Není žádná romantička: Shirley Manson přesto zpívá o lásce a nebojí se stárnutí ani smrti

Rockerka Shirley Manson příští rok oslaví šedesátiny, ale ze svého věku si rozhodně těžkou hlavu nedělá. „Nemusím být mladá, nemusím být přitažlivá. Když mě zakážete, tak mě zakážete,“ říká. K tomu ale pravděpodobně nedoje. Zpěvačka kapely Garbage se nebojí říct svůj názor, možná i proto je výraznou postavou hudební scény už více než čtyři desetiletí.

Pustit do života světlo

Shirley říká, že na svém novém albu využila naději jakožto „akt odporu“. Také zpívá o situaci v Palestině, překonání nejtěžších chvil svého dosavadního života, hrdém stárnutí i boji proti sexistickým bulvárním plátkům. Osmé album rockových veteránů, které nese název Let All That We Imagine Be The Light, vyšlo 30. května. „Zatímco se svět někdy může zdát jako temné místo, přeci jen existuje naděje, stačí, když do svého života pustíte světlo,“ řekla v rozhovor pro NME.

Naděje jako forma odporu a neposlušnosti

Nyní se rodačka z Edinburghu na čas přestěhovala do Londýna. Jak sama říká, ve fašistickém režimu ve Spojených státech žít nechce, ačkoliv svůj domov tam má. V Los Angeles žije se svým mužem a spolupracovníkem kapely Billym Bushem. Právě současná situace v Americe formovala celý charakter nového alba Garbage. „Zbláznila bych se, kdyby se nějak nepokusila věřit v lidskou schopnost obrátit vše v dobré,“ říká. „I když každý den, když vstanu a otevřu telefon, to všechno vypadá čím dál zoufaleji, chaotičtěji a šíleněji. Nezdá se, že by se to zlepšovalo.“ Když ale s kapelou nové album tvořila, všechno investovala do naděje jako formy odporu a neposlušnosti.

Bála se smrti

Na novém albu je také spousta lásky, ačkoliv Shirley nikdy o lásce moc nepsala. Přiznává, že není příliš romantickou duší. Ale když jí zemřela matka a pak i její psí miláček Veela, uvědomila si, že se musí lásky nějak a někde dotknout. „Uvědomila jsem si, že se musím v životě posunout dál a v té další fázi života se musím obrátit ke všem možným druhům lásky: Ke světu, přírodě, oceánu, přátelům, spoluhráčům z kapely i rodině,“ vysvětluje svou transformaci. Kromě úmrtí svých blízkých se ale musela vypořádávat i se zdravotními problémy. Když se zranila na podiu v roce 2016, musela absolvovat operaci kyčelního kloubu, poté si zlomila i druhou kyčel a také se jí vytvořila cysta na hlasivkách. Tři měsíce byla upoutaná na lůžko a bála se, že do běžného života se už nikdy nedostane. Tehdy hodně začala přemýšlet o smrti. „Cítila jsem se vyděšená, křehká a zranitelná,“ prozradila. Znovu se musela učit chodit, ale nevzdala to. Kousek po kousku zase nabírala ztracenou rovnováhu.

Dřív to byly jenom sex a drogy

Dnes je opět plná síly a odhodlání dál dělat, co ji baví a naplňuje. „Nemusím být mladá, nemusím být rychlá, nemusím být sexy, nemusím být přitažlivá, nemusím se usmívat. Když mě zakážete, tak mě zakážete. Měla jsem zatraceně skvělou kariéru.“ Podle svých vlastních slov si život nyní užívá víc, než když byla mladá. A není důvod jí nevěřit. „Bývala jsem zaneprázdněná sháněním drog, sexem a alkoholem natolik, že jsem si nevšímala přírody, architektury. Hodně jsem četla, ale dějiny literatury, poezie ani umění mě nezajímaly. Teď je to jinak.“ S Garbage se aktuálně chystá s novým albem na turné po Severní Americe, které potrvá od července až do listopadu letošního roku.

Zdroj: nme.com, rollingstone.com