Král českých mashupů Jarda Valkoun: Hejtrům oplácím láskou, občas se z nich stanou fanoušci

Možná jste jeho videa už zahlédli při nekonečném scrollu na Instagramu. Ačkoliv se Jarda Valkoun na sítích prezentuje jako nezaměstnaný nadšenec, ve skutečnosti je profesionálním střihačem videí pro britského youtubera. Proč se raději drží svého občanského jména místo djského pseudonymu? Kterého interpreta by do mixu kvůli „přísným“ textům nikdy nedal? A fungují jeho virální mashupy stejně dobře na vesnické svatbě jako na displeji telefonu?

Videa na sítě dáváš od loňského února, u těch prvních jsi psal, že jsi nezaměstnaný. Kdo byl Jarda Valkoun před tím, než začal dělat hudbu na sítích?
Byl jsem – a zároveň jsem i teď – střihač videí. Zkoušel jsem se stát programátorem pomocí vysokých škol, ale to mě nebavilo. Videa stříhám asi od svých 13 let a poslední čtyři roky to dělám profesionálně. Stříhám pro jednoho youtubera z Anglie. Než jsem sem přijel, jsem ještě stříhal jedno video a jakmile odjedu, jdu dostříhávat další. Takže když to napíšu na Instagram, je to většinou vtip nebo takový ten instagramový hook. A většinou to dám právě k nějakému příspěvku, kde to vypadá, že by to mohl dělat někdo, kdo je třeba nezaměstnaný, ale je to většinou sranda. Takže Jarda předtím, než začal postovat, byl střihač videí.

Sítě tě docela vystřelily nahoru. Cítíš se teď víc jako dj nebo jako content creator?
Asi jako dj, tím se nejvíc prezentuji. Ale nechci se úplně škatulkovat, protože to začalo jako koníček a tak to pořád i vnímám. Nemám ambice být velký dj, co prorazí v zahraničí. Samozřejmě si rád zahraji na velkých party a rád to někam posunu, ale vnímám to jako koníček, takže se spíš chci vnímat právě spíš jako tvůrce. Ale nejvíc vystupuju jako dj.

Člověk se nikdy nezavděčí všem, jak ses vyrovnával s prvními hejty?
Obecně si přijdu – tak poslední dva, tři roky – tak nějak vyrovnaně, nic mě nedokáže naštvat. Předtím, než jsem to vůbec začal přidávat, jsem si prostě dal takové pravidlo, že na to nebudu reagovat. Samozřejmě jednou za čas někdo napíše, že se jim to nelíbí, že to je blbost, že kazím klasickou hudbu. Ale prostě jsem si určil, že na to nebudu reagovat, nebudu tomu dávat pozornost a nějak mě to nesežralo. Protože vím, že mně se taky občas něco nelíbí, jenom nemám potřebu to někam psát. A taky zároveň si uvědomuju, že může být video, kde je třeba 20 hejtujících komentářů, na těch komentářích jsou ještě další lajky, ale to video samotné má třeba 1.500 lajků. Lidi se pak často fixují jen na ty negativní komentáře, které mohou být třeba jediné pod tím videem, ale občas je dobré si uvědomit, že tam je 1.500 lidí, kteří zmáčkli to tlačítko, že se jim to líbí a uvědomit si i tuhle perspektivu.

Takže nemažeš hejty?
Právě že naopak, aby všichni věděli, jak hloupé ty komentáře občas jsou. Někdy ty hejty lajkuji, jen tak ze srandy jim to oplatím láskou. A našli se i lidi, kteří se víckrát objevili pod nějakým videem, já jim to začal lajkovat, pak jsem je začal sledovat, pod nějaká jejich videa jim napsal hezké komentáře a oni přepnuli a najednou mě začali podporovat. Třikrát se mi to takhle stalo, fakt že jo. Takže oplácím láskou a fakt se mi stalo, že někdo mi psal negativní věci a najednou o deset příspěvků dál se mě zastával.

