Žofie Dařbujánová: Survivor sleduji od deseti, je to takový extrémnější letní tábor

Do velkého finále se pomalu blíží dobrodružná reality show Survivor, která i letos nabídla napínavé souboje, taktické hry a často i souboje soutěžících s vlastním tělem nebo myslí. Jednou z VIP soutěžících, kteří do Dominikánské republiky letos vyrazili, byla i zpěvačka Žofie Dařbujánová, kterou jsme přivítali na Expres FM.

Rodačka z Hradce Králové je od roku 2012 frontwoman kapely Mydy, dříve Mydy Rabycad, se kterou dosud vydala pět studiových alb, nasbírala nominace na ceny Anděl a stala se jednou z nejexportovanějších českých skupin. Jako teprve druhá tuzemská kapela vystoupili Mydy na kultovním festivalu Glastonbury. Pod pseudonymem Zofie Dares vydala sólovou desku High On Being. Během covidové pandemie začala pracovat u filmu, kde působí dodnes.

Sledovala jsi reality show Survivor?
Sledovala, odmalička, ani nevím, kolik mi mohlo být, třeba 10, tenkrát běžely v televizi americké verze, v češtině se to jmenovalo Kdo přežije, Říkala jsem si, že až to bude v Česku, půjdu. Když to přišlo poprvé, byla jsem moc mladá. Teď jsem konečně našla to správné okno, kdy jsem měla i čas, takže jsem neváhala.

Takže ses přihlásila do Survivora z čistého fanouškovství?
Jsem takové to dítě, co si vždycky užívalo dětské tábory, čím delší byly, tím lepší, a tohle byl pro mě v mých očích takový extrémnější letní tábor. Vlastně jsem se tam tak i cítila. Takže bylo to fanouškovství! Já jsem se konečně odhodlala se přihlásit a oni mi týden na to nezávisle na přihlášce zavolali, jestli nechci jít jako VIP účastnice, takže jsem si říkala, to se prostě musí stát! 

Odrazoval tě někdo od účasti?
Pár kamarádů, ale spíš říkali „My tě rádi uvidíme v televizi, ale nechceme tě tam vidět trpět!“ Pár jich bylo, ale vlastně jsem všem řekla, že stejně neposlechnu. Miluji tu show a chci tam jet! 

Bavila ses s některými účastníky minulých řad Survivoru o tom, aby ti třeba poradili a podělili se o zkušenosti?
My jsme těsně před odjezdem byli na turné s We Are Domi, takže s Domčou Haškovou z loňského ročníku jsme o tom poklábosily. Ale myslím, že se na to úplně připravit nedá. I když jsem se ptala, co jí nejvíc překvapilo, stejně moc nedokázala odpovědět. Je to surrealistický zážitek a každý si tam najde to svoje, co ho překvapí, co ho potěší, naopak očekává, že něco bude nejhorší a je to nakonec v pohodě, takže nedá se na to připravit.

Bylo těžké tajit, že na ten ostrov poletíš, než se zveřejnily nominace?
To bylo mega těžké, protože jsem oversharing člověk, takže to bylo hodně náročné. A tím, že ještě dělám u filmu, tak když jsme předtáčeli promo a reklamy, ve štábu byli moji kolegové. A filmaři strašně drbou, takže když mě s tím konfrontovali na mém vlastním place, tak jsem si říkala, jestli jim mám lhát, mám z nich dělat pitomce nebo co mám dělat. Tohle byla pro mě náročná kapitola. 

Měla jsi speciální fyzickou a psychickou přípravu před odletem?
Bohužel ne. A to je jedna z věcí, kterých lituji. Ale bohužel jsem byla rok a půl pořád nemocná, každý měsíc taková ta klasická přechozená chřipka, každý měsíc se mi to vracelo, měla jsem moc práce zrovna v tomhle období, takže jsem dost zlenivěla proti vlastní vůli. Ale opravdu to nešlo. V životě jsem snad nebyla vyčerpaná. Až si ze mě i moje vlastní rodina dělala srandu, že si na ostrov v podstatě jedu odpočinout. Nebyla to samozřejmě žádná brnkačka, ale co se týče spánku, tak jsem tam rozhodně naspala víc než tady v Praze.

Když jsem si vyhradila měsíc a půl před odjezdem, že do toho trošku šlápnu, bohužel jsem si udělala výron kotníku čtyři týdny před odjezdem, takže fyzická příprava naprosto selhala. Určitě bych uvítala, kdyby to bylo lepší, ale myslím, že jsem si tam ostudu neuřízla.

