Producent, který stojí za alby The Wall a Destroyer: Bob Ezrin při práci s hudbou uvažuje jako filmový režisér

Řada producentů dokáže vytvořit hit. Bob Ezrin ale pomáhal vytvářet celá alba, která změnila dějiny rockové hudby. Víc než padesát let ve studiu spolupracoval s největšími světovými hvězdami a jeho rukopis je dodnes patrný na řadě nahrávek, které patří mezi nejprodávanější a nejvlivnější v historii.

Narodil se v roce 1949 v kanadském Torontu. Po studiích nastoupil do nahrávací společnosti Nimbus 9, kde brzy prokázal mimořádný cit pro aranže, dramaturgii i celkovou stavbu alba. Už na začátku sedmdesátých let začal spolupracovat s Alice Cooperem a pomohl vytvořit charakteristický zvuk i teatrální podobu jeho nahrávek. Hity School’s Out a No More Mr. Nice Guy se staly symbolem celé éry. Alice Cooper svého dlouholetého spolupracovníka dokonce označil titulem „náš George Martin“. 

Ve studiu Bob Ezrin přemýšlel spíš jako filmový režisér. Neřešil jen jednotlivé skladby, ale celou nahrávku jako příběh s vlastním začátkem, vrcholem i závěrem.

Zásadní kapitolou Bobovy kariéry byla spolupráce s Pink Floyd. V roce 1979 produkoval album The Wall, které se zařadilo mezi nejprodávanější desky všech dob. Podílel se nejen na výsledném zvuku, ale také na uspořádání skladeb a pomohl koncept Rogera Waterse přetavit do podoby uceleného koncepčního alba. Z nahrávky vzešel i jeden z největších hitů skupiny Another Brick In The Wall, Part 2, který se – jako jediný singl v historii kapely – dostal na první místo hitparád v mnoha zemích světa.

Stejně výrazná byla i jeho spolupráce se skupinou Kiss. Produkoval legendární album Destroyer, na kterém najdeme například skladbu Detroit Rock City nebo baladu Beth. Právě Destroyer bývá dodnes považováno za jedno z nejdůležitějších alb v historii kapely a výrazně přispělo k jejich celosvětovému úspěchu.

V průběhu dalších desetiletí spolupracoval také s Peterem Gabrielem, Lou Reedem, Deep Purple, Rodem Stewartem, Jane’s Addiction, The Hollywood Vampires, ale i operním pěvcem Andreou Bocellim. V každém projektu dokázal zachovat osobitost interpreta, ale zároveň přinést filmové uvažování o hudbě, které bylo pro jeho práci typické. Nezaměřoval se jen na jednotlivé skladby, ale především na to, aby album působilo jako promyšlený příběh.

Bob Ezrin je producentem, který nikdy nesázel na okázalé efekty. Ve studiu kladl důraz na silné emoce, propracované aranže a dramatickou gradaci. Mnoho hudebníků o něm mluvilo jako o člověku, který dokázal rozpoznat potenciál skladby ještě dřív, než byla hotová, a nebál se interprety vést k odvážnějším řešením. Za svou práci získal řadu ocenění. V roce 2004 byl uveden do Canadian Music Industry Hall of Fame, později obdržel prestižní cenu Walt Grealis Special Achievement Award a v roce 2022 získal mezinárodní ocenění Music Producers Guild Icon Award za celoživotní přínos hudební produkci.