Vynález, kterého se muži štítili: Trnitá cesta ke kufru na kolečkách, jehož budoucnost je elektrická

Letní turistická sezóna je v plném proudu a nejen po letištních halách drkotají kolečka malých, velkých i dětských kufrů. Cesta k tomuto vynálezu byla ale trnitější, než bychom předpokládali. Může za to i seximus! 

Přečtěte si příběh nevyužitých patentů i vývoje turistické výbavy, bez níž bychom si dnes už těžko představili cestu na dovolenou. Nechybí ani výhled do budoucnosti. 

Inspirace zápasem s kufry

Za vynálezce kufru na kolečkách se nejčastěji považuje Američan Bernard Sadow, pozdější majitel společnosti U. S. Luggage. Rozhodně nezahálel a byl vynálezcem v pravém smyslu toho slova. Na kontě měl přes dvacet patentů. Nápad na převratné zavazadlo dostal při návratu z rodinné dovolené, když zápasil s velkými kufry.  

Sadow si doma vyrobil prototyp a osobně ho nabízel obchodním domům v New Yorku, ty ale nijak zvlášť nezaujal. Štěstí se na něj usmálo ve známém řetězci Macy’s, první kufr se prodal v roce 1970. O dva roky později si dal zavazadlo patentovat. První kufr na kolečkách až v roce 1970? Že se vám to nezdá? Máte pravdu! Sadow rozhodně nebyl prvním, koho kufr na kolečkách napadl, stal se ale prvním komerčně úspěšným vynálezcem a byznysmenem na tomto poli, proto je často uváděn jako jeho vynálezce.

Jeden z prvních patentů na kufr s kolečky patří v New Yorku usazenému Finovi jménem Theophilus Hokkanen, je z roku 1921.

Další patenty se objevily během 30. i 40. let, není ale známo, zda vznikly prototypy a nedochovaly se ani žádné dokumenty o obchodních úspěších. Menší odbočkou jsou pak vynálezy takzvaných Portable Porters, volně přeloženo přenosných portýrů. Šlo o násady na kufr, které vám umožnily rozšířit zavazadlo o kolečka a rukojeť, vlastně takové rudlíky. Pod různými názvy a značkami se prodávaly v USA i Evropě.

Žena na cestách

Velice moderní návrh, který ovšem nikdy nebyl patentován, ani nabízen komerčně, patří americké výtvarnici a cestovatelce Anitě Willets Burnham. Je mimo jiné autorkou knihy Cesta kolem světa za penny. Psal se rok 1928 a Anita tehdy přišla s nápadem kufru na kolečkách ze dvou důvodů. Byl praktický, nemusela se s ním na cestách vláčet a ještě ušetřila za portýry a nosiče. Anitin osobní kufr upravil její syn Bud, který přidal kolečka ze starého kočárku a dřevěnou teleskopickou rukojeť.

Kufr na kolečkách se dlouho považoval za produkt pro ženy, které díky emancipaci cestovaly stále častěji samy bez manžela, který by jim zavazadla nosil. Muž s kufrem na kolečkách byl něco nemyslitelného. Pravý muž si přeci kufr nosí v ruce sám, netahá ho za sebou jako slaboch. 

Čtveřice koleček

Společnost Samsonite, která dnes patří mezi přední společnosti na poli cestovních zavazadel, svůj první kufr na kolečkách registrovala v roce 1974. O 30 let později představila takzvaný four-wheel Spinner, který má čtveřici koleček, která se točí do všech stran a kufr se tak ještě snadněji ovládá a lze s ním snadno jezdit do všech směrů.

Americký sen jednoho pilota

Menší revoluci na poli kufrů s kolečky způsobil v roce 1987 pilot společnosti Northwest Airlines Robert Plath, kterým chtěl ulehčit život kolegům v mracích, pilotům i letuškám. Vytvořil první carry-on bag, malé příruční zavazadlo pro profesionály. O Plathův kufr byl velký zájem nejen mezi zaměstnanci Northwest Airlines, ale i dalších aerolinií. Pilot se rozhodl založit firmu TravelPro, která je začala pod značkou Rollaboard vyrábět. Firmu postupně rozšiřoval, začal s produkcí pro veřejnost, a tak v polovině 90. let mohl seknout s létáním a žít svůj americký sen.

Budoucnost patří elektřině!

Kufry se postupně dál vyvíjely a posledním krokem je asi elektrický kufr, který už nemusíte ani tahat za sebou. Naopak se na něm můžete povozit. 

Úvodní foto: Profimedia