Barbora Mottlová: Byla jsem pilnou divačkou Ulice, moje postava je milá holka, která způsobí tsunami

Seriál Ulice je fenoménem českých obrazovek, protože za více než 20 sezón jeho sledovanost nijak výrazně nezakolísala a stále se drží na popředí diváckého zájmu. Za úspěchem stojí mix faktorů. Od témat, která – jak říká jeden z otců ulice a guru české televizní tvorby Michal Reitler – dávají návod na život po atraktivní herecké obsazení. To má na starosti castingový režisér televize Nova Alois Ponížil, který s sebou tentokrát přivedl i jednu z nejnovějších akvizic do seriálu ulice Barboru Mottlovou.

Barbora Mottlová svou uměleckou dráhu zahájila ve třetím ročníku herecké školy v Šaldově divadle, před kamerou zazářila v seriálech Pouť, Po hlavě, Krejzovi, Extraktoři nebo ve filmech Ženy a život a Gangster Ka. Kromě herectví se Barbora od dětství věnuje také zpěvu, a to jazzu, swingu a popu, jako moderátorka se představila v televizi i na akcích.

Alois Ponížil je už bezmála 18 let spojený s televizí Nova. Začínal právě jako castingový režisér a herecký koordinátor v Ulici, v roce 2022 se navíc stal castingovým manažerem vývoje obsahu, tudíž je spoluzodpovědný za obsazení všech seriálů a minisérií, které vám naše největší televize přináší. Na rozhovoru už u nás jednou byl a najdete ho na našem webu.

Báro, do Ulice vstupujete jako Sandra Středilová, takzvaná Kraslice. Jak byste ji popsala?
Barbora Mottlová: Je to strašně hodná holka, moc milá, ráda pomáhá, ráda se nabízí s pomocí, je taková prima.

Poznají to diváci rovnou?
Barbora Mottlová: Doufám. Protože ona – doufám, že nebudu moc prozrazovat – vstupuje do takové úžasné dvojky, Vandy a Luďka, a ač je to opravdu milé jako děvče, Vandě najede do rybníčku. A kdo zná Vandu, jistě ví, že to nezůstane ladem.
Alois Ponížil: Hladina rybníčku se prudce rozkolísá…
Barbora Mottlová: Tsunami, tsunami.

Co stojí za vaší přezdívkou nebo přezdívkou vaší postavy kraslice? To jste tak zmalovaná?
Barbora Mottlová: To bylo ještě dlouho předtím, než jsem začala v Ulici působit. Tahle moje postava byla pořád taková paní Columbová, dostala i tu přezdívku, ale diváci vůbec netušili, jestli se na obrazovkách vůbec objeví z masa a kostí. Je to hodná holka, pořád někomu ráda něco dává a nosí, Luďkovi na Velikonoce namalovala vajíčka a Vanda to objevila u nich doma. Ač nejsou plnohodnotný pár, jsou v jedné domácnosti, Vanda to objevila a už se to se mnou od té doby táhne. 

Sledovala jste Ulici ještě předtím, než jste do ní nastoupila?
Barbora Mottlová: Sledovala jsem ji ze začátku, to jsem ještě byla ve věku, kdy jsem ráda seděla doma. Dneska bych ráda seděla doma, ale úplně se to nedaří. A když, tak určitě nedokážu něco sledovat, protože mám malé mimino, to je teď můj velký životní blázinec. Ze začátku jsem byla pilná divačka, postupem času už člověk nechce večery trávit doma u televize, když přijde puberta, dospívání. Ale myslím, že Ulice je fenomén, že člověku prostě neujde, co se tam zhruba děje, kdo tam nově nastupuje a tak. Myslím, že PR Ulice funguje úžasně.

Lojzo, jak se rodilo Bářino angažmá v Ulici?
Alois Ponížil: Upřímně, nebylo to přímočaré. Bára byla původně na castingu na úplně jinou postavu…

Můžeš prozradit, na kterou?
Alois Ponížil: Hmm…
Barbora Mottlová: Já si to pamatuju, ale nevím, jestli to můžu jako prozradit. Můžu?
Alois Ponížil: Můžeš!
Barbora Mottlová: Na Adrianu. A je docela zajímavé, že když se vyšlo ven s tím, že budu hrát tu Kraslici, lidi právě říkali: „To je úplně celá Adriana, to je Adriana.“ Ale vy jste šli proti proudu.
Alois Ponížil: Měli jsme to tenkrát složité v rozhodování a fakt to byly milimetry. Ale každopádně nás Bára už tehdy přesvědčila, že je velmi dobrá herečka a že by bylo dobré ji mít na zřeteli, byť tahle role jí těsně unikla. A v momentě, kdy se objevila Kraslice Středilová, v podstatě jsme měli hned jasno. Tam už kamerovky ani nebyly nutné. Autoři napsali charakteristiku té postavy, dali mi ji, já jsem si to četl, dostal jsem nápad a volala mě šéfautorka, že má nápad. A měli jsme ho stejný! V tu chvíli nebylo moc o čem, takže jsme už jen volali Báře, jestli by měla zájem, čas a chuť. Ona říkala, že má miminko a tak, ale že všechno se dá skloubit a vyřešit, a důkazem toho je, že dneska tu roli má.

