Jimi Hendrix, Guns N' Roses nebo Johnny Cash: Písním Boba Dylana vdechli nový život rozliční umělci

Bob Dylan, jeden z největších umělců 20. století, oslaví v neděli pětaosmdesáté narozeniny. Jeho kariéra je opravdu nesmírně bohatá a široká nejen v čase, ale i v záběru. Ostatně snad žádný jiný hudebník se ještě za svého života nedočkal tolika předělávek svých písní od různých interpretů z naprosto odlišných žánrů, jako právě Bob Dylan. Představujeme některé z nich. Možná, že u některých jste vůbec netušili, že jejich autorem je právě americký klasik.

Jimi Hendrix – All Along The Watchtower

Jedna z ikonických rockových písní přelomu šedesátých a sedmdesátých let, která se objevila v bezpočtu filmů, jež se zabývaly zejména tématikou války ve Vietnamu (například Forrest Gump), se proslavila ve verzi kytarového mága Jimiho Hendrixe. A to možná i proto, že ji Jimi nahrál velmi záhy po jejím prvním vydání na Bobově albu John Wesley Harding z roku 1968. Jimiho verze totiž vyšla na albu The Jimi Hendrix Experience ještě téhož roku. Text je poměrně tajemný a nejednoznačný, stejně jako u řady dalších mistrových písní. Skalní fanoušci však přišli se zjištěním, že Dylan v textu vycházel z hebrejského starozákonního proroctví Kniha Izajaš. A podobenství s tehdejším válečným konfliktem ve Vietnamu jsou v textu zřejmé.

Jimi Hendrix původně akustickou píseň podpořil svojí výraznou psychedelickou elektrickou kytarou a také rytmikou kastaňet, která dokreslovala historický námět písně. Bob Dylan byl z jeho verze prý naprosto unesen: „Opravdu mě to dostalo. Měl nesmírný talent a dokázal uvnitř písně najít nové významy a rozvíjet je. Našel tam věci, které by tam ostatní lidi hledat nenapadlo. Sám jsem si z jeho verze písně něco převzal a dodnes to používám. A vlastně od té doby, co Jimi Hendrix zemřel, pokaždé, když tuto píseň zpívám, mám pocit, že je to nějakým způsobem moje pocta jemu.“ 

Robert Palmer & UB40 – I’ll Be Your Baby Tonight

Britský popový, rockový a soulový zpěvák Robert Palmer se v roce 1990 rozhodl natočit album v duchu soulu a R’n’B, které bylo navíc velmi ovlivněno jeho tehdejším dlouhodobým pobytem na Bahamách. Na album Don’t Explain se však rozhodl zařadit i několik coververzí klasických písní svých velkých vzorů, mezi něž patřil i právě Bob Dylan. Jeho píseň I’ll Be Your Baby Tonight z roku 1967 se však rozhodl přetavit ze zamilovaného country songu do houpavého reggae, s nímž Robertovi vypomohla tehdy velmi populární britská skupina UB40.

Výsledek byl obrovským hitem té doby a videoklip – patrně i kvůli optimistické a uvolněné náladě – hrál na MTV ve vysoké rotaci. Řada mladších fanoušků přitom v té době vůbec netušila, že se nejedná o původní píseň, ale o více než dvacet let starou skladbu Boba Dylana. Ačkoliv celé album v době svého vydání nesklidilo příliš kladné kritiky, i zásluhou tohoto singlu mělo poměrně slušný hitparádových úspěch. Nicméně nejednalo se o první coververzi této písně. Nahrála ji taky americká zpěvačka Lisa Rostand, skupina The Hollies a později i Norah Jones.

Guns N’ Roses – Knockin’ On Heaven’s Door

Na přelomu 80. a 90. let patrně na světě nebyla větší rocková kapela než kalifornští Guns N’ Roses. Jejich alba Use Your Illusion I a II z roku 1991 dodnes patří mezi nejlepší dvojalba historie. A dala světu také píseň, kterou Bob Dylan napsal a nahrál v roce 1973 pro soundtrack k westernu Pat Garret a Billy The Kid režiséra Sama Peckinpaha. Guns N’ Roses ji na svých koncertech začali hrávat už v roce 1987 a původně vyšla její živá verze jako B-strana singlu Welcome To The Jungle.

