Diskopříběh, Amerika, Sladké mámení: Jak vznikly slavné české filmové písně

Zná je každý, znějí z rádií i na diskotékách, neobejde se bez nich žádný večírek a řada z nás je má ve svých oblíbených playlistech. U některých jsme už možná zapomněli, že se proslavily díky filmu, k jiným se nám v hlavě automaticky promítne příslušná sekvence daného hitu stříbrného plátna. Zapátrejte s námi po původu slavných písní z tuzemských filmů. 

Před časem jsme se tu procházeli slavnými písněmi, které byly zkomponovány a nahrány pro potřeby známých hollywoodských bijáků. V Česku je ale taky celá řada slavných písní, které za svoji existenci vděčí filmům. 

S tebou mě baví svět (1982)

Helena Vondráčková – Sladké mámení

Všichni jsme to od dětství viděli tisíckrát. Zdena Studénková v přiléhavých blyštivých šatech tančí před partou vlasáčů, kteří jsou – aspoň podle toho, co mají napsáno na tričku – její doprovodnou skupinou Index Y. A když se budete pozorně dívat, zjistíte, že na jednu ze dvou kytar v ní hraje tehdy ještě velmi mladý Pepa Nos. Ačkoliv je Studénková, jejíž postava je jasným odkazem na Debbie Harry z kapely Blondie, i po těch letech v této scéně okouzlující, dokonce si vymyslela vlastní dnes neméně slavnou choreografii, všichni dobře víme, že zpívá někdo jiný.

A to Helena Vondráčková, pro kterou tuto píseň napsal skladatel Václav Zahradník, autor hudby k tomuto filmovému hitu Marie Poledňákové. Sladké mámení je dodnes jedním z největších hitů Vondráčkové a v jeho stínu tak trochu zůstává jiná píseň z tohoto filmu, ve které přitom ještě více vyniká zpěvaččino mistrovství a naprosto fenomenální hlas, kterým tehdy disponovala. Je jí píseň Vzhůru k výškám, která zní ve scéně, kdy Studénková vystupuje v horské chatě.

Jízda (1994)

Buty – Mám jednu ruku dlouhou

Roadmovie Jana Svěráka Jízda byla jedním z největších českých filmových hitů celých 90. let a neméně velkým hitem se stala i skladba skupiny Buty, jejíž frontman Radek Pastrňák ve filmu zahrál jednu ze tří hlavních rolí. Píseň Mám jednu ruku dlouhou ale nevznikla přímo pro Svěrákův film, Pastrňák ji napsal už dříve. A jak prozradil v jednom rozhovoru, inspirována je oslavou k narození jeho prvního dítěte, na kterou pozval půl obce, ve které bydlel, ačkoliv ve skutečnosti neměl na zaplacení (to za něj pak obstaral kamarád).

Píseň, jejíž text popisuje situaci, kdy si parta lidí za letní zahrádce nějaké hospody podává kolujícího jointa, vyšla také na album Ppoommalluu. A i po bezmála třiceti letech v sobě má tu atmosféru letní pohody a také porevolučního svobodného nadechnutí, jímž byla začátkem 90. let společnost prostoupená.

Tři oříšky pro Popelku (1973)

Karel Gott – Kdepak ty ptáčku hnízdo máš

Jendou z vůbec nejslavnějších českých filmových písní je rozhodně skladba k pohádce Václava Vorlíčka, která vznikla v česko-německé koprodukci v roce 1973. A její mimořádný úspěch je dán už tím, že se na ní podíleli hned tři mistři svého řemesla, a to v době, kdy byli na vrcholu svých tvůrčích sil. Vedle zpěváka Karla Gotta jimi samozřejmě byli autor hudby Karel Svoboda a textař Jiří Štaidl, který se z dělníka v pražském Motorletu vypracoval na skutečně bravurního textaře, jenž měl na kontě celou řadu dalších hitů, mimo jiné i pro Gotta (například Lady Carneval).

Dát tuto píseň Gottovi byl nápad samotného Svobody, který byl pověřen ke psaní hudby k celé pohádce. „Myslel na mě a já jsem mu za to byl vděčný, protože měl vždy tah na branku. Z písničky se stal hit během krátké chvíle a já jsem ji vždy zařazoval do programu mých vánočních koncertů. Protože by mě jinak lidé nepustili domů,“ řekl k tomu kdysi Gott. V německé verzi přitom melodie zůstala pouze instrumentální, Gott tam byl totiž tehdy spojený hlavně s písní ke Včelce Máje a německá produkce se obávala, že si budou konkurovat. Zajímavé však je, že Svoboda a Gott nazpívali ještě jednu píseň pro pohádku Václava Vorlíčka, její úspěch se však této písní zdaleka nevyrovnal. Jedná se o skladbu Jdi za štěstím z pohádky Jak se budí princezny z roku 1977. Tu už však netextoval Jiří Štaidl, který zemřel při autonehodě už v roce 1973, ale Zdeněk Borovec.

