Castingový režisér Alois Ponížil: Za obsazení do seriálu mi nabízeli oběd v Poslanecké sněmovně i vyhlídkový let

Po režisérech a scenáristech se rozhovorová série Expres Star tentokrát zaměřila na další důležitý článek filmové a seriálové tvorby, tedy na castingy. Hostem Michala Plška byl castingový režisér Alois Ponížil.  

Než se pustíme do samotného rozhovoru, prozraď, jak se vlastně tvoje funkce jmenuje a co je její náplní…
Ono to má více názvů a více poloh. Pracuji pro televizi Nova ve dvou základních pozicích. Ta první má poměrně komplikovaný název casting manažer vývoje obsahu. Ta druhá část, kterou dělám delší dobu, je castingový režisér seriálu Ulice.

Jak vypadá průměrný den castingového režiséra?
Hodně fádně. Přijdete do kanceláře, sednete si k počítači, tam si otevřete soubory, které projíždíte, telefonujete. To je průměrný den. Ale pokud měl konkrétně přiblížit profesi, kterou dělám, tak jako příklad použiji Ulici, kterou dělám už 15 let. Dostávám podklady od autorů, jednotlivé scénáře, takže se musím trošku orientovat v ději, který píšou, musím si z toho vyzobávat nové postavy. A vedle toho mám databázi herců, mám nějaké znalosti a vědomosti, takže si představuji, koho bych na které role nominoval. Pokud se jedná o epizodní vedlejší role, kterých je samozřejmě mnohonásobně víc, to mám kompletně ve své režii, tu roli vyberu sám. Pokud se jedná o nějaké větší role, je pochopitelně potřeba součinnost dalších lidí, protože projekty typu Ulice jsou výsostně týmová spolupráce. Do výběru klíčových postav promlouvá mnohem víc lidí, šéfautor, kreativní producent, šéfrežisér a ještě řada dalších lidí. A u těch opravdu rozhodujících rolí se ještě vyjadřuje dokonce i management televize. Je to kolektivní práce a tam vyberu nějaký okruh vhodných kandidátů, který těmto lidem představím a potom o tom nějakým způsobem diskutujeme, bavíme se, kdo je nejvhodnější na konkrétní roli. Často se stane, že ta volba je tak jasná, že herce oslovujeme napřímo. Když budu zcela konkrétní, tak teď jsme do Ulice obsazovali postavu otce Hermana a poměrně jasně a rychle jsme věděli, že na tu roli chceme Marka Vašuta. Pak nepřichází v úvahu žádný casting, žádné kamerové zkoušky, rovnou oslovujete toho konkrétního herce. Měli jsme štěstí, klaplo to. Ale pak jsou role, kdy to tak jednoznačné není, hodně to záleží, ke komu tu novou postavu obsazujete, potřebujete si vyzkoušet, jak ta nově příchozí postava bude reagovat s tou postavu, kterou už v ději máme usazenou. Pak nezbývá nic jiného, než ty kamerovky uspořádat. Tohle teda není průměrný den, takže jsem ti trošku utekl z otázky.

Kolik mailů od herců, kteří chtějí, abys je někam obsadil nebo doporučil, ti týdně přijde?
Je to kolísavé, ale nikdy to není nula. Nejsou to stovky, ale vyšší jednotky týdně rozhodně chodí. Pravidelně, neustále.

Převažují začínající herci, kteří by chtěli se prosadit? 
Není to tak úplně jasné. Je jich většina, ale často se ozvou herci, kteří jsou velmi zkušení v divadle nebo dabingu, ale delší čas se jim nepovedlo dostat před kameru. Ozývají se různé skupiny herců a já každému odpovídám

Najdou se v poště i zprávy od maminek a tatínků, kteří si myslí, že právě jejich dítě je to pravé pro tvůj seriál? 
Vzácně, ale už jsem takovou zkušenost měl. Dokonce mi jedna maminka jeden čas dost intenzivně telefonovala, nevím, kde sehnala moje telefonní čísla. Ale je to spíš vzácné. Co se dětí týká, většinou spolupracujeme s hereckými agenturami, který se specializují na děti, což už je známý fakt. Většina rodičů, jejichž děti mají ambice stát se hercem, většinou o ty agentury zavadí a většinou ty děti už jsou nashromážděné v těch agenturách

Herce aktivně vyhledáváš, kolik hodin týdně sleduješ televizní tvorbu napříč českými stanicemi? 
Neměřím to, ale hodně. Týdně třeba deset hodin, záleží co zrovna, je k mání, co se dá vidět. 

A kolikrát měsíčně vyrazíš do divadla?
Snažím se být v divadle každý týden. 

Chodíš jenom do pražských divadel, nebo vyjíždíš i na oblasti, třeba na svou rodnou Moravu? 
Zrovna minulý týden jsem byl v Brně ve studiu Marta, takže tím dokládám, že cestuju i za hranice Prahy. Mám pozvánku z Mladé Boleslavi, kam pravděpodobně vyrazím někdy v dubnu. Samozřejmě Praha tvoří základ, divadel je tady nejvíc. Logisticky je to nejsnadnější, zásah, co se týče množství herců, je nejvyšší, ale nebráním se. Pocházím z Moravy, takže Uherské Hradiště je divadlo, které znám, ve Zlíně jsem docela dlouho působil jako student. Do Plzně zajíždím občas, jelikož tam mám rodinu, takže využívám i takovéto cesty. Když někam jedu, divadlo, které je v dosahu, zkusím navštívit.

Stalo se někdy, že nějaká herečka stála o roli tak, že ti nabízela nějaké speciální služby? 
Nikdy to nebylo takhle vyřčené. Teď jsi mě uvedl do rozpaků!  Ale měl jsem docela zajímavé nabídky od herců – nebyly to jenom herečky. Měl jsem třeba nabídku oběda v Poslanecké sněmovně. 

A to byl nějaký poslanec, který si chtěl zahrát v seriálu? 
Nebudu říkat žádná jména ale byl to spíš někdo, kdo měl možnost se tam dostat. Měl jsem i nabídku vyhlídkového letu nad Českým rájem, občas přicházejí slivovice, hlavně od moravské větve. Takové věci se dějí, ale snažím se být vždy nestranný. Jde mi o podstatu, jsem takový poctivec.

Jak Alois Ponížil reaguje, když herec bez varování změní vzhled? Stálo to už někoho místo? Kazí mu den bulvární kauzy „jeho“ herců?  A mají herci hvězdné manýry? 
To se dozvíte, když si v přehrávači v úvodu článku poslechnete celý rozhovor. Archiv rozhovorů Expres Star najdete v sekci Podcasty, v aplikaci Expres FM, na webu Podcasty.cz a v aplikacích Spotify a Apple Podcasts.