Toto vydání pořadu Expres Star nebude nic pro noční ptáky. Pozvání Michala Plška totiž přijala producentka Snídaně s Novou Samira Al Aliová. Proberou její rychlý kariérní postup, závazek k značce s třicetiletou tradicí nebo náročnost skloubit aktuální a divácky atraktivní obsah.
Nejdřív to vypadalo, že Samira Al Aliová bude učitelkou hudby v Benešově, to by ale nesměla v dubnu 2018 nastoupit do rádia Blaník a o dva měsíce později na stáž v televizi Nova. V obou médiích působí dodnes. Zatímco na rádiových vlnách běhá její podcast Svět podle Samiry, v naší největší soukromé televizi se za 6 let vypracovala na šéfku ranního programu, tedy Snídaně s Novou.
Jsi skřivan, nebo sova?
Sova!
Která ale je skřivanem…
Ale nedobrovolně.
A jak je těžké vstávat každý den před pátou ranní?
Velice těžké. Když jsem ještě učila na ZUŠ, bylo to úplně v pohodě, první žáčci chodili v jednu odpoledne, takže jsem spala třeba do devíti. Kolem dvanácté jsem se teprve dobelhala do práce. Ale teď je to naopak. Náš moderátor Pavel Svoboda říká, že je to horší a horší. Já říkám, že se na to dá zvyknout, i když samozřejmě je potřeba tomu přizpůsobit ostatní život. To znamená, že už nemůžete s kamarády jít na pivo a být tam až do desíti, ale musíte začít dřív…
Až do desíti? Často se v deset teprve začíná…
Je fajn, když si jdeme s lidmi ze Snídaně někam sednout, opravdu začínáme třeba v jednu odpoledne. Lidi tam jsou na pracovních obědech a my už si dáváme skleničku nebo pivo, ať můžeme jít brzy spát.
V kolik tedy vstáváš?
To je právě problém. Nejsem schopná dodržet režim, takže se snažím kolem deváté být v posteli a opravdu jít spát, protože potřebuji naspat aspoň osm hodin denně naspat, jinak úplně nejsem po ránu zrovna Miss Sympatie. Ale to se moc často neděje, že usnu takhle brzy, takže neustále balancuji. Ale vstávám většinou kolem čtvrté ráno. Když je potřeba a děje se něco aktuálního, tak samozřejmě třeba i ve tři. Když byly nedávno povodně, člověk opravdu byl dlouho předtím vzhůru, něco musel řešit, a pak ráno brzy vstával, protože naše porada je v 5:30. To je takový standardní běžný sympatický čas na poradu
Dohlížíš na Snídani každý den?
Určitě. Ať už fyzicky v práci od těch 5:55, nebo si ráno pustím v koupelně Voyo. Když jsem v práci, tak se toho hodně děje, lítají kolem mě lidi – moderátoři, produkce, hosti. Ale když jsem doma a mám klid, tak to vnímám jako divák. I to pro mě je důležité, mnohem víc cítím, že je dlouhý vstup, něco tam chybí. Je dobré vyzkoušet obě roviny, jak z pozice tvůrce, tak z pozice diváka.
Za šest let vystoupat z pozice stážistky na producentku Snídaně s Novou. To zní jako americký sen…
Ono to tak nějak všechno vyšlo, ani mi nepřišlo, že se něco mění. Všechno to bylo pro mě takové přirozené, protože jsem extrémní nadšenec a prakticky cokoliv, co se mohlo dělat, do toho jsem šla a všechno mě hrozně bavilo. Postupem času člověk získával nějakou jistotu. Hlavně mě baví obecně morning shows, takže i v tomhle jsem hledala nějaké inspirace. Opravdu žiju prací.
Je výhoda, když jako šéfka máš za sebou všechny ty nižší pozice a víš, co obnáší?
Rozhodně! Ale pro naše redaktory to není úplně výhodné, protože ve chvíli, kdy zkusí říct, že něco nejde nebo nestíhají, tak já řeknu, že jsem to zkoušela taky a dobře vím, že to jde. To znamená, že na ně můžu mít nároky, které jim nejdřív připadají nereálné, ale postupem času zjistí, že se to dá zvládnout. Takže pro mě je to určitě výhoda, protože tu práci znám komplexně přes nejrůznější pozice. Práce ve dne v noci on-line, fyzicky ve vysílání, v terénu. To říkal i Vladimír Železný, který taky prošel nejrůznějšími pozicemi, že to byla jeho velká výhoda. Cítím to stejně, protože člověk tomu víc porozumí a potom přesně ví, co po týmu může chtít a co ne.
Má takhle rychlý kariérní postup v tvých očích i nějaké nevýhody?
Možná, že když jsem nastoupila do té finální rovinky, kdy jsem měla na starostu snídani z producentské židle, jsem na některé situace neměla tu zkušenost. Třeba na začátek války na Ukrajině, to byl můj takový první křest ohněm. Na to samozřejmě nejste připravení. Ve chvíli, kdy jsem měla mít nějakou vizi, co s tím pořadem dál, to chvilku trvalo, než jsem si v hlavě jsem si srovnala, kam bychom měli směřovat a co všechno je potřeba změnit. Jsem netrpělivá, takže to byla možná ta nevýhoda, že to hned všechno nepřišlo, ale musela jsem se do toho dostat.
