Držitel Nobelovky a hudební revolucionář: Bob Dylan slaví 85. narozeniny

Bob Dylan je písničkář, básník, rebel i kronikář své doby. Jeho hlas se stal symbolem změny, jeho písně dodnes inspirují generace po celém světě.

Robert Allen Zimmerman se narodil 24. května 1941 v Duluthu v americkém státě Minnesota. Během více než šedesáti let kariéry prošel světy folku, protestsongů, blues, country, rock’n’rollu i elektronických experimentů. Vždy ale zůstával jedinečným nositelem poezie a hlasem své generace. Ve společenském kontextu 60. let se jeho rané protestní písně staly jakousi neoficiální hymnou dlouhých zápasů za občanská práva a proti válce. Dylan se tehdy stal symbolem změny a hlasem těch, kdo vyžadovali svobodu slova a spravedlnost. V roce 2016 získal Nobelovu cenu za literaturu. Konkrétně „za vytvoření novátorského poetického výrazu v rámci americké písňové tradice“. Jinými slovy, Akademie ocenila jeho texty písní jako významné literární dílo, které překračuje hranice běžné populární hudby.

Blowin’ In The Wind (1962)

Bob tuhle píseň napsal údajně za 10 minut, inspiroval se melodií staré otrokářské písně No More Auction Block. Poprvé ji zahrál v klubu Gerde’s Folk City v New Yorku, přičemž při vystoupení část textu improvizoval, protože nerozluštil vlastní rukopis. Jednoduchá melodie, tři sloky a refrén, který se ptá na základní otázky svobody, spravedlnosti a lidskosti. Napsal ji během svého raného období v New Yorku a píseň se okamžitě stala hymnou amerického hnutí za občanská práva. Když ji v roce 1963 zazpíval na pochodu ve Washingtonu vedle Martina Luthera Kinga, dostala se do historie jako hudební manifest celé generace. Roku 1994 byla uvedena do Síně slávy cen Grammy.

The Times They Are A-Changin’ (1964)

The Times They Are A-Changin’ je (nejen) výpovědí o dění v šedesátých letech. Tedy době, kdy se měnila politika, společnost i hudba. Text je adresován „senátorům a kongresmanům“, ale i „rodičům po celé zemi“. Všem říká, že svět se proměňuje a kdo to nepochopí, zůstane pozadu. Zároveň tedy funguje jako naléhavá výzva ke změně. Píseň se stala téměř povinnou výbavou protestních shromáždění i studentských kampaní a dodnes funguje jako připomínka, že žádná doba není neměnná. Bob Dylan ji poprvé zahrál 26. října 1963 v Carnegie Hall jako úvodní píseň svého setu. Necelý měsíc poté byl zavražděn prezident John F. Kennedy, což dodalo skladbě ještě větší váhu. Bob Dylan se dokonce cítil rozpačitě, když publikum bouřlivě tleskalo.

Like A Rolling Stone (1965)

Název této písně vychází z přísloví „A rolling stone gathers no moss“, které naráží na to, že osoba, která se neustále stěhuje, nemá žádné bohatství, kořeny a je nestálá. Bob v ní vypráví příběh padlé dívky z vyšší třídy, která musí čelit světu osamělá a bez zázemí. Tato šestiminutová skladba obrátila hudební svět naruby. Do té doby bylo totiž pro singly nemyslitelné, aby byly tak dlouhé a tak syrové. Když zazněla poprvé v rádiu, způsobila šok. Ale zároveň to byla revoluce, která posunula populární hudbu směrem k umění. Změnila život i Jimi Hendrixovi. Ten byl do poloviny 60. let považován hlavně za brilantního kytaristu, ale nevěřil si jako zpěvák, měl pocit, že jeho hlas není dost dobrý, aby mohl zpívat rock’n’roll tak, jak se tehdy očekávalo. Když ale slyšel Boba Dylana zpívat Like A Rolling Stone a později i další jeho písně, uvědomil si, že není nutné mít konvenčně krásný hlas, aby mohl člověk působivě vyprávět příběhy. Dylan zpíval syrově, nesourodě, s důrazem na emoci a sdělení, což Jimiho povzbudilo.

