Odpoledne na Expres FM /
Celý playlist
Rozhovory

Jiří Hrdina: Favority šampionátu jsou Kanada, Švédsko a Finsko, když zvládneme čtvrtfinále, je to absolutní úspěch

Avatar photo Miloš Pokorný
13. 05. 2023

Jiří Hrdina bezpochyby patří mezi hokejové legendy. Rozhovor, který poskytl v rámci speciálního hokejového vydání podcastu Boomer Talk se samozřejmě točil kolem začínajícího Mistrovství světa. S Milošem Pokorným probral šance našeho nároďáku, NHL nebo práci skauta talentů.

Začalo Mistrovství světa, samozřejmě přejeme našim klukům, ale koho ty vidíš jako největšího adepta na vítězství a proč?
Tradičně Kanadu, která i když letos ve svých řadách nemá tolik superstars, bude s postupujícím mistrovstvím podávat lepší a lepší výkony. Takže s tou se určitě musí počítat. No, a potom samozřejmě severské země, Švédsko, Finsko. Navíc Finové jsou doma, takže budou chtít sáhnout po titulu.  Viděl bych to buď na Kanadu, Švédsko, nebo Finsko.

Fandové teď budou řešit naše šance, kam si myslíš, že náš tým reálně může dojít?
Všichni doufáme, že určitě do čtvrtfinále, záleží na pozici a na jaký tým narazí.  Turnaj je v podstatě o jednom zápase, a to je čtvrtfinále. A když zvládneme čtvrtfinále, tak je to absolutní úspěch.

Navíc se může se stát cokoliv.
Ano, může se stát cokoliv. Amerika a Kanada nepřijíždějí s nějakým super týmem nabitým hvězdami, mají spoustu mladých hráčů, spíš to berou jako takové oťukání pro ty kluky, aby si to vyzkoušeli. Švédové budou určitě dobří, Finové to samé, Švýcaři udělali za posledních x let velký skok, dnes je řada Švýcarů hvězdami v NHL. Kvalita v Evropě se vyrovnává, my bohužel trošku zaostáváme v produkci největších talentů, ale vždy dva nebo tři kluky na ten draft nějak dostaneme. Ale ta léta, kdy jsem začínal se skautingem v těch devadesátkách a chrlili jsme minimálně dvacet hráčů každý rok na draft, to už je prostě historie.

Mnohokrát jsme se spolu o tom bavili mimo mikrofon – dovedeš si představit, že bys přijal nabídku stát se třeba jedním z manažerů národního týmu?
Mám svoji práci, naplňuje mě a nechci už v mém věku něco měnit. Myslím, že už musí přijít generace těch kluků, kteří vyhráli Nagano, spoustě z nich už je dneska kolem padesátky, a dostat šanci. Generace Vaška Varadi a těchto kluků by měla na tom svazu být a ovlivňovat jeho chod a zároveň se stát i trenéry nebo manažery týmu. Jsem docela rád, že Martin Havlát se tím manažerem stal a uvidíme, jak to bude do budoucna. Já už ale zůstanu u toho svého hezkého skautingu pro Dallas., budu si objíždět ty mladíky po republice, a ve světě je doporučovat nebo nedoporučovat. 

Jaké renomé má Mistrovství světa pro zámořské hráče, odborníky, trenéry, management, změnila se trochu ta pozice? 
Myslím, že trošku ano. I díky tomu, že tam hraje spousta mladých kluků, které si pamatuji, ty dvacítky jsou v Kanadě z amatérského hokeje absolutní top. Mají obrovskou sledovanost, vyprodané stadiony i haly. Z tohoto pohledu si myslím, že pro spoustu těch kluků je atmosféra mistrovství zážitek. Pro fanoušky a diváky ale existuje fakt jenom ta NHL, oni berou to mistrovství jako dobré, mají tam tým, budou mu fandit, ale že by to někdo nějak zásadně sledoval, to ne. Navíc jsou tu časové posuny.

Myslíš si, že současná NHL je i nadále postavená na individualitách, hvězdách? Třeba když to srovnáš s obdobím, ve kterém jste hráli vy, jak se změnil hokej od doby, kdy jsi hrál?
Hokej se změnil hlavně v té rychlosti, dnes je to úplně jiná soutěž, ale řekl bych, že furt to táhnou ty superhvězdy, to prostě vidíme i v zápisech ze zápasů. To pojetí hry je v současnosti možná víc kolektivní. 

Ale hvězdy stále fungují…
Hvězdy fungují absolutně, prodávají vstupenky, upomínkové předměty a všechny tyhle věci, které jsou dnes neoddělitelnou součástí chodu a financování týmů.

