Největší hity rockové babičky Tiny Turner: Které z nich byly překvapivě coververze, kdo ze slavných muzikantů pro ni psal písně a ve kterých filmech se objevily?

Jedna z nejslavnějších popových, soulových a rockových zpěvaček dnes slaví svoje narozeniny. A protože o jejím životě už byl natočený slavný film a nedávno vyšel i neméně slavný dokument, pojďme si zrekapitulovat její nejslavnější a nejlepší písně.

Na začátek pár čísel: Tina Turner je zapsaná v Guinnessově knize rekordů, v roce 1988 totiž na svém koncertě na stadionu Maracana v Rio de Janeiro zazpívala pro 180 tisíc platících diváků, což zatím jiný sólový interpret nepřekonal. Celosvětově prodala přes sto milionů desek. Je držitelkou osmi cen Grammy, tří American Music Awards, dvou MTV Music Awards, má hvězdu na Chodníku slávy a hned dvakrát byla uvedena do Rock’n’rollové síně slávy, jednou coby součást dua Ike & Tina Turner a pak i sólově.  

Nutbush City Limits (1973)

O tom, že Tina Turner začínala coby zpěvačka ve skupině svého muže, jímž byl skladatel a kytarista Ike Turner, snad není nutné se dlouze rozepisovat. Aspoň tedy pro připomenutí, Anna Mae Bullock, jak zní její skutečné jméno, začala se svým mužem spolupracovat v roce 1958, když se stala vokalistkou jeho formace Rhythm Of King. Po svatbě ji Ike přiměl, aby si změnila křestní jméno na Tinu. Zpěvačka se narodila v městě Nutsbush, ležícím v americkém státě Tennessee. A právě na něj odkazoval i jeden z jejích prvních hitů, který nahrála právě se svým mužem.

Proud Mary (1971)

Poprvé do hitparád se však Ike & Tina dostali už o dva roky dříve, a to s písní od americké country rockové skupiny Creedence Clearwater Revival, kterou napsal jejich lídr John Fogerty v roce 1969. Ještě před Tinou si však této písně všiml soulový zpěvák Solomon Burke, jehož verze Fogertyho doslova uhranula. Zdaleka největším hitem se však stala ve verzi od od dua Ike & Tina, která v roce 1971 vyskočila až na čtvrtou příčku americké Billboard Chart. A Turnerovi za ni o rok později získali i cenu Grammy.

Private Dancer (1984)

Druhá půle sedmdesátých let však pro Tinu nebyla úplně příznivá, hrávala po kasinech, muž ji mlátil a jeji kariéra upadala. Ona však snila o tom, že bude stejná rocková hvězda jako kapela The Rolling Stones a bude hrát na stadionech. S Turnerem se rozvedla a pro start nové kariéry překvapivě nezvolila USA, ale Velkou Británii, protože měla pocit, že tam její hudbě rozumějí. V roce 1984 pak vydala desku Private Dancer. Titulní píseň pro ni napsal Mark Knopfler ze skupiny Dire Straits.

What’s Love Got To Do With It (1984)

Na desce Privata Dancer Tina změnila styl směrem ke střednímu proudu, ale také vzhled. Začala nosit své charakteristické bujné hřívy, krátké sukně a stala se sexsymbolem. Album samotné, které bylo její páté v pořadí, však obsahovalo celou řadu jiných hitů a vedle coververze skladby Let’s Stay Togerther od Ala Greena (originál znají všichni fanoušci filmu Pulp Fiction) zde byla například tahle hitovka, která byla jedním z milníků její kariéry. Singl byl druhý v anglické hitparádě, deska samotná rovněž. V USA pak byla o jednu příčku níže.

We Don’t Need Another Hero (1985)

Tinina kariéra vystřelila v půli osmdesátek do raketových výšin, čehož se rozhodli využít také v Hollywoodu. Roli dostala v pokračování akčního dystopického biják o Šíleném Maxovi s Melem Gibsonem s názvem Šílený Max: Dóm hromu. Zahrála si jednu z hlavních rolí a pochopitelně dostala šanci i nazpívat ústřední melodii celého filmu. Byl z toho další hitparádový úspěch v USA i Evropě.