All Along The Watchtower (1967)

Tahle tajuplná skladba z alba John Wesley Harding je krátká, ale plná symboliky. Je rozhovorem mezi šaškem a zlodějem, kteří kritizují společenské hodnoty a chtějí uniknout ze své role. Ve třetí sloce se děj přesouvá do střeženého hradu, který symbolizuje starý řád. Závěr přináší větu „Two riders are approaching“, tedy příchod šaška a zloděje, kteří přinášejí nové hodnoty a hrozící střet. Je to symbolika neklidu a očekávání. Když ji o rok později převzal právě Jimi Hendrix a proměnil ji v elektrickou bouři, sám autor řekl, že od té chvíle už ji hraje raději v Hendrixově stylu. Píseň tak žije dvojím životem, jako Dylanova poezie i Hendrixova kytarová exploze. Zároveň jde o nejčastěji hranou píseň Boba Dylana. Jen do roku 2013 ji zahrál více než dvoutisíckrát.  

Knockin’ On Heaven’s Door (1973)

Vznikla pro film Pat Garrett a Billy The Kid, ale okamžitě přesáhla filmové plátno. Dylan tu jednoduchým textem a jemnou melodií zachytil okamžik odchodu ze života. Zní jako rozloučení, ale zároveň jako uklidňující smíření. Později ji převzali Guns N’ Roses nebo Eric Clapton a stala se jednou z jeho nejčastěji předělávaných skladeb. Nazpívali ji dále například Avril Lavigne, Dolly Parton, Bruce Springsteen, Bon Jovi, Neil Young nebo Aretha Franklin. V roce 2007 se píseň stala součástí světového rekordu: V Indii ji hrálo 1.730 kytaristů najednou.

Tangled Up In Blue (1975)

Hit z alba Blood On the Tracks je velmi osobní. Odráží Bobovy životní změny, rozpad manželství se Sarou Lowndes a snahu uniknout minulosti. Je vyprávěním o lásce, ztrátě a hledání sama sebe. Přestože je velmi osobní, každý posluchač v ní nachází svůj vlastní příběh. Album i píseň se staly ikonickými, přesto zpěvák osobně přiznává, že je těžké si užívat „radost z bolesti“. Hudba zrcadlí text: Opakující se akordy symbolizují minulost, která je přítomna i v současnosti, a postupný přechod do nové sekvence odráží rozhodnost v přítomném čase. Bob ale text v průběhu let často měnil. Při koncertech přidával nové verše, upravoval detaily, takže skladba žila a rostla spolu s ním.

Hurricane (1976)

Epos o nespravedlnosti, který Bob Dylan napsal na podporu boxera Rubina Cartera zvaného Hurricane, neprávem odsouzeného a vězněného 19 let za vraždu, kterou nespáchal. Inspiroval se boxerovou autobiografií, napsal píseň a během svého turné Rolling Thunder Revue sbíral peníze na jeho obranu. Rubin Carter byl nakonec v roce 1985 propuštěn z vězení a definitivně zproštěn viny. Píseň zdůrazňuje nespravedlnost a boj za svobodu. Trvá přes osm minut a má naléhavý rytmus, který žene příběh dopředu. Bob ji zpíval na benefičních koncertech a dokázal, že hudba může mít přímý politický dopad. Hurricane tak zůstává symbolem boje proti nespravedlnosti.

Make You Feel My Love (1997)

Tahle pozdní balada ukazuje jemnější tvář legendárního písničkáře. Je obecně považována za poměrně přímočarou milostnou píseň. Někteří lidé se domnívají, že je napsaná z pohledu Ježíše Krista, který se snaží oslovit všechny hříšníky, aby pocítili jeho spasitelnou lásku. Tuto píseň přezpívalo několik dalších umělců. Mezi nimi Billy Joel pro svou kolekci Greatest Hits Volume III a Garth Brooks pro soundtrack k filmu Přístav naděje, oba pod názvem To Make You Feel My Love, nebo Adele na svém debutovém albu z roku 2008.