Kolik lidí vlastně Snídani s Novou připravuje?
V současné době je v našem týmu 20 lidí. Jsme rozdělení na redakci, která připravuje vysílání Snídaně, to jsou redaktoři, dramaturgové, reportéři, případně nějací stážisté, potom máme redakci zpravodajství, to jsou hlavně noční lidé, kteří, chudáci, celou noc píšou Ranní Televizní noviny. Potom máme ještě produkci, která zajišťuje chod. Jsou skvělí, protože cokoliv my si navymýšlíme, oni zařídí.
Dvacet lidí každý den připravuje vysílání, nebo se střídají a připravují jednotlivé dny?
Kdyby vstávali každý den ve čtyři ráno, tak je za chvíli uvaříme. Nebo kdyby měli mít jenom práci v noci, myslím, že ve chvíli, kdy si budou chtít založit rodinu, už s námi nebudou chtít být. Proto hledáme pořád nějaký balanc, aby se mohli taky vyspat, vzít si dovolenou a tak.
Pokud vím, v tvém týmu převažují ženy. Mužům se nechce vstávat, nebo se bojí šéfky?
Máš pravdu, že je u nás víc žen. Kdykoliv vypíšu nějaké výběrové řízení, tak se spíš hlásí ženy. Kluky bych v týmu chtěla, je pravda, že jich máme asi pět. Teď zrovna máme na nově program stáží Nova News Academy a tam zase byly samé holky a jenom jeden kluk.
Snídaně s Novou se vysílá od samého začátku vysílání televize Nova, tedy více než 30 let. Dá se pořád vymýšlet něco nového?
Rozhodně nemáme problém s tím, že by nám docházela témata. Takže jsem ráda, že Snídaně pořád baví, inspiruje, motivuje a že jsme takovou kombinací informací a zábavy. To je to, co diváky baví a proč jsme dlouhodobě nejsledovanějším ranním pořadem.
Jak je těžké vyvážit, aby obsah byl zároveň aktuální a divácky atraktivní?
To je dramaturgický oříšek. Máme hned několik dramaturgů, konkrétně jich máme pět, každý má svůj díl a každý si o tom svém dílu přemýšlí tak, aby dával smysl, aby to obsáhlo úplně všechno, co tam má být. Snídaně trvá 2,5 hodiny, prostor je poměrně velký. A reagujeme i na to, kdo u té televize zrovna sedí. To znamená, že i podle cílové skupiny nebo podle toho, jak se člověk probouzí nebo spěchá do práce, volíme i témata.
Sleduješ pro inspiraci i zahraniční ranní relace?
Mám dokonce takovou libůstku, že když jsem někde na dovolené, tak protože jsem zvyklá vstávat brzy, neobtěžuji ostatní, zapnu si televizi a koukám na jejich morning show. Letos jsem stihla Itálii, Slovinsko a Chorvatsko. Přestože nerozumím tomu jazyku, jenom koukám, jak to vypadá, co mají moderátoři na sobě, jak vypadá studio, jak to mají dlouhé, jak vypadá jejich grafika. Pro mě osobně je velkou inspirací slovenská Markíza, kde to má na starosti šéfka publicistiky je Zuzana Štelbaská. Musím říct, že pro mě byla velkým přínosem, když jsem byla poměrně nově na této pozici. Ona už má něco za sebou, Teleráno dělají opravdu skvěle a na Slovensku jim to perfektně funguje. A samozřejmě potom mě baví ještě americké a britské morning show, jako třeba Good Morning, America nebo Today, což vlastně byla i první ranní show na světě. Inspirace ze zahraničí je potřeba.
Dají se věci z cizích show přenést k nám, nebo je český divák v něčem specifický?
Český divák je výjimečný. Nemá moc rád změny, pokud to samozřejmě nejsou změny k lepšímu. Obecně má rád, když zapne snídani, aby věděl, co tam bude, že se pobaví, že se zasměje. Naše studio simuluje obývákovou náladu a divák si připadá, že je s námi v obýváku a u toho snídá. On u toho potřebuje dělat spoustu věcí, není to tak, že si sedne a 2,5 hodiny kouká. Potřebuje udělat svačinu do školy, potřebuje obléct sebe, děti a spíš nás má jako takového příjemného parťáka. A to my právě chceme. Snažíme se hodně balancovat a tomu divákovi porozumět. To je naše priorita a funguje to. My se lidí ptáme, zajímá nás jejich zpětná vazba, opravdu všechno čteme a přemýšlíme nad tím, jak to udělat lépe.
Jak diváci Snídaně s Novou vnímali konec víkendového vysílání nebo změny v moderátorském týmu? Jak Samira Al Aliová reaguje na hejty? Měla jako dítě syrského tatínka na malém městě problémy se šikanou? A jak se dá skloubit tak zodpovědná funkce s osobním životem?
To se dozvíte, když si poslechnete kompletní rozhovor v úvodu článku!