Brzy si jí všimli djové amerických rockových rádií, a tak ji kapela v roce 1991 natočila znovu ve studiu a dokonce vyšla jako jeden ze singlů zmíněného alba. Úspěch byl ohromný, singl dosáhl na první příčku hitparád zejména v Evropě (v Británii byl druhý). Překvapivě tentokrát příliš nezabodoval v USA. Příčinou může být to, že v Evropě nebyla původní verze tak známá a řada evropských fanoušků Guns N’ Roses vlastně ani příliš netušila, že se jedná o předělávku. I tuto skladbu předělala celá řada dalších interpretů, mezi nimi i Lana Del Rey, U2 nebo Athony And The Jonsons.

The Byrds – Mr. Tambourine Man

Píseň, kterou Bob Dylan nahrál poprvé už v roce 1965 na své páté album Bringing It All Back Home, je jednou z jeho nejslavnějších a nejúspěšnějších písní vůbec, ostatně sám písničkář ji nahrál hned v několika verzích. Píseň, jejíž text jinotajně vypráví o dealerovi drog, protože právě on je tím „mužem s tamburínou“ od nějž interpret chce, aby mu zahrál svoji „kouzelnou píseň“, je jedním z hudebních ztělesnění celých šedesátých let a něco jako hymnou hnutí hippies.

Objevila se v řadě filmů a její coververzi opět natočilo více umělců, mezi nimi i Stevie Wonder, nejslavnější je ovšem ta od kalifornské folk rockové skupiny The Byrds. A byl to dokonce jejich vůbec první singl, který vyšel pouhé tři měsíce poté, co svoji píseň v lednu roku 1965 poprvé vydal sám Bob Dylan. A co víc, The Byrds dokonce názvem této skladby pojmenovala celé své debutové album. Když si však pustíte obě písně za sebou, zjistíte, že The Byrds je nahráli v trochu jiné tónině, aby v ní dokázali lépe zúročit svoje vícehlasé vokály, které je proslavily. Píseň byla v podání The Byrds obrovský hit, dostala se na první příčku americké i britské singlové hitparády, stejně jako originál o pár měsíců dříve. Je to tak snad vůbec jedinkrát v historii, kdy se jedna skladba ve verzi od dvou interpretů dostala v jednom roce na vrchol žebříčků na obou březích Atlantiku. Zda je lepší originál, nebo coververze, můžete posoudit sami. A jen tak pro zajímavost, do svého koncertního repertoáru ji zařadil i herec Kevin Costner, který příležitostně vystupuje se svou country kapelou Modern West.

Johnny Cash & June Carter – It Ain’t Me Babe

Pokud jste viděli skvělý biografický film Walk The Line o životním příběhu Johnnyho Cashe a jeho životní lásky, zpěvačky June Carter, možná jste si ani neuvědomili, že jedna z klíčových hudebních scén celého filmu obsahuje píseň Boba Dylana. Jde o scénu z koncertu, kde zpívají duet It Ain’t Me Babe, při kterém to mezi nimi milostně jiskří, zatímco z publika vše strnule pozoruje Johnnyho tehdejší manželka Vivian s dětmi.

I toto je ve skutečnosti píseň Boba Dylana, a to z jeho čtvrtého alba Another Side Of Bob Dylan z roku 1964. Johnny Cash byl velkým obdivovatelem Boba Dylana (což platilo oboustranně), a tak svoji verzi této písně nahrál už o rok později na album Orange Blossom Special. Nicméně při natáčení filmu Walk The Line nebyl použitý původní materiál z tohoto alba, píseň, stejně jako všechny ostatní z filmu, nazpívali přímo Joaquin Phoenix a Reese Whitherspoon, které si pro své představitele do chystaného filmu ještě za svého života vybrali samotní Johny Cash a June Carter. Ačkoliv dnes tato píseň dnes patří nejvíce právě do repertoáru Johnyho Cashe, vlastní verze natočili i The Turtles, Nancy Sinatra a dokonce i Ke­sha. A ke vzájemné úctě Johnnyho Cashe a Boba Dylana: Natočili spolu dokonce i jeden duet, baladu Girl From The North Country.

