Coca-Cola měla pomáhat ze závislosti na morfiu, bramborové chipsy byly pouhý vtip: Vynálezy, které nám změnily život, vznikly úplnou náhodou

Mikrovlnná trouba, lepidlo nebo penicilin usnadňují život milionům lidí na celém světě. Věřte, nebo ne, tyto vynálezy často vznikly zcela náhodou. Výsledkem omylu jsou i oblíbená jídla nebo pití. 

Lidé se vždy honí za velkými věcmi, za úspěchem nebo slávou, ale někdy vám to prostě všechno spadne do klína. Mnoho vynálezů a objevů je výsledkem tvrdé práce, píle a geniality. Některé věci ale vznikly díky zvratu osudu, náhodě nebo omylu. Vynálezců jsou davy, ale jen tito měli neskutečné štěstí. 

Mikrovlnná trouba

Ze všech moderních kuchyňských spotřebičů je mikrovlnná trouba jedním z nejoblíbenějších. Inovátorem je americký inženýr Percy Spencer, který tak trochu experimentoval. Pracoval totiž na magnetronech – vysoce výkonných elektronkách, které generují krátké rádiové vlny – když náhodou objevil mikrovlnné vaření. Dělal svou práci jako obvykle, když si všiml, že tyčinka v jeho kapse se roztavila. Spencer si uvědomil, že tento jev způsobují magnetrony. V roce 1945 si nechal tento vynález patentovat. První značka mikrovlnek se jmenovala RadaRange a ke komerčnímu využití byla uvedena po dvou letech. 

Penicilin

Skotský bakteriolog Alexander Fleming představil penicilin, který léčí bakteriální infekce. V roce 1928 si po návratu z dovolené všiml plísně, která vyrostla v Petriho misce, kde zanechal zbytky své původní práce, a bránila růstu bakterií. Čtrnáct let trvalo, než se podařilo izolovat účinnou látku bránící růstu bakterií – penicillium – a vyrobit dostatek pro použití. Penicilin se tak stal jedním z prvních antibiotik na světě. Dr. Fleming ve skutečnosti nikdy neměl v úmyslu „revolucionizovat veškerou medicínu“. První osobou léčenou penicilinem v roce 1941 byl policista Albert Alexander, který měl nekontrolovanou bakteriální infekci po škrábnutí růží. 

Super lepidlo 

Po desetiletí se superlepivá lepidla používají k opravě všech rozbitých věcí v domě. Chemický název samotné zázračné hmoty je ve skutečnosti kyanoakrylát. A právě kyanoakryláty byly objeveny v roce 1942, kdy tým vědců ze společnosti B. F. Goodrich Company pod vedením Harryho Coovera Jr. pracoval na výrobě průhledných plastových zaměřovačů zbraní během druhé světové války. V mířidlech zbraní byla lepkavá hmota nepoužitelná a tak musela na pár let k ledu. V roce 1951, to už Coover pracoval ve výzkumném oddělení společnosti Eastman Kodak, si s kolegou Fredem Joynerem uvědomili, že kyanoakrylát má komerční potenciál. Vyvinuli vzorec, následně se lepidlo začalo prodávat v roce 1958 pod názvem Eastman #910. 

Dynamit

Ačkoli výbušnou látku nitroglycerin vynalezl Ascanio Sobrero, byl to švédský chemik a inženýr Alfred Nobel, kdo ji použil k výrobě dynamitu. Během pobytu v Paříži začal Nobel experimentovat s nitroglycerinem a nakonec náhodou našel způsob, jak látku zkrotit smícháním s křemelinou. V roce 1864 při jednom takovém experimentu přišlo o život mnoho lidí včetně Nobelova bratra Emila. Nobel zkombinoval stabilizovanou nitroglycerinovou pastu s typem rozbušky, kterou vynalezl dříve, aby vytvořil dynamit, pojmenovaný podle řeckého označení síly, tedy dynamis. Svůj výrobek si nechal patentovat v roce 1867. Dynamit se brzy začal používat třeba při řezání kanálů, stavbě železnic a silnic a také během války. Aby podpořil mír ve světě, v listopadu 1895 Nobel zavedl Nobelovy ceny.

Bramborové lupínky neboli chipsy

Bramborové chipsy, jedna z nejoblíbenějších pochoutek ve světě. Vynalezeny byly šťastnou náhodou v roce 1953 Georgem Crumem, šéfkuchařem v jednom podniku v americkém New Yorku. Jeden jeho otravný zákazník si neustále stěžoval na to, že jeho hranolky nejsou dostatečně tenké a křupavé. Šéfkuchař je jako vtip nakrájel na tenké plátky. Zákazník si je ale zamiloval a brambůrky byly na světě. 

Kukuřičné lupínky neboli cornflakes

W. K. Kellogg spolu se svým bratrem Dr. Johnem Harvey Kelloggem náhodně vyvinuli oblíbenou snídaňovou pochutinu. V roce 1898 při provádění výzkumu o stravě pacientů v sanatoriu v americkém ​​Michiganu cereálie objevili, když náhodou nechali hrnec s vařeným obilím na sporáku několik dní. Následně tvrdé těsto nakrájeli na malé lupínky a cornflakes byly na světě.

Coca-Cola

Muž, který vytvořil sirup pro oblíbený nápoj, nebyl kuchař a dokonce nepracoval ani v potravinářském průmyslu. Vynálezcem byl lékárník jménem Dr. John Stith Pemberton, který se snažil vytvořit alkoholický nápoj naplněný kokainem a kofeinem. Chtěl, aby ho pili lidé se závislostí na drogách, mezi které sám patřil, a mohli ho tak používat k odvykání od morfia. Sirup měl pomáhat od bolesti hlavy, nervového vyčerpání nebo podrážděného žaludku. Když udeřila prohibice, Pemberton byl nucen alkohol ze své receptury vyjmout, kokain zůstal po desetiletí. A tak byla v roce 1886 v Atlantě vyrobena první láhev Coca-Coly.

Čajové sáčky

Vynález moderního čajového sáčku je připisován obchodníkovi s čajem Thomasi Sullivanovi. V roce 1908 začal Sullivan rozesílat vzorky svého čaje v malých hedvábných sáčcích. Přestože nebylo jeho záměrem, aby je lidé i s obsahem máčeli v horké vodě, zákazníci to stejně udělali a tento způsob louhování čaje si zamilovali. 

Zdroj fotografií: Profimedia