Youtuber Jan Špaček: Nechci být jen ten kluk, co jel s Andrejem Babišem v obytňáku

Fabulace Jana Špačka vnesly do předvolebního období určitou svěžest humoru, který se mylně přirovnává k české sodě, ale pravdou je, že se u nás něco takového dosud neobjevilo. O Janu Špačkovi, 24letém muži, který studuje politologii v Brně, se mnoho netuší.

Proslul výroky, že politici jsou lepší lidé než my ostatní, že Andrej Babiš má stejně jako on typ postavy hruška a že Petr Pavel mu hladil kočku, ale mimo jiné také svým specifickým vztahem s Alenou Schillerovou. Směs vážnosti a ironie v jeho audiovizuální tvorbě odvážně stojí na hraně toho, co je ještě možné.

Vážený pane youtubere Jane Špačku, na svém Instagramu jste přirovnal jásot nad vítězstvím Petra Pavla k oslavám Nového roku, snad proto jste poněkud ztratil pojem o čase a málem neposkytl rozhovor. Můžete prozradit své vlastní první dojmy a také to, zda v těchto prezidentských dostizích zvítězil váš kůň, tedy ten, koho jste sám volil?
Mám s dvoukolovým systémem trochu problém. Vadí mi, že vždycky někdo prohrává. Nejdůležitější lekce jsem se v životě naučil z animovaných seriálů pro děti, kde vyhrávají vždycky všichni, kdo se alespoň trochu snaží. A letos se snažili oba kandidáti, to můžu říct s jistotou.

V jednom z vašich videí se vám Petr Pavel omluvil, že se vám v mezidobí vašich schůzek neozval. S kým z těch, s nimiž jste natáčel, udržujete stálý kontakt?
Napřímo s těmi, kteří mi dali svůj telefon. S Alenou Schillerovou jsme si vyměnili milá novoroční přání, s Andrejem Babišem jsme si smskovali po předvolební debatě. Zdál se mi trochu podrážděný, tak jsem se ho snažil povzbudit. Volební kampaň není jednoduchá. S Pavlem Fischerem jsem se viděl několikrát na předvolebních akcích, a mile se na mě usmíval. Dokonce mi představil svou dceru, nevím, zda to mělo nějaký hlubší smysl.

Pokud se dá říci, že jste plachý, jak jste se cítil, když si Andrej Babiš fotil vaše hýždě?
V ten okamžik to nebyly moje hýždě. Byl to symbol, něco, co mě dalece přesahovalo. Symbol toho, že bychom se nikdy neměli stydět za naše těla. Málo se o tom mluví. Reklamy nám představují umělý ideál krásy, ale to jsou skutečně jen klamy. Já jsem třeba krásný nekonvenčním způsobem a od setkání s Andrejem Babišem už o tom nemám pochybnosti.

Poskytl jste řadu interview, ve Standashow vám Stanislav Hruška ukazoval své oblíbené porno, což pro vás muselo být značně traumatizující, jak jste projevil při setkání s kandidátem Markem Hilšerem. Na co rozhodně mimo to nechcete, aby se vás lidé ptali a obtěžuje vás to, pokud tak činí?
Když se mě ptají, jestli je mým cílem někoho ztrapnit, znemožnit a tak dále. Je to jen důkazem, jak je dnešní mediální sféra toxická a zaměřená na konflikty. Nedávno jsem se díval na film o pilotovi stíhačky, který musel zničit základnu nepřítele. Jasně, ta základna představovala zřejmé ohrožení stability mezinárodní bezpečnostní situace. Mrzí mě ale, že scénáristé se snažili jen najít konflikt. Proč nevymysleli třeba příběh o pilotovi, který má rád zmrzlinu? Všude samá rivalita. Ten film se myslím jmenoval O pilotovi a nepřátelské základně.

Sníte o další schůzce s Alenou Schillerovou? Mohli byste se třeba procházet a konverzovat znovu se šampaňským a jahodami například v zámeckém parku ve vaší rodné Kroměříži, nebo si jít prohlédnout do zámecké obrazárny slavný obraz Apollo a Marsyas od Tiziana…
Děkuji za hezký nápad, ta báje mi náš vztah v lecčems připomíná. Podobně jako Marsyas jsme i my s paní Schillerovou doslova staženi z kůže, když jsme spolu. Myslím to samozřejmě obrazně. Každý jsme z úplně jiného světa, za normálních okolností bychom se nikdy nepotkali. A proto si tak rozumíme. Je to střet dvou galaxií, jin a jang. O politice se ale nebavíme. To není naše téma.

Ve videu s vaším kolegou panem Timofejem Kožuchovem jste společně vyzdvihli nedostatky Kovyho tvorby. Je pro vás více stresující představa večeře při svíčkách s Kovym, s Martinem Rotou, s Mikýřem, který se zaprodal České spořitelně, nebo s Adamem Kajumi (který na rozdíl od Marka Hilšera ví, že se neříká smajlík, ale emoji) a proč?
Zajímalo by mě, kdo z nich umí vařit, já to určitě nejsem. Snad by dorazil i Jirka Babica.

Řekl jste, že byste si přál, aby předvolební období trvalo věčně. Jak se s novou etapou vyrovnáte? Využijete možnosti terapie?
Už je to pár dnů a cítím se skvěle.

Na co chcete, aby se vás při rozhovorech ptali?
Nechci být jen ten kluk, co jel s Andrejem Babišem v obytňáku. Chtěl bych předávat i nějaká pozitivní témata, inspirovat lidi. Zatím nevím čím, ale snad na to brzy přijdu.

Někteří kritici vaší práce tvrdí, že stavět politiky do zranitelných pozic a dostávat je do situací, z kterých vycházejí trapně, je poněkud zákeřné. Jak můžete prokázat, že jste dobrý člověk?
Jsem ochoten podstoupit odběr krve.

Říkáte, že si striktně hlídáte, abyste neměl žádné názory. Můžete prosím sdělit, jakou metodikou toho dosahujete, abychom to také zvládli?
Většinou se řídím podle toho, kdo je nejblíž. Můžu vám ale prozradit, že předvolební kampaň mě trochu vycvičila a už si dokážu ohledně toho či onoho vytvořit jasnou představu. Když s někým nesouhlasím, jsem schopen vyčítavě pozvednout obočí.

Zdroj fotografií: Archiv Jana Špačka