Propojuješ hudbu, která by málokoho napadla, že půjde dohromady. Klidně i melodii z telefonu, co má spousta lidí jako budík, propojíš s Yzomandiasem. Jak funguje ten tvůj proces v hlavě?
Není to nic přelomového. Hodně z toho je samozřejmě inspirace. Stejně jako hodně tvůrců v Česku i mě původně inspiroval jiný člověk z Ameriky, který dělá hodně podobné věci a viděl jsem u něj, že zmixoval nějaký americký rap se znělkou budíku z iPhonu. Tak jsem si řekl, že udělám totéž, jenom s českým rapem. A potom, když zkusíš tohle, tě napadne, co dalšího bych mohl zkusit, třeba znělku ze seriálu. Takže sednu si, nebo ležím na posteli a přemýšlím, co bych tak mohl zmixovat. Najdu si to ve svém programu, hodím to vedle sebe, koukám, jestli to má stejné tempo nebo ne. Různě prostě zkouším, trial and error, jak se říká. Ale zároveň i hodně věcí je inspirace.

Nejvíc tvých mixů je z domácí scény, konkrétně z rapu. To všechny ty umělce posloucháš?
Není to to, co poslouchám úplně nejvíc, ale poslouchám je. Zároveň to, co nejvíc mixuji, jsou prostě věci, které spolu jdou nejlépe zmixovat. Třeba ten rap, který nemusí být občas tak melodický, nejlépe sedne na jiné instrumentály písniček. Nejvíc jsem třeba mixoval interprety jako třeba MC Gey nebo Yzomandias, kteří mají takový nejvíc nezabarvený hlas, oproti třeba Viktoru Sheenovi, který víc používá autotune a další efekty. To pak méně sedne na různé instrumentály.

Česká rapová scéna se bere docela vážně. Jak na tvoje mashupy reagují čeští rapeři?
MC Gey to občas sdílí, takže myslím, že se mu to líbí. Ale nikdo mi úplně nenapsal „Jo, líbí se mi to“. Ale zrovna včera jsem koukal, že Nik Tendo mi to olajkoval, takže i takovým drsným rapperům se to podle mě líbí nebo se tomu minimálně zasmějí.

Máš nějaký track, který bys chtěl s něčím zmixovat, ale pořád to tam technicky nebo pocitově nesedí, že jsi mu ještě nenašel vhodný protipól?
Právě to jsou asi ty tracky, které jsou melodičtější. Určitě tam jsou nějaké písničky třeba od Viktora Sheena, který by určitě někam sednul, ale ještě se mi to právě úplně nepodařilo. Jednou jsem to zkusil, Viktor Sheen a A-ha – Take On Me, to podle mě sedlo aspoň trošku, ale teď si úplně nevzpomínám na nějaký, který by mi takhle ležel v hlavě.

Kde končí hranice vkusu? Je pro tebe nějaký track nebo interpret už jako přes čáru, že bys ho do mixu nedal? 
Asi nějaké písně od Řezníka, kde se zpívají fakt nevhodné věci. Ať si každý dělá, co chce, když to nikomu neubližuje, ale možná na mě jsou nějaké texty občas až moc tvrdé na to, abych je nějak spojil a publikoval, takže možná od tohohle interpreta. Já to dokážu ocenit, jenom to je za tou hranicí, co já bych publikoval za sebe. To už bych se styděl třeba ukázat mamce.

Kromě toho, že hraješ na sítích, hraješ i na akcích. Na jakých?  
Všechny typy, svatby, maturiťáky, party v klubu, firemní akce, už jsem zažil všechno. A všechno z toho mě právě i baví, baví mě pouštět ABBA na svatbě, baví mě zahrát tvrdé tracky v klubu, baví mě hrát Pitbulla na maturiťácích. Samozřejmě se říká, že když člověk dělá hodně věcí, tak neexceluje v žádné z nich, ale věřím, že když zahraji na každé akci, tak se to lidem líbí.

