Jan P. Muchow: Když si pro Českého lva přijde někdo, koho znám, rozbuší se mi srdce, jako bych sám vyhrál

Úspěšný hudebník, filmový skladatel a renomovaný producent Jan P. Muchow přijal pozvání na rozhovor od Miloše Pokorného. Hlavním tématem jejich povídání byl nadcházející ročník filmových cen Český lev, ale došlo i na znovuzrození kultovní formace The Ecstacy of Saint Theresa nebo aktuální producentské počiny. 

Jaký vztah máš k cenám Český lev?
Jako filmový fanoušek, což jsem asi nejvíc, mám Českého lva rád, protože je to takový přehled, co se za ten rok v české kinematografii, a často i v československé kinematografii, stalo. Akademici mě svými nominacemi informují o tom, co nejvíc stálo za to. Jsem na to zvědavý a rád se na ty tvůrce podívám. A tím, že jsem zároveň i filmový profesionál, je to taková besídka toho cechu a je fajn, že v rámci toho večera se ti lidé vidí.  Českého lva mám rád od začátku, včetně těch předešlých ročníků, které dělal Petr Vachler. V současnosti vznikají pod záštitou Akademie, mám pocit, že jsou takové vznešenější. 

Kromě toho, že máš doma čtyři České lvy, jsi taky akademik. Kolik filmů stihneš každý rok zhlédnout?
Koukám na všechno. Už někdy od září se snažím průběžně sledovat všechny. A když to náhodou nestihnu, tak v tom ročníku radši nehlasuji, protože by to nebylo fér. Prostě mě to zajímá a občas narazím i na filmy, o kterých jsem předem třeba ani nevěděl a pak zjistím, že jsou prostě fantastické. Jako třeba Přišla v noci, což je taková Popelka mezi letošními nominovanými filmy.

Stane se ti, že třeba některé tvůrce vůbec neznáš?
Stává se to, samozřejmě. Naštěstí pořád přibývají noví a někdy je to i právě lepší. A když ty lidi mám rád a znám je, fandím tomu filmu už předem. 

Jak se bráníš tomu, když jsou nominováni tví spolupracovníci?
Tomu se nebráním, já jim to přeji. Jako tvůrce nemůžu hlasovat pro žádný film, na kterém jsem spolupracoval, i když jsem třeba dělal hudbu a nominovaný nejsem. Taková jsou pravidla a je to správné. 

Stalo se ti někdy, že jsi své nominace trefil přesně?
Vůbec. Stává se mi, že se můj vkus míjí s tím většinovým průměrem. A ještě více je to třeba u cen Anděl. Je to přirozené. Co se hudby týká, dělám celoživotně menšinový žánr, takže i v tomto směru se můj vkus poměrně často míjí s tím většinovým. 

Už poněkolikáté budeš s kapelou hudebně doprovázet celý večer. Sleduješ, co se v sále děje?
Sleduji, ale moc nestíhám konkrétní lidi. Hlavně na nás svítí světlo, takže moc nevidím tváře v sále, dokud nepřijdou na pódium. Ale přijde pro Českého lva někdo, koho znám, tak se mi rozbuší srdce, jako kdybych byl na jeho místě, a mám z toho radost. Už se mi také stalo, že jsem hrál mnohem rychleji, než jsem měl.  Snažíme se nic nepokazit, abychom někomu nezkazili večer. Na rozdíl od nominovaných máš takový klid, odstup, ale když přeci jen něco pokazíme, tak se vlastně nic nestane. Když někdo třeba zakopne nebo se mu nepovede řeč, je to horší.  Nejvíc nervózní jsem u vzpomínek in memoriam, je to citlivé a snažím se vždy vybrat co nejlepší skladbu, aby se k tomu hodila. 

Jak dramaturgicky a hudebně koncipuješ daný ročník?
Před rokem byl třicátý ročník, bylo to takové lehce bilanční ohlédnutí, včetně toho, že přijela Markéta Irglová a zahrála oscarovou skladbu z filmu Once. Jsem osloven, abych doprovázel hudbou, kterou jsem složil pro český film a vždy se snažíme najít nejvhodnější témata z těch filmů pro tu danou kategorii. 

Koho máš v kapele?
Jsme skupina, která se jmenuje Jan P. Muchow & The Antagonists, protože každý dobrý filmový příběh má svého protagonistu a antagonistu, proto se má kapela tahle jmenuje. Snažíme se během večera skrze hudbu udělat takový filmový příběh. Marek Doubrava, který je také filmovým skladatelem, hraje na kytaru a klavír, Václav Havelka zpívá, Emma Brabcová zpívá a bude hrát na tubular bells, což jsou takové velké zvony. Dále Jenovéfa Boková na housle, Marie Dorazilová na čelo, Honza Janečka na bicí a pak máme ještě další hosty na čela a smyčce.  

Máš teď aktuálně rozdělanou nějakou filmovou hudbu?
Dělám asi dva seriály a čeká mě film Fichtelberg, který se právě dostříhává, v létě bych měl začít.

Jak to vypadá s The Ecstacy Of Saint Theresa? 
Probudili jsme se ze zimního spánku. Veřejně jsme nevystupovali osm let a poprvé budeme hrát v červnu na festivalu Rock For People. Od ledna poctivě zkoušíme několikrát týdně, protože čas běží rychle a nechceme tam být za úplné hňupy. Musím říci, že to bereme poctivě, jsem na nás pyšný a mám z toho radost. 

Můžeme se těšit i na nějaké nové věci?
Na nových věcech pracujeme, do června nové album asi nevydáme, ale chceme, aby k prvnímu koncertu byl venku minimálně singl. 

Co tvoje další projekty?
Jako aktivní hudebník se v nějakých projektech momentálně neangažuji, ale funguji jako hudební producent a už od září vzniká spolupráce s Benem Cristovao, výsledek by měl být venku snad tento rok v září. Zároveň připravuji singl pro Lake Malawi, to bude o něco rychlejší – vyjít by měl nejpozději v dubnu.