Matěj Podzimek: U Ivety se snažíme porozumět, proč se to všechno stalo, úspěch Smyslu pro tumor mě nepřekvapil

Hostem dalšího vydání pořadu Expres Star byl scenárista, dramaturg a kreativní producent Matěj Podzimek. Řeč byla nejen o projektech, kterými aktuálně žije, tedy třetí řadě minisérie Iveta a dokumentu Málo mě znáš, ale i o jeho scenáristické práci nebo o tom, zda chce do svých seriálů obsazovat manželku, herečku Evu Podzimkovou.  

Začínal u seriálu Ulice, kde postupně od autora dějových linek vyrostl přes šéfautora a kreativního producenta v supervisora. Svého tehdejšího šéfa Michala Reitlera následoval do České televize, kde pracoval na různých projektech jako dramaturg. Je také spoluautorem úspěšných sérií  Metanol, Dukla 61, Ochránce, Devadesátky a nejnověji Smysl pro tumor. Souběžně se ale – opět s Michalem Reitlerem – přesunul na Novu a Voyo, kde je kreativním producentem minisérie Iveta. A také dokumentu Málo mě znáš, který nabídne trochu jiný pohled na Ivetu Bartošovou. Aby byl výčet kompletní, nesmíme zapomenout, že Matěj spolupracoval na seriálu na seryjálu a fylmu Vyšehrad a komedii 3Bobule. 

Matěji, jak se cítíte líp? Jako scenárista, jehož příběh ožívá, nebo jako producent, který pomáhá oživovat scénáře jiných?
Baví mě oboje, už si neumím představit jedno bez druhého, tím pádem se neumím, ani nechci, rozhodnout.

Co je vlastně úlohou kreativního producenta? O té funkci se často mluví, ale snad nikdy jsem neslyšel, aby někdo řekl, co vlastně dělá…
Je to takový svorník. V ideálním případě jste u celého procesu od námětu nebo nápadu až po hotovou věc. V okamžiku, kdy se vysílá, jste i u kampaně, přemýšlíte, jak to doručit divákovi v té podobě, v jaké to bylo na začátku. Takový strážce, někdo by řekl třeba porodní bába. Je to úkol, který má sloužit myšlence toho projektu. Samozřejmě stejně tak dáváte pozor, aby to splnilo nějaké náležitosti, které si od toho slibuje ten, kdo to platí.

Víme, že umíte psát scénáře, ale jak jste na tom s marketingem?
To je věc, kterou jsem se naučil v seriálu Ulice, kde jsem od roku 2012 působil jako kreativní producent, když ta funkce ještě nebyla běžná. Scenáristika je velmi osamělá profese, jenom sedíte, něco píšete a pak jste zvědaví, co se z toho stane. Ale v případě kreativního producentství je to naopak záležitost permanentní komunikace s lidmi. Marketing chápu jako takovou prodlouženou ruku, kdy musíte být schopný podat divákovi a zformulovat věci, které ve scénáři formujete komplikovaně, velmi jednoduše.

Nemáte jako kreativní producent tendence do toho kolegům scenáristům „kecat“?
Spíš se snažím pomoci jim lépe formulovat to, co chtějí. V určitém okamžiku jim jsem oponentem. Trochu to souvisí s tou dramaturgií. Buď můžete kritizovat a říkat, co je špatně, nebo pomoci tím, že mu nabídnete nějaké efektivnější řešení. Tam mi určitě scenáristická zkušenost pomáhá.

Minisérie Iveta, které jste kreativním producentem, bude prvním produktem natočeným pro Voyo, který budou moci vidět diváci i zadarmo na obrazovkách Novy. Snažili jste se tomu bránit? Nebo to berete jako možnost přilákat víc diváků k finální třetí sérii Ivety?
Já to beru ještě jinak. Pro mě bylo zásadní – a možná v tom hraje roli ta zkušenost se seriálem Ulice – doručit tu věc i divákům, kteří Voyo nechtějí, nebo si ho nemohou dovolit z jakéhokoliv důvodu. Přivítal jsem možnost, že zpěvačku, která patří všem, dáme všem. To byla pro mě zásadní myšlenka.