Typical Male (1986)

Píseň s rytmickým intrem, které patří k jednomu z nejcharakterističtějších z celých 80. let (ostatně začínala jím kdysi i znělka pořadu MTV Greatest Hits) pochází ze šesté studiové desky Tiny Turner s názvem Break Every Rule, na které se sešlo několik zajímavých autorů. Singl Typycial Male napsala anglická dvojice Terry Britten a Graham Lyle, která s Tinou spolupracovala dlouhodobě. Vedle nich se mezi autory zařadili opět Mark Knopfler (Overnight Sensation), Bryan Adams (Back Where You Started) a dokonce i David Bowie (Girls). Na první místo anglické hitparády to kupodivu přesto nestačilo, deska byla nejvýš druhá.

The Best (1989)

Ovšem hned s příštím albem se Tina konečně dočkala. V roce 1989 vydala desku Foreign Affair, která sice v USA překvapivě celkem vzato spíše propadla, zatímco zbytek světa spláchla masivní vlnou. A to zejména zásluhou hitu The Best. Ten napsali Mike Chapman (mimo jiné spolupracovník Suzie Quattro nebo Smokie) a Holly Knight, ovšem již o rok dříve pro anglickou zpěvačku Bonnie Tyler. Ta se sice stala menším hitem, ovšem nedá se to vůbec srovnat s tím, co způsobila o rok později verze od Tiny. Kdo dnes, mimo pamětníků, vůbec ví, že Tina nebyla první, kdo tuto píseň nazpíval?

I Don’t Wanna Loose You (1989)

Na album Foreign Affair vyšla i tato skladba, která je rovněž jedním z ikonických hitů Tiny Turner. Napsal ji skladatel a kytarista Albert Hammond (jinak též otec kytaristy skupiny The Strokes Alberta Hammonda jr). A skladba se stala v pořádí pátou od Tiny, která se dostala do anglické Top 10.

Golden Eye (1995)

Ještě jednou se popularity Tiny Turner rozhodl využít Hollywood, a to v 90. letech, když dostala nabídku nazpívat ústřední melodii do bondovky Zlaté oko. Tu pro Tinu Turner nenapsal nikdo menší, než Bono a The Edge z irské kapely U2. A byl z toho velký úspěch. Skladba, jejíž dechový motiv má být odkazem na klasickou melodii z filmu Goldfinger, se často objevuje mezi nejlepšími písněmi z bondovek vůbec.

Missing You (1996)

Kariéra Tiny Turner velmi úspěšně pokračovala i v 90. letech. V roce 1993 o ní byl natočen hollywoodský biografický film s názvem What’s Love Got to Do with It, ve kterém ji hrála Angela Bassett a jejího muže Ikea si zahrál Laurence Fishburne. Že ale její kariéra ještě zdaleka není u konce, Tina ukázala v roce 1996, kdy vydala nové album Wildest Dreams. Skladby sem pro ni napsali třeba i Pet Shop Boys (Confidental) a dokonce tu vyšla i coververze skladby Unfinished Sympathy od Massive Attack. Za jeden z nejvýraznějších singlů z desky je však balada Missing You.

Whatever You Need (1999)

Je to těžko k uvěření, ale nové album vydala Tina Turner naposled v roce 1999. Poté ohlásila konec hudební kariéry a vlastně v novém miléniu žádnou novou desku nevydala. Deska Twenty Four Seven je nicméně velmi důstojným rozloučením s hvězdnou dráhou a ukazuje, jak to má vypadat, když chce člověk odejít na vrcholu. Album bylo v britské hitparádě deváté a celosvětově se ho prodalo přes milion kopií.

Autor je hudební publicista
Úvodní foto: Profimedia