A když hraješ na maturitních plesech nebo svatbách, můžeš tam pouštět český rap se sprostými slovy?
Obecně si myslím, že to moc často hrát nebudu, spíš to budu střídat. Když uvidím na parketu mladší lidi, pustím rapovou písničku, když uvidím babičku s dědou, pustím něco staršího, protože jsem si otestoval, co funguje na Instagramu a co funguje naživo. A upřímně ty mashupy naživo podle mě tak moc nefungují. Djing je hodně situační, je potřeba reagovat na to, jak se lidi baví na parketu a zahrát písničku, kterou ani sami neví, že chtějí slyšet. Těch dobrých mashupů je samo o sobě málo a dosadit je do toho konkrétního momentu na parketu, to je podle mě nemožné. Když to člověk dělá na sílu a pouští je tam, tak to moc podle mě nefunguje. Protože většinou v tom momentu lidi čekají na svoji oblíbenou písničku, a když se jim pustí mashup, tak jim to vlastně ani nedocvakne, že to jsou dvě písničky spojené a říkají si, co to hraje.

Takže ten hlavní rozdíl mezi mezi tím, jak to funguje na sítích a v reálu, je vnímání nálady publika?
Podle mě se lidi na parketu chtějí bavit a na moje videa koukají na gauči s telefonem v ruce, takže to jsou dvě úplně jiná rozpoložení, ve kterých se člověk nachází. Myslím, že na tom parketu to lidem tak nedocvakne. Ale samozřejmě jsou i výjimky, třeba když dám mashup na dvě úplně ikonické věci, tak to lidi poznají, třeba KSN a Crazy Frog.

Je někdo z hudebníků, kdo tě inspiruje?
Fred Again je oblíbeným hudebníkem snad každého, i můj. Líbí se mi jeho rozsah, ta alba Actual Life I-III jsou úžasná, moc se mi líbí. A to, co teď vydává, to USB album, takové tvrdší, to je taky něco skvělého. A pak ještě DJ Badger mě inspiruje, ten dělá hezké remixy.

Co by sis chtěl kariérně splnit?
Jak je to koníček, tak k tomu mám takový přístup, že nemám úplně ambice prorazit do zahraničí. Vím, že chci zůstat tady v Česku se svojí přítelkyní a založit rodinu. Nemám v hlavě asi nějaký cíl. Baví mě pořádat akce, takže třeba se dostat do nějakého bodu, kde budu moct oznámit, že zítra v Praze uděláme akci a přijde 50, 100 lidí, to by byl můj cíl. Vymyslet si takhle náhodný event, zorganizovat ho a vyhrát si s tím včetně vizuálu a toho, čím ta akce může být zajímavá.

Nepřemýšlel jsi nad pseudonymem?
Přemýšlel, ale to, že používám svoje jméno, ukazuje lidem, že jsem prostě obyčejný kluk, který to dělá jako koníček. A podle mě to lidi tak i vnímají. Samozřejmě jsem přemýšlel, jestli si vybrat nějaké nickname, protože každý dj ho má. Ale naschvál jsem si řekl, že chci používat svoje jméno, chci hrdě nést své příjmení. Protože třeba můj táta je taky hudebník, klavírista v Liberci, hodně známý. On i učí a ve třídě si to lidi spojili, že jsem jeho syn. 

Znáš někoho, kdo dělá mashupy pomocí AI?
Řekl bych, že to dělám já, ale tak jako nepřímo. Mám program, který dokáže oddělit kapelu od instrumentálu a to ta technologie zatím určitě využívá. Protože kdybych to nedělal pomocí toho a jenom třeba snížil basy na písničce, nezní to podle mě moc dobře, nebo minimálně to nezní jako ucelená písnička, když bych to dal na Instagram. Znělo by to, že hrají dva tracky místo toho, že hraje instrumentál jedné a vokál druhé, takže používám to, ale čistě jenom na oddělení té kapely. 

Koho jsi poslouchal v pubertě, v mládí, kteří interpreti tě nejvíc formovali?
Dřív nám rodiče vždycky pouštěli Queen. Měli na DVD všechny jejich hudební klipy, my jsme si to vždycky pouštěli na televizi. Queen mám hodně rád, Under Pressure je v mé Top 3. Když jsem začal vyrůstat, hodně jsem začal poslouchat americký rap, třeba interpreta jménem George Watsky. Pak Logic, ne ten český, ale americký, Fox Stevenson, to je zas D’n’B, to jsem poslouchal třeba ve 14. A teď už to je tak nějak všechno. V současnosti hodně poslouchám remixy na SoundCloudu, když jezdím autem a ukládám si to do lajků, abych to mohl pustit v klubu.