Vrchní, prchni! (1980)

Jaroslav Uhlíř – Severní vítr je krutý

Příběh Dalibora Vrány sice stojí na poměrně pitoreskní zápletce, ale jinak se s ním dovedl leckdo ztotožnit. Dalibor má smůlu, že vypadá jako vrchní a všichni si ho pletou s obsluhou restaurace, čehož však nakonec dokáže využít ve svůj prospěch a trochu na tom zbohatnout. Jinak je to ale příběh chlápka, který dojíždí na to, že se mu líbí ženské a tak objíždí Prahu, sbírá od různých matek své děti a přemýšlí, jak zaplatit alimenty.

Autor scénáře Zdeněk Svěrák napsal do filmu text písně, která celý tento příběh připodobňovala k situaci zlatokopa, který se vydal kamsi do hor, aby se tam pokusil najít zlatou žílu. A je rozhodnut, že buď se mu to podaří a vrátí se bohatý nebo zemře při snahách o její nalezení. Text dal svému kolegovi Jaroslavu Uhlířovi, který i hudbu pojal jako country song a dokonce byl rozhodnut nechat ho nazpívat Pavla Bobka. Nejdřív však natočil demosnímek, který dal režisérovi Ladislavu Smoljakovi coby pracovní verzi pro hrubý sestřih filmu. A Smoljak si na Uhlířův zpěv tak zvykl, že už si tam jiný představit nedovedl. Zbytek je – jak se říká – historie.

Diskopříběh (1987)

Michal David – Diskopříběh

Přesně podle jména filmu režiséra Jaroslava Soukupa z roku 1987 byla pojmenována i píseň, která dodnes patří mezi největší hity Michala Davida. Hudbu napsal pochopitelně David ve spolupráci s Františkem Janečkem, autorem textu však byl textař Eduard Pergner (samozřejmě otec Terezy Pergnerové). Ten byl také spoluautorem scénáře tohoto příběhu kominického učně z Plzně, který se zamiluje do krásné kadeřnice.

K písni dokonce existuje klip, kde zpěv předstírají hlavní hrdinové filmu, tedy Rudolf Hrušínský nejmladší a Mariana Slováková. Píseň, ať už si o ní myslíte cokoliv, je něčím, bez čeho si lze osmdesátky v tehdejším Československu jen stěží představit.

Amerika (1984)

Lucie – Amerika

Když se režisér Vladimír Michálek rozhodl adaptovat nedokončený román Franze Kafky, který vyšel také pod názvem Nezvěstný, dohodl se se skupinou Lucie, aby do něj napsala píseň pro závěrečné titulky. Píseň, pojmenovaná stejně jako výsledný film, pak vyšla na jejich třetí studiové desce s názvem Černý kočky mokrý žáby a současně se stala jedním z největších hitů tohoto alba.

Slovo Amerika však v jejím textu neuslyšíte, a tak je název především odkazem na Michálkův film, který byl vlastně zfilmováním stejnojmenné inscenace Studia Ypsilon z roku 1989. Ostatně herci Ypsilonky hráli v Michálkově filmu i většinu hlavních rolí a divadelně působily i kulisy tohoto filmu.

Šakalí léta (1993)

Ivan Hlas – Na kolena

Filmová prvotina Jana Hřebejka vycházela z povídky Petra Šabacha s názvem Jak potopit Austrálii. A popisovala konec 50. let v Dejvicích, kde v té době bydlela řada vysokých důstojníků československé armády se svými rodinami, tedy i dětmi, které proti této autoritě rebelovaly. Stejný životní příběh za sebou má i hanspaulský písničkář Ivan Hlas, jehož Hřebejk požádal, aby do filmu napsal několik písní. Sám Hlas vzpomínal, že rozhodně nikdo nečekal, že se z těchto písní ve finále stanou takové hity. Což platí jako pro rock’n’roll Na kolena, tak pro píseň Jednou mi fotr povídá, kterou nezpíval hlas, ale jeho kolega Jan Kalousek.

Hlas později také vyprávěl, že Martin Dejdar, který hrál postavu Bejbyho, velmi stál o to, aby mohl zpívat ve filmu sám, Hřebejk se ale nakonec rozhodl jinak.

Jáchyme, hoď ho do stroje (1974)

Zdeněk Liška – Titulková melodie

Tohle je trochu mimo soutěž, protože se nejedná o známou píseň ve smyslu šlágru. Přesto je to však naprosto legendární kousek, který je průkopnický i z mezinárodního hlediska. Úvodní titulky k filmu Oldřicha Lipského Jáchyme, hoď ho do stroje totiž podmazává hudba, která zní jako systémové minimal techno, za které by se nemuseli stydět elektroničtí experimentátoři 90. let, jako jsou Plastikman, Boards Of Canada nebo Aphex Twin.

Hudba však vznikla už o dvacet let dříve a jejím autorem není nikdo menší, než vizionářský skladatel a dirigent Zdeněk Liška, který je autorem také slavné hudby k Majoru Zemanovi, Markétě Lazarové, Ikárii XB-1, verneovkám Karla Zemana a celé řadě dalších slavných českých filmů. Pozoruhodné je, že v době, kdy tato melodie vznikla, byly elektronická hudba a syntezátory v naprostých plenkách. A hlavně tato hudba působí stejně futuristicky v roce 2022 stejně, jako to bylo v době vzniku filmu.