
Reese Witherspoon se nedávno v médiích rozpovídala o svém nejtěžším životním období. Trpěla silnými úzkostmi a panickými atakami. Vyzkoušela různé způsoby, jak se problémů zbavit, nic však nefungovalo. Dokud nevyzkoušela hypnotizérku.

Své psychické problémy nechtěla léčit antidepresivy ani jinými léky. Přesto jí nic jiného nezbývalo. Jenže vůbec nepomáhaly. Proto zkusila pravidelně meditovat, ale ani to nemělo na její psychický stav příliš velký účinek. Až když navštívila hypnotizéra, změnil se jí od základu život. Hvězda The Morning Show v podcastu Las Culturistas prohlásila: „Jsem člověk s velkou úzkostí.“ Zároveň se nechala slyšet, že její úzkosti souvisí s tím, že často musí podat extrémně vysoký výkon, který se od ní očekává.
Den co den je nucená zvládat spoustu věcí, ať se to týká herectví, nebo osobního života. A tlak, který je na ní okolím vyvíjen, leckdy psychicky vůbec nezvládla. „Dřív jsem mívala panické ataky, těžké panické ataky, kdy jsem jenom brečela a brečela.“ Proto zašla za psychologem i psychiatrem a dostala léky. Jenže ty pro ni nebyly řešením, rozhodně ne dlouhodobým. Prý se po nich cítila jako zombie. Tak zkusila meditaci, ale protože trpí poruchou pozornosti ADHD, meditovat a soustředit se pouze na svůj dech pro ni nebylo vůbec jednoduché.

Když jí bylo 34 let se rozhodla zkusit hypnózu. Vydala se za ženou, která se zabývá takzvaným neurolingvistickým programováním. Jde o metodu, která se zabývá zejména našimi myšlenkami a vnitřními obrazy, které, jak pacienti záhy zjišťují, vedou k tomu, jak se aktuálně cítí. Zároveň se řídí tím, že to, jak mluvíme a jaké vzorce řeči používáme, má vliv nejen na nás, ale i na druhé. Od té doby chodila za hypnotizérkou pravidelně a naučila se mluvit sama se sebou. Kdykoliv podá nějaký výkon – třeba na jevišti nebo před kamerou – sama sobě řekne, jak se cítí a jak k tomu pocitu došla. „Způsob, jakým tyto situace zpracovávám, je vlastně tím, kým opravdu jsem,“ říká.
Zároveň jí pomáhá, když si večer sedne, podívá se třeba na sociální sítě a přečte si alespoň pár pozitivních zpráv, které se týkají její osoby. Třeba recenze na novou roli. Ty si pak uloží, a když je jí hůř, zase si je připomene. „Pak vím, že mám talent. Vím, že jsem právem tam, kde jsem. A opravdu si to zasloužím.“



Zdroj: people.com