Bojoval desítky let po druhé světové válce: Podporučíka Hiró Onodu o konci války přesvědčil až jeho bývalý velitel

Dne 2. září roku 1945 skončil největší konflikt v dějinách, II. světová válka. Statisíce vojáků i civilistů se mohlo vrátit domů a odložit zbraň. Ne každý však chtěl tak učinit, nebo dokonce uvěřit tomu, že je po válce. Podporučík Onoda, důstojník japonské císařské armády, se skrýval v džungli ještě 29 let po válce.

V roce 1944 byl na malý ostrov Lubang vysazen mladý podporučík Onoda se svou jednotkou. Jako zpravodajský důstojník měl za úkol sbírat a vyhodnocovat informace a v případě obsazení ostrova nepřítelem, tedy americkou armádou, měl odpálit přístavní molo a přistávací plochu letiště. Poté se měl stáhnout a vést diverzní operaci v týlu nepřítele a čekat na znovudobytí ostrova japonskou armádou. Po zhruba dvouměsíčním pobytu podporučíka Onody na ostrově byl ostrov skutečně obsazen postupující americkou armádou. Většina japonských jednotek byla buď zneškodněna nebo zajata. Onoda se svou jednotkou ovšem dokázal splnit úkoly a ustoupit do džungle. Tam se rozhodl pokračovat v plnění udělených rozkazů.

29 let diverzantem v džungli

6. a 9. srpna roku 1945 svrhli Američané na města Hirošimu a Nagasaki atomové bomby a Japonsko 2. září kapitulovalo. Američané věděli, že se mnoho japonských vojáků raději ukrývá, než aby se vzdalo, a proto americké letectvo shazovalo na mnoha místech letáky oznamující konec války a kapitulaci Japonska. Jedním z těch míst byla i Lubangská džungle, kde se ukrýval Onoda s dalšími třemi vojáky. Podporučík Onoda však tyto zprávy vyhodnotil jako lest amerických tajných služeb a rozhodl se pokračovat ve svém boji. Pouze jeden z Onodových vojáků uvěřil, že je skutečně po válce a v roce 1949 se vzdal filipínským bezpečnostním složkám. Onoda a zbývající dva vojáci nadále prováděli sabotáže, které ovšem cílily převážně na civilní obyvatelstvo, například pálením sklizené rýže nebo ničením příbytků rolníků. Podle Onody byl totiž každý vesničan potenciálním zvědem, tedy nepřítelem, a následné policejní operace s cílem najít škodící japonské vojáky jej v tomto přesvědčení jen utvrzovaly. V roce 1954 byl v přestřelce s filipínskou policií zastřelen jeden ze dvou zbývajících Onodových vojáků a v roce 1972 byl při střetu s hlídkou zastřelen vojín Kozuka, poslední Onodův voják.

Knihovník ukončuje diverzní operace

Onoda tak zůstal zcela sám. V průběhu let se jej opakovaně snažili dobrovolníci, bezpečnostní složky, příbuzní i bývalí spolužáci přesvědčit, že válka již skončila a on může ukončit svůj boj. Hiró Onoda však ničemu neuvěřil a vše považoval za klamání ze strany nepřítele. V japonské armádě jej učili, že válka, která povede k japonskému vítězství, může trvat i sto let. Vše ukončil až mladý cestovatel a student Norio Suzuki. Zpráva o stále bojujícím japonském vojákovi byla v Japonsku velice populárním tématem a Suzuki si umínil, že Onodu najde. Po několika dnech, kdy Suzuki volal Onodovo jméno v džungli, jej skutečně našel. Strávili spolu pár dní, ale Onoda nechtěl o návratu domů ani slyšet. Dostal prý rozkaz, a ten může zrušit jen ten, kdo jej vydal – Onodův velitel, major Taniguči. Naštěstí Onodův bývalý velitel pořád žil. Major Taniguči, už dlouhé roky pracující jako knihovník, oblékl svou starou uniformu a odletěl na ostrov Lubang, kde přikázal podporučíku Onodovi složit zbraně a vrátit se do Japonska. Onoda rozkaz uposlechl, vzdal se a svůj meč odevzdal do rukou filipínského prezidenta Marcose, který mu vzhledem k okolnostem udělil milost i přes smrt téměř třiceti policistů i civilistů. Do Japonska se Onoda vrátil jako hrdina, byl zván k rozhovorům a přednáškám. Napsal biografii, kde přiznal, že se „šíleně mýlil“ a byl „zaslepen válkou“. Poté odcestoval do Brazílie za svým bratrem, ale o pár let později se vrátil do Japonska a založil vzdělávací instituce pro chlapce, kde přednášel o japonských hodnotách. Také se několikrát vrátil na ostrov Lubang, kde se setkával s místními obyvateli a štědře rozdával peníze a financoval například místní školu. Hiró Onoda zemřel v roce 2014 v Tokiu, ve věku 91 let.

Zdroje: history.co.uk, allthatsinteresting.com
Zdroj fotografií: Profimedia