Texty R.E.M. skládal ze snů, obrazů a zaslechnutých vět: Michael Stipe rád nechává pracovat fantazii posluchačů

Kdo se někdy snažil přesně rozluštit, o čem některé písně R.E.M. vlastně jsou, mohl snadno dojít k závěru, že mu něco uniká. Jenže právě to byl často záměr. Michael Stipe totiž místo jasného příběhu často skládal dohromady obrazy, jednotlivé věty, vzpomínky nebo sny a nechával na každém, jak si výsledný text vyloží.

Jeho způsob práce vycházel i z toho, jak v kapele písně vznikaly. Hudbu většinou přinesli ostatní členové kapely a Michael na ni hledal nejprve vokální melodii a teprve potom slova. Text tedy nevznikal odděleně od hudby, ale přímo z její nálady a rytmu. V prvních letech navíc zpíval často tak nezřetelně, že posluchači jednotlivým slovům ne vždy rozuměli. Význam pro něj tehdy nebyl jedinou důležitou věcí. Stejně podstatné bylo, jak slovo zní a jaký pocit společně s hudbou vytváří.

Inspiraci hledal všude možně. Do textů se dostávaly zaslechnuté věty, zvláštní slovní obraty, sny i výrazy, které znal z rodiny. Příkladem je Losing My Religion. Název neznamená ztrátu náboženské víry. Vychází ze staršího výrazu používaného na americkém Jihu, který znamená něco jako ztratit trpělivost nebo se dostat na hranici svých sil. Michael Stipe známé slovní spojení lehce pozměnil a udělal z něj název písně, která je ve skutečnosti především o neopětovaných citech, pochybnostech a posedlosti druhým člověkem.

Velkou roli v jeho psaní hrály také sny. Michael sám říká, že snová krajina prochází jeho tvorbou od úplných začátků. Jednotlivé obrazy proto nemusí být propojené klasickou logikou. Fungují podobně jako sen – něco poznáváme, něco nám uniká, ale přesto v nás celek vyvolává určitý pocit. Právě tahle metoda pomáhá vysvětlit, proč lze řadu textů R.E.M. interpretovat několika úplně odlišnými způsoby.

Jeho způsob práce byl přitom překvapivě systematický. Nápady si průběžně zapisoval do zápisníků, a když věděl, o čem chce psát, vracel se k nim a vybíral z nich věty nebo obrazy, které do písně zapadly. Některé texty vycházely z velmi osobních situací. E-Bow the Letter například vznikl z dopisu, který Stipe napsal svému zesnulému příteli, herci Riveru Phoenixovi, ale nikdy mu ho neposlal. Text pak přepracoval do písně, kterou s ním zpívá Patti Smith. Slova k písni Departure mu naopak doslova „spadla do klína“ během turné. Jindy ale texty k písním znovu a znovu neúnavně přepisoval. U New Test Leper zahodil sedm celých verzí, než našel tu pravou. Inspirací se mu stala televizní debata, ve které sledoval ponižování člověka, který se snažil obhájit svou identitu.

Zajímavé taky je, že během koncertních turné téměř nedokázal psát – veškerou energii prý věnoval zpěvu a vystupování. Melodie mu sice běžely hlavou celé měsíce, ale do slov a příběhů se dokázal naplno ponořit až ve chvíli, kdy měl na práci klid. Michal Stipe také rád měnil perspektivu, a ne vždy psal sám za sebe. Skladbu Daysleeper například inspirovala jediná cedulka. Když Stipe v jednom newyorském domě uviděl na dveřích bytu nápis „Daysleeper“, začal přemýšlet o člověku, který přes den spí, protože pracuje v noci. Z této představy pak vytvořil postavu a napsal píseň z jejího pohledu.

Možná právě proto texty R.E.M. fungují i po letech. Michael Stipe posluchače většinou nevede za ruku a nevysvětluje, co přesně mají v jednotlivých verších hledat. Slova používá podobně jako obrazy – něco ukáže, něco schová a zbytek nechá na nás. A tvrdí, že dobrý text nemusí být vždy úplně pochopený. Hlavní je, že v člověku něco zanechá.