Mirka van Gils Slavíková o vánočním cukroví, nové knize i rozdílech učňovského školství u nás a ve Švýcarsku

Studiem Expres FM se linula vůně vánočního cukroví. Do Ranního klubu dorazila cukrářka a porotkyně televizní soutěže Peče celá země Mirka van Gils Slavíková. S Bárou probraly nejen cukroví, ale také úroveň cukrařiny v Česku. A navíc představila svou novou kuchařku. 

Pečete s lidmi na vánočních kurzech. Co jste tam všechno pekli?
Dnes je velice módní u dětí a mladých lidí cookie dough, sušenkové těsto za syrova, tak jsem se snažila vytvořit jakousi podobu. Mám totiž despekt k syrové mouce, takže ji pražím, než z toho udělám to těsto. A je to velice oblíbené. Až na vanilkové rohlíčky a linecké je vše posbírané po světě. Chci přinést něco nového do toho sortimentu 35 druhů cukroví, co v Česku běžně pečeme.

A kolik tak běžně pečete druhů? 
Pětatřicet druhů nepeču, jsem zastánce pravidla, že méně je více. Jde mi o to, aby to bylo hodně kvalitní, aby to chutnalo úplně všem, takže se spíše snažím péct na přání své rodině. Kdo má, co rád, to upeču.

A co u vás v rodině nejvíc frčí? Pozoruji, že lidi pečou rohlíčky, ale ty taky zůstanou často jako poslední…
Na ty vanilkový rohlíčky musí být drobný fígl a pak mizí mezi prvními. Takže vanilkové rohlíčky musí být. Ale mám je ráda z vlašských ořechů. Potom kvanta slepovaného a ještě třené linecké. Úlky zhruba ve třech podobách. A pak krémová slepovaná cukrátka, protože nechceme, aby nás ta vánoční jíška dusila.

Máte novou knihu kuchařku Famózní od babičky. V čem je jiná?
Tahle kniha pro mě samotnou je asi zatím nejlepší, přestože těch knížek je celkem asi osm. Je jiná tím, že je souborem od první republiky po celou tu socialistickou éru, s velkými úpravami. Jsem na ni pyšná.

Jak vzniká recept? Zajímáte se i o to, že podle něj budou péct i lidi, kterým to moc nejde?
Já říkám, že není nešikovného člověka. K cukrařině patří i technický obor. Receptury, které pouštím ven, mám minimálně třikrát odpečené, abych všechny nuance vychytala. U receptů, kde si nejsem sama jistá, že je to zvládnutelné, nechám ten recept upéct laikem a podle toho vychytám zbytek. Postupy nedělám obšírné, složité nebo náročné na pochopení.

Procestovala jste celý svět. Máte načteno, zajímáte se o historii cukrařiny, víte, odkud celá řada surovin pochází. Jste spíše ochránkyně tradic, nebo vítáte jakoukoliv změnu?
Mám ráda vývoj, takže mě baví všechno nové. Ale je pravda, že vliv toho, co vytváří ženy doma, mě malinko naboural, takže se ze mě stal tradicionalista. Myslím, že máme neuvěřitelně množství velice kvalitních receptů a výrobků, paralelně s tím mě ale zajímá zdraví. Jsem odpůrcem ostrých barev, tenhle vliv je převážně z Ameriky. Myslím, že je to špatně. Je to sice krásné na oko, ale chuťový senzor se mi vypne, je to prostě nejedlé.

Máte strach o cukrářské řemeslo. Ze škol nevycházejí cukráři, ale je tady celá řada lidí, kteří se zamilují do pečení. A tihle nadšenci jdou rovnou do byznysu a pak se dovzdělávají. Je to systém, který je udržitelný pro záchranu cukrařiny v Česku?
Není. Protože když vypnu cukrařinu na dva roky, je to to samé, jako když operatér dva roky neoperuje. Vrátit se chce nějaký trénink. Cukrařina má tak neuvěřitelně rychlý vývoj, takže to není udržitelné. Vážím si všech, kteří pečou, ale pravda je, že laik, i když je  sebelepší designér, má nedostatky v základním vzdělání. A zrovna u cukrařiny, kde musíte být velice přesná, se ty neduhy projeví.

Studovala jste také v zahraničí, ve Francii, ve Švýcarsku. Jak to funguje tam?
Zrovna obě zmiňované země jsou na velice vysoké úrovni, školství tomu samozřejmě odpovídá. Francouzský cukrář je především hrdý cukrář. Je to prestižní povolání, za což děkujeme Napoleonovi, který tyto obory vyzdvihl. Řekla bych, že tohle nám chybí. My jsme bohužel prožili éru, kdy jsme dostali vlašský salát v papíru s rohlíkem a nazdar. Je taky pravda, ze učňovské školství ve Francii a Švýcarsku je na zcela jiné úrovni. Člověk, který jde studovat ten daný obor, musí mít už smlouvu se svým potenciálním zaměstnavatelem. To znamená, že do té školy jdou děti, které mají umístění. Najít si zaměstnavatele je takový počátek toho, aby se  nabudil ten zájem, aby si student našel to nejlepší místo.

Foto: Expres FM / Vašek Mašinda