Michal Hrůza: Peníze v kapele dělíme rovným dílem, díky tomu mi neutíkají muzikanti

Hostem Ranního klubu byl zpěvák a skladatel Michal Hrůza. S Milošem Pokorným probrali nejen muziku, ale také poměry v kapele, jak se píšou hity i hrdinský čin, kdy zpacifikoval nebezpečného útočníka.  

Útočníka by zpacifikoval každý 

Rád bych se dostal k tomu incidentu, o kterém psala média. Ty jsi pomáhal nějaké mamince s dětmi, které napadl nějaký chlap. O co přesně šlo?
Byla to moje paní a šlo o to, že jsem šel s mladší dcerkou z mé pracovny, která je naproti našemu bytu a viděli jsme maminku, jak se drží za pusu a nějakého týpka, jak utíká. A já jsem toho člověka prostě dohonil, položil ho na zem a zalehnul. Za minutu, dvě tam přijeli policisté a převezli si ho. Mám teď prý pověst, že jsem Kevin Costner, ale myslím, že by to udělal každý.

A on tedy obtěžoval jenom tvou manželku?
Ne, když jsem ho zalehl, tak za mnou přišly ještě dvě ženy, že je také napadl. Měl k nim přijít, sprostě jim nadávat a dát jim pěstí do obličeje. Oběti si vybíral asi náhodně a byly tam i nějaké děti.

Vzpomněl sis během tohoto incidentu, jak tě tehdy napadli v Ostravě?
Ne. Já si to vlastně ani nepamatuji, protože jsme jednak byli v hospodě a jednak se to stalo nějak zezadu. Ale tohle bylo za bílého dne přímo na ulici a navíc se to týkalo dětí, to se v člověku prostě samo něco probudí. Pomohlo mi vojenské gymnázium, ze kterého jsem těsně před sametovou revolucí utekl. Tam jsem se totiž naučil, jak zpacifikovat takového útočníka.

Bez kapely bych hvězda nebyl 

Platí stále, že berete v kapele stejné honoráře?
Je to pravidlo. Díky tomu, oproti třeba Xindlovi X, u kterého jsem nedávno byl, se mi nestřídají muzikanti. My jsme si všichni navzájem věrní, což má hrozně moc výhod, například, když mě něco napadne, tak si to nemusím nahrávat na telefon, ale zavolám klukům a který má čas, to hned natočí ve svém malém studiu. A teď jsme se navíc rozrostli o jednoho člena, Honzu Horáčka, který hrál 20 let s Mekym Žbirkou. Vypadá jako Hugh Grant, hraje dobře na kytaru i piano a ještě perfektně zpívá, neber to. Celkem je nás tedy šest.

Stejně se musím zeptat: Není ti to někdy líto, že vlastně hvězda kapely bere stejné peníze jako řadový člen?
Bez nich bych ale hvězda nebyl, byla by to One Man Show. To jsem si už také zkusil a bylo to legrační.

Co ty a sociální sítě? Už nejsi online teenager, jak zvládáš dobu, kdy jsou pro tuto práci sociální sítě takřka nezbytné?
Okomentuji to starým dobrým: Nic se nemá přehánět. Když do toho lidé spadnou, ztrácejí kontakt s reálným životem a je pro ně důležité lajkování a selfíčko. V hospodě pak, místo aby si povídali, si fotí jídlo a posílají si smajlíky. Je to součást našich životů, ale odsud potud. 

Svým písním věřím 

Patříš mezi umělce, kteří umí napsat hit. Stalo se ti někdy, že jsi na první dobrou věděl, že se ti to povedlo?
To už je taková moje hláška. Vždy, když se něco natočí, tak tomu věřím, ale často to nevyjde. To je na tom vlastně hezké, že člověk neví…

A myslel sis někdy, že jsi napsal hit, ale pak zjistil, že ses spletl?
Stalo se mi to asi u Světozoru. V klipu hraje dokonce okouzlující Veronika Khek Kubařová mimozemšťanku, ale ta písnička se vůbec nechytla, a to jsem si říkal, že je to úplně jasná hitovka. A pak jsou písničky, u kterých jsme to třeba naopak vůbec nečekali, například Kovbojská s Lenkou Dusilovou.

Když za tebou někdo přijde s tím, ať mu napíšeš song na objednávku, podle čeho se rozhoduješ, jestli do toho půjdeš?
Nestává se to tak často, ale když už mě s tím někdo osloví, strašně záleží na tom konkrétním člověku, emotivní vazbě a životním příběhu toho dotyčného. Ale nemám na to žádný systém.

Foto: Expres FM / Vašek Mašinda