Mrazivá zpověď z elektrického křesla: Nick Cave vás vtáhne do hlavy odsouzeného muže

Tato syrová skladba z roku 1988 vtáhne člověka do hlavy odsouzeného muže, který sedí na elektrickém křesle a čeká na svůj poslední výboj. Kromě originální verze od Nicka Cavea a jeho kapely The Bad Seeds vznikla i komornější podoba v podání legendárního Johnnyho Cashe. 

Píseň The Mercy Seat se odehrává v myšlenkách vězně, který se zpovídá, hádá s Bohem i sám se sebou a odkazuje na biblické motivy, protože na konci už stejně nemá co ztratit. V textu opakuje slova o tom, že se smrti nebojí, že mluví pravdu a že se těší na spravedlnost, kterou mu má milosrdné křeslo přinést. Cave napsal text v Berlíně, kde tehdy žil a kde vznikaly jeho nejtemnější písně, od pochmurných balad po ty hlučné a divoké. Nápad prý dostal, když se dlouhodobě zajímal o téma trestu smrti a četl o případech popravených, protože ho fascinovalo, co se asi děje v hlavě člověka, který, i když je zdravý a v plné síle, ví, že prožívá své poslední okamžiky na tomto světě.

Stejně syrový je i videoklip. Na jeho začátku sedí Cave v holé špinavé místnosti, která připomíná sklepní kobku nebo celu bez oken, kde ho obklopuje jen temnota a pocit, že únik neexistuje. Kamera ho zabírá zblízka a zatímco pronáší slova, která se opakují jako modlitba i kletba zároveň, člověk má pocit, že tam sedí s ním a čeká na rozsudek.

O pár let později skladbu převzal Johnny Cash, který z ní udělal komorní zpověď jen s kytarou a přidal jí úplně jiný nádech. Ať už zní s dunivou kapelou, nebo s kytarou legendárního Muže v černém, pořád připomíná, že hudba umí říct i to, co by jinak zůstalo navždy zavřené ve vězeňské cele.