Abyste vařili pivo, nepotřebujete pivovar: Létající pivovary jsou u nás v plenkách, jejich počet ale roste

„Lepší pivo v žaludku než voda na plicích“, pravil Jára Cimrman a doplnil, že „teplé pivo je horší než studená Němka.“ Jestli měl pravdu posuďte sami, v Česku je ale tento zlatavý mok považován za národní nápoj a určitou součást kulturního dědictví.

I proto mají zřejmě chmelnice v Česku kolem 5 tisíc hektarů ploch a chmel jako takový se pěstuje hned ve třech oblastech – Žatecko, Úštěcko a Tršicko. Tradiční české pivo se navíc od toho zahraničního odlišuje nejen chutí a vůní, ale také samotným způsobem výroby. Jenže i Čechům už klasický zlatavý mok nestačil a řada z nich se proto vrhla do tzv. létajícího pivovaru. Setkat se můžete také s názvy kočovný nebo craftový pivovar, gypsy brewery, phantom brewery a contract brewing.

Z USA do Evropy

V čem spočívá podstata létajícího pivovaru? Jeho majitel nemá vlastní technologii, proto si ji pronajímá u klasických pivovarů. První takový se objevil v 80. letech v USA, za jejich rozšířením stojí ale především pivovarníci ze Skandinávie. A důvod vzniku takového konceptu byl prostý – zájem o to vařit pivo bez počáteční investice do technologie. „Nejde ale o pivovary, které nakupují pivo u některého z jiných pivovarů a jen ho přelepí svou etiketou. Majitel létajícího pivovaru musí umět sestavit recept na pivo a vědět, jak se vyhnout pivním vadám. Poté už stačí jen obvolat pivovary, jestli mají volnou kapacitu na vaření a domluvit se na podmínkách,“ říká spolumajitel létajícího pivovaru Crazy Clown, Jakub Rendl. Jeho létající pivovar vznikl v době, kdy byl v Česku malý výběr pivních stylů. Rendl a jeho společnice chtěli vařit ochucená piva, která tu nebyla běžně k sehnání. S pivem rádi experimentují a nebojí se výstředních ingrediencí a nových postupů.

Učení sládci i poloamatéři

Mezi létajícími pivovarníky a pivovarnicemi jsou vyučení lidé i poloamatéři, kteří k uvaření svého piva potřebují místního sládka. Distribuce a prodej je pak už ale čistě na nich. Právě proto je k založení takového pivovaru potřeba kromě vyřízení si živnosti také zajištění chlazeného skladiště pro skladování piva. „Výhoda létajícího pivovaru je určitě v nízkém vstupním nákladu a případně ve snadném a rychlém ukončení činnosti. Nevýhodu vidím naopak v mnohem vyšším nákladu za nájem technologie a v neustálém cestování s pivem,“ doplňuje Rendl.

A to určuje i cenu originálního piva, která bývá běžně vyšší než u klasického zlatavého moku. Často také dochází k tomu, že jeden druh piva nechutná stejně, protože není vařené ve stejném pivovaru – liší se technologie i voda. Létající pivovary toho ale využívají a zákazníci se tak setkávají s neustále novými a mnohdy jedinečnými chutěmi. Přesto všechno jsou české kočovné pivovary, kterých je u nás zhruba sto, v porovnání s těmi zahraničními teprve na začátku. A to zejména v tom, že řada cizích značek vaří už mezinárodně a navíc se usadila. Část z nich dokonce v jiném státě, než v kterém začala podnikat.

Hadí jed 

V nejsilnějším pivu na světě s názvem Hadí jed je 67,5 procenta alkoholu (v klasické desítce jsou zhruba 4 procenta) a je téměř bez bublinek. Chuť je údajně sladká s oříškovou vůní a ovocnými tóny. Vyrábí se ve Skotsku od roku 2013 a doporučená dávka je 35 mililitrů, na každé třetince je navíc návod, jak pivo pít a objednat si lze za více než tisícovku (zhruba 40 liber) jen dvě lahve najednou.

Zdroje: ceske-pivo.cz, eagri.cz, beerweb.cz
Úvodní foto: Shutterstock