Them & Van Morrison – It’s All Over Now, Baby Blue

Toto je opět jedna z písní, která se dnes řadí spíše do repertoáru umělce, který nahrál její novou verzi, než toho, který ji složil. Skladba rovněž pochází z desky Bringing It All Back Home z roku 1965 a koluje řada legend o tom, kdo má být Baby Blue, o níž text pojednává. Podle různých zdrojů jí mohou být Joan Baez, ale také folkoví písničkáři David Blue nebo Paul Clayton, celé folkové publikum, jemuž dává Bob sbohem, nebo dokonce i Bob Dylan sám.

Píseň byla velkým hitem nejen mezi písničkářovými fanoušky a svoji verzi natočil opět celý zástup hudebníků. Vedle už zmíněné Joan Baez třeba Bryan Ferry, za nejslavnější je však považována ta, kterou v roce 1996 natočila severoirská skupina Them se svým zpěvákem Van Morrisonem. A dnes je jejich verze možná známější než originál. Ostatně v této verzi zazněla například ve slavném životopisném filmu Basquiat Juliana Schnabela z roku 1996. Za zmínku stojí, že instrumentální intro Morrisonovy verze použil Beck jako základní sampl svojí skladby Jack-Ass z alba Odelay z roku 1996.

Nina Simone – Just Like A Woman

O tom, že písně Boba Dylana měly vždy potenciál přeskakovat mezi naprosto odlišnými žánry svědčí i to, že – ač sám nikdy nebyl nějak zvlášť velký zpěvák – psal a zpíval písně, které si do svého repertoáru přebírali i největší zpěváci své doby. Mezi ty patří například výše zmíněný Stevie Wonder nebo soulová a jazzová zpěvačka Nina Simone, která tuto píseň zařadila na své album coververzí Here Comes The Sun z roku 1971, pojmenované podle slavné písně The Beatles. Originál písně písničkář nahrál v roce 1966 na své album Blonde On Blonde.

Zajímavé je, že vznikla ve studiu tak trochu improvizovaně a Bob do melodie dával náhodná slova, následkem čehož prý ve finále sám neměl úplně jasno, kdo je tou postavou, která celý příběh vypráví. Nicméně je zřejmé, že se jedná o jeho pohled na ženskou zranitelnost. Existují teorie, že inspirací pro tuto píseň mu byla jeho někdejší láska Eddie Sedgewick zvaná Factory Girl, což byla blízká přítelkyně Andyho Warholla, modelka, dívka z lepší společnosti. Častá návštěvnice mejdanů v ateliéru a studiu Factory byla stižená psychickou poruchou a zemřela na předávkování barbituráty a alkoholem ve věku osmadvaceti let. Ale i v tomto případě prý může jít o Bobův zpětný pohled na milostný vztah s písničkářkou Joan Baez.

Golden Kids – Časy se mění

Bob Dylan samozřejmě inspiroval i celou řadu českých interpretů, kteří také – a mnohdy v češtině – nazpívali jeho písně. K těm asi nejslavnějším rozhodně patří trojice Golden Kids, kterou v 60. letech tvořili Marta Kubišová, Helena Vondráčková a Václav Neckář. Ve svém repertoáru měli hnedle dvě skladby. z repertoáru Boba Dylana. Tou slavnější je Times They Are A Changin’ neboli Časy se mění. Originál vyšel v roce 1964 na stejnojmenném albu a je jedním z největších hitů amerického písničkáře. A vlastně i české trojice, jejíž členové ji občas zpívali i na svých sólových koncertech. Druhou předělávkou je pak česká verze písně Quinn The Eskimo (Mighty Quinn) z roku 1967 nazvaná Přítel Quinn. Obě velmi zdařile přebásnil Zdeněk Rytíř a patří k tomu nejlepšímu, co na poli českých verzí zahraničních písní u nás vůbec vzniklo.