
Celá desetiletí patřila k nejvýraznějším postavám americké kinematografie. Jako Annie Hall ve stejnojmenném filmu Woodyho Allena dobyla svět a také za ni právem získala Oscara. Diane Keaton ale nebyla jen herečka, byla ikonou a symbolem ženské nezávislosti. A právě dnes by oslavila 80 let.

Diane Keaton se narodila 5. ledna 1946 v Los Angeles v Kalifornii a už jako malou ji to táhlo k herectví. Studovala ho na Santa Ana College v Kalifornii a také na Neighborhood Playhouse v New Yorku. Od poloviny 60. let působila na letních divadelních scénách a v roce 1968 získala svou první roli na Broadwayi v muzikálu Vlasy. Průlomovou se ale stala až její divadelní role ve hře Woodyho Allena Zahraj to znovu, Same, která měla premiéru v následujícím roce. Později si zahrála i ve filmové adaptaci. Svou filmovou premiéru si odbyla v roce 1970 ve filmu Milenci a další cizinci. Ukázala, že má obrovský komediální talent, který svět mohl obdivovat po další desetiletí. Na další role proto nečekala příliš dlouho. Zahrála si například ve filmové sérii Kmotr. A v roce 1977 přišla její nejslavnější role Annie Hall, kdy si zahrála po boku Woodyho Allena, který komedii také sám režíroval. Za Annie obdržela svého jediného Oscara a zároveň první Zlatý glóbus.
Diane šla z role do role a jmenovat všechny, nemá absolutně žádný smysl. Byla zkrátka herečkou s velkým H. Z každé své role, i ve špatném filmu, dokázala udělat umělecké dílo. Režiséři i diváci ji zbožňovali. Ona byla zárukou toho, že lidé na film přijdou do kina. Že ji zase bude obdivovat svět. Zmiňme alespoň její role v historickém dramatu Rudí z roku 1982, jehož režisérem není nikdo jiný než sám Warren Beatty, který režíroval i kultovní drama Bonnie a Clyde. Diane zazářila i v dramatu Marvinův pokoj z roku 1997 nebo v komedii Lepší pozdě nežli později z roku 2004, kde hrála po boku Jacka Nicholsona. Za všechny tyto role byla také nominována na Oscara, za poslední jmenovanou navíc získala Zlatý glóbus.

Určitě si ale také musíme připomenout její roli ve snímku Hledání pana Goodbara z roku 1977, v němž ukázala, že není jenom komediální herečka, ale že zvládne i po psychologické stránce mnohem náročnější role. Do srdcí diváků se nesmazatelně zapsala i díky devadesátkové komedii Hlava rodiny, ve které excelovala po boku Steva Martina, stejně jako v jejím pokračování s podtitulem Tatínek, nebo dědeček? Kromě herectví se Diane věnovala rovněž režii. Natočila čtyři filmy, z nichž nejúspěšnější je drama Hrdinové mého dětství z roku 1995. Později napsala i sbírku esejů Let’s Just Say It Wasn’t Pretty. Kromě toho vydala například několik knih o bydlení a interiérovém designu.

Pokud jde o lásku, lze bez jakéhokoliv přehánění říct, že se stala múzou mnoha úspěšných mužů. Sám Woody Allen ji zbožňoval a často říkával, že bez ní by se nikdy nestal tím, kým je dnes. Jak vroucně miloval on ji, milovala i ona jeho. Jejich láska ale netrvala věčně, dokonce to byla jenom chvilková záležitost. Diane byla svobodomyslná, nespoutaná žena, Woody neurotický morous a to nešlo dohromady. Přáteli ale zůstali na celý život. Chodila i s režisérem a hercem Warrenem Beattym a žili si spolu vskutku bohémsky. Ale když Diane zatoužila po rodině, vzal jejich vztah za své. Další její velkou láskou byl Al Pacino. Seznámili se při natáčení Kmotra, ale až během třetího dílu se mezi nimi zrodilo něco víc než jen přátelství. Jenže i on se vyhýbal manželství, a proto se rozešli. Mnoho z jejích přátel ovšem dodnes tvrdí, že právě Al Pacino byl mužem jejího života a největší láskou, kterou kdy poznala.
Nakonec se rozhodla, že už o žádnou lásku stvrzenou manželstvím usilovat nebude. Nikdy se také nevdala. Kromě hraní, režírování a psaní po padesátce našla nový smysl života. Adoptovala dceru a do její výchovy investovala všechen svůj čas. Jak sama říkala, rozšířily se jí úplně nové obzory. Do jejích 50 let se život točil jen a jen kolem ní a najednou sama pro sebe nebyla na prvním místě. Diane Keaton si ale nežila jenom na růžovém obláčku, i ona se potýkala s mnohými strastmi, jednou z nich byla bulimie, kterou roky trpěla a úzkostlivě tajila, ale hrála a usmívala se do posledních dní. I v 79 letech stále rozdávala radost a dokázala inspirovat ženy nejenom v módě po celém světě. Zemřela 11. října minulého roku na zápal plic. Díky jejím rolím bude její hvězda zářit napořád.





Zdroj: britannica.com, csfd.com, vogue.com