Nová postava přichází do velmi sledované a emotivní linky, už jste to zmínila, Vanda a Luděk. Přemýšleli jste, jak ji přijmou fanoušci Ulice?
Alois Ponížil: Vždycky se trošku jako přemýšlí, jak ten divák bude reagovat. To je vlastně neustálý vjem, který autoři Ulice mají. Pořád nějak jako řešíme, co na to řeknou lidi.
Barbora Mottlová: Ale myslím, že ne v tom smyslu, že tvoříte figury, které musejí mít lidi rádi. Tam se musí prostě provokovat…

Emoce nemusí být jenom kladné…
Barbora Mottlová: Ty anténky se pořád musejí kořenit. Přesně, jak jsem říkala, ač je to milá holka, myslím, že vody dost rozvíří. 

Je ta stabilně a dlouhodobě obří sledovanost něco, co máte jako herečka na paměti, takový závazek vůči divákovi i televizi?
Barbora Mottlová: Myslím, že je to obrovský závazek a snažím se na to moc nemyslet, nějak se tím nelimitovat, nestresovat. Naopak si to tam jdu prostě užít. 

Báro, máte ráda castingy?
Barbora Mottlová: Vlastně jo. Mám ráda jako výzvy, mám ráda si něco vyzkoušet, člověk je pak plný očekávání a doufá, jestli to vyjde. Ale co je na tom to nejhorší, je čekání nebo časové prodlevy. Je ohromný rozdíl mezi castingy, ať už na role, na reklamy, nebo na cokoliv jiného. Ale mám ráda výzvy, ráda potkávám nové lidi, protože když už vás znají, už vás na casting ani nepozvou a rovnou roli máte. 

A když víte, pro jakou roli jste byla uvažovaná, kam jste se hlásila a vidíte potom, kdo to dostal, když jste to nebyla vy, říkáte si: „Udělali chybu, že nevzali mě!“? 
Barbora Mottlová: Myslím, že jsem docela soudný člověk, nebo aspoň bych povětšinu chtěla být. Věřím tomu, že ten tým prostě ví, co dělá. Snažím se odevzdat ten nejlepší výkon, vydat ze sebe nejvíc. Potom – a to vám asi řekne spíš Lojza – už je tam tolik vlivů a věcí mezi nebem a zemí, které to ovlivní. Chci mít dobrý pocit, že jsem odvedla dobrou práci, ale pak už je to prostě na vůli ne jednoho člověka, ani dvou, to je prostě celý tým lidí…
Alois Ponížil: Je tam celá řada proměnných, hlavně u takhle velkého projektu je to opravdu velká zodpovědnost vybrat herce do těch hlavních velkých rolí. Je tam skutečně větší množství lidí, každý sleduje nějaký aspekt toho celého projektu, který je potřeba vzít v úvahu, je to nějaká debata mezi námi, každý vidí něco, co mu přijde dobré, něco, co mu přijde nedostatečné a obvykle mezi těmi herci fakt jsou zanedbatelné rozdíly. Obvykle, když tam ty lidi zvete, jak říká Bára, trochu víte, jak ten člověk hraje. A spíš potřebujete vyzkoušet, jak si sedne s tím, kdo už tam v nějaké té roli je, třeba jako u Báry to je Vasil Friedrich. Byť tady casting neproběhl, tam jsme si to už uměli představit. 

Jak má rád castingy Alois Ponížil? Stalo se někdy, že Bára Mottlová šla na casting jen proto, aby si dokázala, že na tu roli má? Jaký je podíl herců, kteří castingy odmítají? Jak se proměnil Bářin vztah k popularitě a veřejné pozornosti? A má vytrvalé hejtry? 
To a mnohem víc se dozvíte, když si poslechnete celý rozhovor v úvodu článku!

Archiv rozhovorů Expres Star najdete v sekci Podcasty, na webu Podcasty.cz a v aplikacích Spotify a Apple Podcasts.