Nebáli jste se naopak, že si divák řekne „Však oni mi tu třetí sérii časem taky ukážou, tak proč bych se platil Voyo!“?
Nebáli. Nebudeme si nalhávat, že tenhle efekt to má přinést taky. Podíváte se na dvě série a pravděpodobně budete chtít vidět i tu třetí. To, že Ivetu teď pustíme na Nově, je zcela mimořádná věc spojená s třicetinami Novy, je to dárek divákům, abychom jim ukázali, co děláme pro Voyo. Jsem si jist, že to nebude pravidlo.

Na Voyo vstoupí i dokument o Ivetě Bartošové Málo mě znáš. Nebojíte se, že bude „přeivetováno“? 
Nebojím se toho. Je to opravdu jiné než ta hraná minisérie. Je to pohled na český showbyznys, tak komplexní, jak jsem ho ještě neviděl. Přes konkrétní osud ukazujeme, jak showbyznys funguje, což je něco, co jsem tady doteď postrádal. Nutno říct, že jsme nasbírali, ať už archivy, nebo svědectví, která jsou silná a pro někoho překvapující nebo znepokojivá.

Jak moc se musel scenárista a režisér Michal Samir odklánět od reality kvůli atraktivitě příběhu?
Nečinil tak mnoho, protože za tím byla dalekosáhlá rešerše života, osudu, kariéry. Tím, že měl podepsané – což není v českém prostředí úplně běžné – všechny, o kterých vypráví, rozmlouval s nimi, snažil se, jak to sám nazývá, popsat nějakou esenci té ženy i té kariéry. Troufám si říct, že právě díky poctivosti jeho přístupu se mu to nadstandardně povedlo.

Mluvili do scénáře Ivetini pozůstalí, tedy především sestra a syn?
Znají to, četli to, vyjadřovali se, ale celé to bylo založené na důvěře. 

Kdo se při přípravě Ivety víc zapotil? Castingový tým, nebo kostyméři?
Udělali spoustu skvělé práce. Tři série zobrazují tři různé dekády a je to stylově velmi věrné, jak způsobem natáčení, tak kostýmy. To je věc, která mě na tom fascinuje, jak tvůrci během tří let dokázali uchopit tři takhle odlišné epochy a každé řadě vtisknout její vlastní charakter.

V nadcházející třetí sérii prožijeme s Ivetou poslední etapu jejího života, včetně toho smutného konce. Nebáli jste se, že právě v téhle etapě budete hodně balancovat nad bulvární propastí?
Tím, že jsme o tom věděli, opět jsme se mohli směle vzepřít očekávání, podívat se na to s odstupem těch 10 let jako na něco, co bylo extrémní, a snažit se pojmenovat, proč to takové bylo. Je to příběh osudu člověka, který má veškerou naši pozornost, ale my mu nejsme schopni poskytnout žádné ohledy. To je něco, co jsme chtěli ukázat. Někoho spoustu let posloucháte, obdivujete, pak je mu najednou v životě zle, vy se na něj díváte dál, s nulovou empatií. Neodpustíte mu, že najednou není perfektní, najednou neodpovídá tomu, proč jste si ho v pokojíčku dávali na stěnu nebo do skříňky na vojně. Tenhle přístup jsme chtěli třetí řadou Ivety pojmenovat. Do toho samozřejmě bulvár patří, je součástí, ale nebyl to náš primární zájem. Snažili jsme se následovat to, co jsme dělali v prvních dvou řadách, následovat tu empatii, dívat se na to se schopností porozumět tomu, proč se to všechno stalo.

Vy jste říkal, že Michal Samir má podepsané všechny účastníky nebo všechny ty postavy, které vystupují, to se týká i pánů Macury a Rychtáře?
Je to tak.

