoida Hynkela, zparodovaného Hitlera. Jedná se o druhou dramatizaci Diktátora na světě. Ta první se hraje v Budapešti, kam ses jel podívat, co tě čeká…
Byl jsem vyděšený. Protože Vígszínház je obrovské divadlo pro 1.500 diváků. Soubor byl také daleko větší než náš, takže když ve filmu přijde třicet nácků, tak na jeviště přišlo třicet nácků. A hlavně ta délka. Začal jsem uvažovat, že to možná vlastně vůbec nechci dělat, protože to nedám. Nakonec to ale, doufám, vyšlo.

Filip Březina + Ver Expres.jpg

Denisa Barešová: Mluvme se starými lidmi, dokud můžeme

Z divadla sanitkou

Z předpremiéry Diktátora tě po první polovině představení odvezla sanitka. Co se stalo?
Ten den jsem vstával ve tři ráno, protože jsem točil a pak ještě zkoušel. Říkal jsem si, že budu odpočívat, ale máme podkrovní byt, kam pralo slunko a bylo tam třicet stupňů. Moc jsem nepil a upekl se zevnitř. Dostal jsem úžeh. Navíc mám v tom představení na sobě tři vrstvy kostýmů a leje ze mě během pěti minut neskutečným způsobem. Po dvaceti třiceti minutách mi začalo být špatně, zatočila se mi hlava a řekl jsem si, že musím trošku ubrat, což mě mrzelo, protože jsem to flinkal.

Kolegové mi během těch osmivteřinových převleků nosili pití.. Od té doby během převleků vždycky piju něco sladkého. Dohrál jsem první polovinu, dal si vlažnou sprchu, abych se zchladil, a jak ze mě vyprchal adrenalin, tak jsem si jen lehl na zem a už se nemohl zvednout. Pak jsem absolvoval nejrůznější vyšetření srdce, nosil Holtera a jsem naštěstí v pořádku. Od té doby den před Diktátorem chodím pokaždé brzy spát, nedám si ani pivo a doplním hořčík.

Se začátkem války na Ukrajině dostal Diktátor hrozivý kontext. Cítíš teď silně naléhavost té inscenace?
Hráli jsme to tři nebo čtyři dny po vypuknutí války. Když jsem si opakoval ten monolog, mrazilo mě. Je to hodně nadčasové a aktuální. A bude vždy.

Diktátor bude mít delší pauzu. Proč?
Nebudeme ho teď hrát půl roku, protože jedna z hereček, která tam má větší roli, je těhotná. V říjnu má termín porodu, tak na ni počkáme.

Před sebou máš natáčení seriálu, ve kterém hraješ hlavní roli. Co nám o něm můžeš říct?
Bude se jmenovat Smysl pro tumor. A opět je tam sportovní téma. Tentokrát jsem začal chodit na tréninky rugby k bývalému profesionálnímu hráči Tomáši Rybčíkovi. Je to nejtěžší a nejsložitější sport, jaký jsem kdy zkusil. Pro Českou televizi seriál režíruje Tereza Kopáčová a je to sice těžké téma, rakovina a vypořádávání se s ní, ale bude jemně zpracované, komediálně, v některých momentech až groteskně.

Krom toho rád běháš. Dej nám, prosím, nějaký tip na dobrou přírodní trasu.
Byly mi doporučeny Dolní Břežany, kam jsem si už několikrát zajel zaběhnout desetikilometrový okruh, kde se nastoupá 250 metrů. A jinak jezdím na Milešovku, kterou si dám dvakrát třikrát.

Filip Březina (1995)

Pochází z Ostravy. Herectví vystudoval na ostravské konzervatoři a na pražské DAMU. Před kamerou na sebe upozornil v hlavní roli právníka a basketbalisty Franty ve filmu Radima Špačka Zlatý podraz. Objevil se také v televizních filmech Zahradnictví a Anatomie zrady. V divadle ABC ho aktuálně můžete vidět v inscenacích Diktátor, Andělé v Americe, Elefantazie, Petr Pan, Hamlet, Vojna a mír a Romeo a Julie.


Kam dál? Tomáš Hanák: Jsem staromilec a moderní době nerozumím


Foto: Expres FM / Václav Mašinda

Diskuze
Máme nové diskuze!
Sdílejte

Další na Expres FM