Kam se hokej, speciálně NHL ještě může posunout, vidíš tam nějaký progres, třeba co se technologií týká?
Progres je obrovský především v těch technologiích, hráčská výstroj je momentálně o 5-7 kilo lehčí, než jsme měli my. Když jsme se zpotili, tak jsme hráli ještě s tím potem, který zůstával v té výstroji a v dresech a i v závěru zápasu jsme hráli až o deset kilo těžší. To už dneska není, to, co vypotíš, se ti ve velké většině odpaří skrz tu výstroj, protože ty materiály jsou daleko lehčí. O to je ta soutěž rychlejší, bych řekl. To je jeden z velkých faktorů. No, a potom i systém trénování je jiný, my jsme uměli zvednout 130 kilo na bench, a to už dneska moc hráčů nepotřebuje, takže ty letní přípravy jsou spíš zaměřené na tu výbušnou rychlost, technické dovednosti, individuální výkony s pukem. Ti kluci na to dneska mají speciální trenéry, a když s těmi, co jdou na draft, dělám pohovory, tak většina z nich má svého individuálního trenéra, který se jim stará o fyzičku, Docházejí na dovednostní tréninky, kde se zdokonalují, takže v tomhle se to strašně posunulo a myslím si, že se to bude posouvat dál.


Ukazoval jsi mi fotku s partou, která vyhrála Stanley Cup. Jste v kontaktu a je úžasné, že ten tým drží při sobě, že si píšete, je to standard v Americe nebo v Kanadě?
Nevím jako u ostatních týmů, myslím si, že takové ty party, které tam držely pohromadě během kariéry, určitě drží pohromadě dál. V Calgary Flames jsme byli jen dva Evropané – já a Håkan Loob. Håkan je vlastně pořád činný ve švédském hokeji, já jsem tady skaut a nejvíc asi komunikuji s Jimem Peplinskim, který po skončení hokejové kariéry dělal byznys, byl a je samozřejmě angažovaný v týmech starých gard. No a jednou za čas u příležitosti kulatých výročí Stanley Cupu nás majitelé pozvou jako tým do Calgary a je to opravdu dobré.  Podobné je to i v Pittsburghu, kam jsme u příležitosti výročí získání Stanley Cupů v roce 1991 a 1992 byli v létě pozvaní na několik dní, odehraje se charitativní golfový turnaj, tam tyhle věci takhle fungují. 

Jirko, jsi rockového založení. Pamatuji si, že když jsme spolu byli na Rangers v Madison Square Garden, tak nastupovali za doprovodu skladby Hells Bells od  AC/DC, a že když se rozezněl ten zvon a začali osvětlovat plochu a vyjížděli hráči, tak jsi řekl něco v tom duchu, že tady je to v pořádku a že takhle to má vypadat.
Všude, kde začíná zápas skladbou AC/DC, ať už je to jakákoliv, může to být i Hells Bells nebo Highway To Hell, aby ten druhý tým věděl, kam se řítí, tak je to v pořádku.

Když jsme u té atmosféry, co se týče zápasů, tady u nás se to hrozně zlepšilo a ta atmosféra se začíná přibližovat tomu, co je možné vidět venku. Bylo to třeba i pro tebe, když si venku začínal hrát, něco jako wow?
Wow bylo vždycky, když se vyjelo na rozcvičku a byla skoro plná hala, což jsme tady úplně neznali, takže to tě nabudilo. Nevím, jak to je dneska, ale myslím, že hráči ještě můžou stále na rozcvičku bez helem, takže jsme se tam předváděli bez helmy. A pro tu atmosféru, speciálně na českých ligových stadionech, udělaly jednotlivé PR týmy hodně velký krok a mně se to líbí, absolutní jednička je v tomto ohledu Sparta Praha.

A navíc ta show k tomu patří.
Absolutně, je to pro lidi, kteří by se měli bavit a je dobré, že pomalu ustupují takové ty vulgární věci, které se tam odehrávaly během zápasu nebo před ním, zklidnilo se to a na těch stadionech je vidět, že chodí i tátové s malými dětmi a už odmala je vlastně učí fandit. 

Jak to má Jirka Hrdina s technologiemi? Co by dělal, kdyby se nestal hokejistou? Jak probíhala návštěva Calgary Flames v Čechách za komunismu? Jakou hudbu má rád, kde ji nejčastěji poslouchá?

Poslechněte si v našem podcastu Boomer Talk v úvodu článku. Archiv pořadu najdete na webu podcasty.cz nebo ve své oblíbené podcastové službě.

Martin Hosták: Medaile z šampionátu není nedosažitelná, v extralize fandím Hradci, na komentování to nesmí být znát

Václav Mašinda / 05. 05. 2023

Kolikrát vyhrál Jaromír Jágr Stanley Cup a kde se vyrábějí puky pro šampionát? Ukažte hokejové znalosti v kvízu

Kristýna Ševčíková / 11. 05. 2023

Foto: Expres FM / Petr Novák 

Diskuze
Vstoupit do diskuze
Sdílejte

Další na Expres FM