A nebojíte se, že přesto od nich přijde nějaká negativní reakce? Protože jejich vyobrazení – pokud bude blízko realitě –nemůže být lichotivé. 
Ve chvíli, kdy se rozhodli, že do toho s námi půjdou, je to věc důvěry vůči Michalu Samirovi a celému týmu, že to ukážeme tak, jak to bylo. Na rozdíl od novinářů té doby to stavíme do nějakého kontextu. Věřím, že diváci budou překvapeni, že ty věci jsou výrazně složitější, než že někomu nasadíte psí hlavu. Potřebujete padoucha, ale takhle jednoduchý život někdy není.

Padouchem rozhodně bude i Pavel Novotný, který dokonce prohlásil, že bulvár jednou Ivetu zabije, což se svým způsobem podařilo. I ten byl v pohodě se svým vyobrazením?
Pavel Novotný byl ochotný nám poskytnout svoje jméno. Myslím, že tam je přítomná nějaká sebereflexe. Netroufám si mluvit za něj, je to spíš můj odhad, ale s tím odstupem 10 let, když tehdy byl schopen říct to, co jste citoval, je podle mě schopen i nahlédnout, že ty věci nebyly v pořádku.

Smysl pro tumor je zatím letošním premiantem mezi seriály. Čekal jste takový úspěch?
Nechci, aby to znělo arogantně, ale čekal. Je to zejména díky belgickému originálu, který se mi moc líbil. Je to ukázka toho, že v Česku se běžně podceňují diváci, že něco nesnesou, nezvládnou, bude to na ně příliš. Mám pocit, že průběžně zkouším dokázat, že to není pravda. Smysl pro tumor je přesně ukázka něčeho, kolem čeho se vznášela spousta pochybností, že to bude příliš, ať už tím, že je to seriál o rakovině, ještě vyprávěný lehčí formou. Pro mě to ukázalo, že obavy jsou na místě, ale je dobré jim čelit. A jak jinak než tím, že to uděláte!

Někde jsem četl, že jste se dokonce spřátelil s autorem belgického originálu Leanderem Verdievelem. Nechystáte něco společně?
Autor belgického originálu mi to fakt nabídl, což mě nesmírně potěšilo. Zatím vše zůstává v rovině nějakých úvah. Fakt je ten, že on je tak skvělý – osobnostně i profesně – že by se mi to dost líbilo.

Říkal jste, že Smysl pro tumor je podán lehčí formou. Nevyčítali vám onkologičtí pacienti nebo odborníci, že to až moc zlehčujete?
Ti, se kterými jsem se setkal, si neříkají pacienti, říkají si heroes, z pacientské organizace Fuck Cancer, byli nadšeni. Ten seriál se dotýká tak závažných věcí, že mi bylo jasné, že část diváků – právě třeba s tou zkušeností – okamžitě ztratíme, protože se k tomu nebudou chtít vracet. Ale pak jsem věděl, že jsou tací, kteří naopak uvítají, že jim někdo, ať už zprostředkovaně přes příběh, nebo v dokumentárních výpovědích na konci každého dílu, dá prostor. Nikdy necítil tak dobrou energii, jako když jsem poprvé přišel mezi heroes do místnosti, kde jich bylo asi 15. Jsou to lidi, kteří mají za sebou opravdu těžkou zkušenost, ale nesmírně je posílila. Musím říct, že mě to velmi obohatilo.

Jsou pro Matěje Podzimka důležitá ocenění za jeho práci? Netrpí televizní schizofrenií, když píše pro Českou televizi a dělá kreativního producenta na Nově? A přemýšlí při psaní scénářů o rolích pro svou manželku Evu Podzimkovou, která se proslavila pod dívčím jménem Josefíková? 
To se dozvíte, když si poslechnete celý rozhovor v úvodu článku! 

Archiv rozhovorů Expres Star najdete v sekci Podcasty, v aplikaci Expres FM, na webu Podcasty.cz a v aplikacích Spotify a Apple Podcasts.