Když jsi s tím výronem musela hodně odpočívat, to mi nahrává na další otázku, že jsi aspoň nabrala nějaká kila před odletem, protože to je potřeba…
Tak to rozhodně, já jsem se futrovala jako nikdy předtím. Zrovna jsem dokončovala i jeden filmový projekt, jakmile se každý den potkávám s cateringem, tak to prostě jako to jde samo. Ještě jsem krátce předtím odjela s kamarádkami na dovolenou, to jsem se opravdu nešetřila. Musím říct, že nás to zachránilo, protože všichni k tomu přistoupili podobně, v našem kmeni jsme měli smůlu a opravdu jedli prvních osm dní jenom kokosy, které jsme našli – a nebylo jich příliš, protože jsme se teprve sžívali s džunglí

Kolik kilo jsi nabrala před odletem?
Zásadně se nevážím, ale vzhledem k tomu, že jsem na tom pracovala poctivě a dlouhodoběji před odjezdem, tak dost. Ale po cestě zpátky jsem tak osm, devět měla dole.

Jaký byl tvůj hlavní cíl v soutěži?
Myslím, že hlavní cíl každé holky v posledních dvou letech je vyhrát, být první holka, která vyhrála Survivor, to se zapisuje do historie. Zároveň si moc dobře uvědomuji, co je to za soutěž, věděla jsem, že se nevyhnu nějakým lžím a zradám, přesto jsem tam chtěla jet spíš s tím, že budu přátelský člověk, který se bude snažit nějak kličkovat, to mi přišlo jako hezké poselství, že i s dobrotou se dá dojít dál.

Jaký moment pro tebe byl nejtěžší?
Nejtěžší pro mě byly změny. Obecně nejsem člověk, co si nějaké větší změny užívá a tam letos těch změn bylo fakt hodně. Když člověk prochází hladem, tak v podstatě jakákoliv změna, která by ho doma nerozhodila, je masivní. A když pak máš nějaké svoje aliance a věříš si, že do sloučení je to kousek a už to všechno prostě půjde tak nějak rychleji a snáz, vždycky přijde ta největší ťafka a to se špatně chroustá.

Mně se tam stal takový moment, kdy jsme už měli docela pevnou alianci a úplně nám přemíchali všechny kmeny. Přišla jsem tak o nejlepší kámošku ve kmeni, o zásoby, které jsme vyhráli asi po 2,5 týdnech, takže jsme se konečně mohli najíst, najedla jsem se z toho jednou a pak jsem zase prostě 14 dní nejedla, přišla jsem i o dopis, o první kontakt z domova a ještě nás přestěhovali na ostrov, na kterém se nám nelíbilo. To bylo psychicky hodně náročné.

Tvoje vyřazení proběhlo podvodem. Musela jsi to rozdýchávat?
Já jsem se jako jo, chvilku, asi tak minutu jsem to rozdejchávala, ale pak se člověk musí smát jako a já jsem to už i zmiňovala na svých sociálních sítích, že opravdu jako to lidi nemusejí brát zas tak vážně a hlavně ať tolik nehejtujou, proboha, těch hejtů je fakt extrémně moc, myslím si, neúměrně vůči holkám, je to hra, my jsme tam s tím šli do tohohle a veškerý ty zážitky, jako co všechno my jsme tam zažili, tak by lidi opravdu pochopili, že se o tomto nedá odcházet jinak než s úsměvem a možná jako nějakou lehkou slzičkou dojetí, ale i to mě nakonec minulo a fakt jsem jako si užila i ten odchod vlastně.

Co byla první věc, co jsi udělala v Praze?
V Praze jsem se nejdřív přivítala s kamarádkami Aničkou a Angie, kterým jsem volala jako prvním a doufala, že mě vyzvednou, protože jsem chtěla překvapit rodinu, což se povedlo. Jedna z nich odlítala úplně ve stejný čas, kdy jsem přilítala, takže jsme se potkaly všechny tři na letišti. Pak jsem samozřejmě zamířila domů, kde už jsem měla poručené moje vysněné těstoviny Carbonara, nad kterýma jsem přemýšlela celou dobu na ostrově a pak jsem se futrovala asi dva týdny v kuse.

Který z účastníků Survivora Žofii nejvíc překvapil? Jaký největší strategický tah udělala? Udělala by s odstupem času něco jinak? Jsou nějaké další reality show, které by ještě chtěla vyzkoušet? Můžeme se v dohledné době těšit na nějakou novou muziku? A napadla ji na ostrově nějaká nová píseň?
To se dozvíte, když si poslechnete celý rozhovor v úvodu článku!