Pro dobrý text si musí dojít: Nejlepší slova do písní Stinga napadají za chůze

Pamatujete si na studenta Svátka z filmu Marečku, podejte mi pero? Když byl zkoušený, musel chodit. Jakmile se zastavil, nevěděl. Sting to má při psaní textů podobně. Ty nejlepší ho totiž napadají za chůze, která je pro něj součástí kreativního procesu stejně jako tužka, papír nebo počítač.

Když se při chůzi objeví dobrý nápad, musí si ho okamžitě zapsat. Pokud to neudělá, bývá nenávratně pryč. Místo čekání na inspiraci se proto snaží vytvořit podmínky k tomu, aby nápad přišel, když se rozhodne. Chůze mu pomáhá uvolnit mysl a zároveň udržet přirozený rytmus řeči, který je podle něj pro dobrý text zásadní. Jeho texty často vznikají z jediného obrazu nebo věty. Tak tomu bylo například u písně Englishman In New York. Nejdřív ho zaujal život anglického spisovatele Quentina Crispa, který se ve stáří přestěhoval do New Yorku. Z konkrétního příběhu pak vytvořil mnohem obecnější úvahu o tom, jaké je zůstat sám sebou, i když člověk všude kolem vyčnívá.

Podobně vznikla i skladba Fields of Gold. Sting ji napsal poté, co se procházel kolem polí s dozrávajícím obilím nedaleko svého domu v anglickém Wiltshiru. Z obyčejné krajiny vytvořil obraz vzpomínek, lásky a plynutí času. Příroda se v jeho textech objevuje často, ale nikdy není jen kulisou. Slouží jako prostředek k vyjádření emocí.

Vedle osobních zážitků čerpá také z literatury a historie. V písni Russians reagoval na napětí studené války, Fragile napsal po smrti amerického inženýra Bena Lindera zabitého v Nikaragui a na albu The Soul Cages se vyrovnával se smrtí svého otce. Ani v těchto případech ale neusiluje o doslovné vyprávění. Skutečné události používá jako výchozí bod pro obecnější témata.

Sting opakovaně říká, že text písně musí dobře fungovat nejen významově, ale také zvukově. Slova proto nahlas čte, poslouchá jejich rytmus a často mění i drobné formulace, pokud lépe sedí do melodie. Není pro něj důležité napsat co nejvíc, ale najít několik vět, které v sobě nesou silný obraz a zůstanou posluchači v hlavě. Jeho písně proto nepůsobí jako deníkové zápisky ani jako jednoduché příběhy. Jsou to prostě krátké povídky nebo básně, které často vznikly během obyčejné procházky.