Podpatky jsou dnes doménou žen a jsou považovány za velmi přitažlivý módní doplněk. Dokážou totiž opticky prodloužit nohy, pochopitelně zvětšit výšku jejich nositelky a jsou považovány za symbol ženství a elegance. Před staletími však boty na podpatku sloužili k daleko jinému účelu. A především nebyly původně vůbec vynalezeny pro ženy.
V kanadském Torontu se nachází největší obuvnické muzeum na světě, které je spojeno se jménem českého rodáka Tomáše Bati mladšího. Za vznikem muzea stála manželka úspěšného podnikatele Sonja Baťová, která se za něj provdala již v době, kdy byl Baťa kanadský občan, a roku 1946 se za ním odstěhovala. A právě kurátorka slavného Baťova obuvnického muzea v Torontu, Elizabeth Semmelhack, sledovala historii podpatků až k perským mužům v 10. století, kteří je nosili kvůli tomu, aby jim nohy lépe seděly ve třmenech. Tento trend se pak dostal na přelomu 17. století i do Evropy.
Semmelhack vysvětlila, že existuje dlouhá historie mužů, kteří nosili podpatky právě pro jezdecké účely. Podpatků u mužů si můžete dodnes povšimnout u kovbojů. Tlusté a vysoké podpatky přitom plnily důležitou funkci především v dobách války, kdy umožňovaly jezdci na koni udržet se lépe v sedle, poskytly jim stabilitu a oni tak mohli lépe používat své zbraně. Později se však u mužů staly podpatky i symbolem vysoké sociální úrovně, vojenské zdatnosti nebo i vytříbeného módního vkusu. V 17. století také začaly boty na podpatku znamenat peníze a moc. Na obrazech z tohoto období je také vidět, že muži hrdě pózují v postojích, kde ukazují své nohy a boty na podpatku.
Brzy poté se však nošení bot s podpatky zalíbilo i ženám, které takové boty používaly, aby jejich nohy vypadaly drobnější, což bylo v 18. století považováno za ideál krásy u žen. Vysoké podpatky skryly většinu chodidla pod dlouhou sukni, takže vykukovala jen špička chodidla. Boty s podpatky také jako módní doplněk začaly měnit tvar, kdy se pata boty výrazně zmenšila a předek boty byl více do špičky. Tehdy však byly podpatky většinou ze dřeva, proto se daly vyrobit jen poměrně malé. V 50. letech 20. století však začali obuvníci používat na výrobu podpatků ocel, což jim umožnilo vyrábět boty na opravdu vysokém podpatku, který udržel váhu jeho nositelky. Podpatky se v průběhu let různě vyvíjely a transformovaly, kdy se k nim přidaly klínky, platformy, jehlové podpatky atp. Dnes už ženy podpatky nenosí kvůli efektu drobnějších nohou, ale právě proto, aby vypadaly vyšší, nebo si opticky prodloužily nohy.
Zdroj: www.today.com
Zdroje fotografií: Pexels a Profimedia