Ranní klub /
Celý playlist
Rozhovory

Petr Švancara: V Survivoru jsem doslova odpadl, za Lužánky budu bojovat

Avatar photo Miloš Pokorný
31. 03. 2023

Hostem Ranního klubu byl fotbalista a účastník reality show Survivor Petr Švancara. S Milošem Pokorným probrali nejen pobyt na pustém ostrově bez jídla, ale také chystanou talk show nebo jeho životní projekt, záchranu brněnského stadionu Za Lužánkami.

Brněnský princ Petr Švancara má svůj velmi specifický projev, který se těžko převádí do psaného textu. Pro zachování autentičnosti doporučujeme pustit si video v článku nebo audioverzi rozhovoru.   

Další díly (1004)

Nikdy jsem nebyl atomový inženýr, teď jsem vyresetovaný 

Byl jsi účastníkem reality show Survivor, vypadl jsi, ale žiješ, což je to nejpodstatnější…
Řekl jsi to krásně. Přežil jsem to, vypadl a opravdu odpadl. Ty mě znáš, víš, jak mám rád jídlo, holduju pivu, cigaretám. Nějaký třicátý den jsem na sobě začal cítit, že to tělo není v pořádku. Šel jsem třeba pro dřevo nebo pro kokos, a když jsem rychle vstal z lavičky, udělalo se mi špatně. Bojoval jsem s tělem, a když došlo na šestatřicátý, sedmatřicátý den, tak si říkám „Ty vole, máš tři děcka, máš psa, koně a máš krásnou mladou babu. Měl bys možná uvažovat o tom, že buďto to vzdáš, nebo to budeš muset nějak řešit.“ Odpadl jsem, tělo začalo protestovat. Když jsem pak viděl ten poslední díl a díval jsem se na sebe, tak jsem si říkal „Co je to za člověka?“ Byl škaredý, vyschlý. Přes víkend jsem se to už snažil dohnat, takže vlašák jel naplno.

Kolik jsi shodil?
Z XL na M. Vážil jsem se a mám 80 kilo. To jsem naposledy měl za Karla Jarolíma, když jsem hrával ve Slavii. Když jsem odjížděl, měl jsem 98 kilo, ale to jsem se záměrně šutroval. Chtěl jsem tam jet trošku oplácaný, zavalitý, abych z toho nějakou formou těžil. Dá se říct, že jsem zhubl nějakých 17-18 kilo, ale nemám svaly. A protože jsem pořád aktivní fotbalista, jsem zvědavý, jak se moje tělo bude teď pohybovat, jak bude sportovat. Jak nemám tu svalovou hmotu, jsem zvědav, jak tělo bude reagovat. 

Jak se teď cítíš? Pozoruješ na sobě nějaké změny, únavu, nějaké reakce?
Jak se můžu cítit v Praze? Nenávidím Prahu, nenávidím lidi v Praze, celkově nesnáším Prahu, je to pro mě tady těžký život. Dávají mi tady ale peníze, tak sem jezdím rád. Jsem takový slabý, řídím auto a vlastně nevím, kam jedu. Jsem rozbitý. Nikdy jsem nebyl atomový inženýr, nejsem chytrolín, který ve škole nějak vynikal, ale jde o to, že se cítím hloupý, jak kdybych byl nějak vyresetovaný. 

Velmi jsi mě překvapil svým rozhodnutím účastnit se reality show Survivor. Proč ses rozhodl, že do toho půjdeš?
Mám nějaký věk, je mi 45 let, chtěl bych ještě v životě něco zažít. Před pár lety jsem odmítl jet do Francie točit soutěž Pevnost Boyard a vyčítal jsem si to. A teď přišla tahle druhá možnost, Survivor. Zvažoval jsem to hodně. Měl jsem na to celkem 14 dní, abych si to rozmyslel. Nešlo ani tak o mě, věděl jsem, že bych to hrozně chtěl, ale o to, že mám tři děti, psa, do toho manželka pracuje, o tom jsem se musel poradit. A když rodina řekla OK, tak jsem tady nechal nějaké peníze a odjel jsem. Slíbili, že si navzájem budou pomáhat. Ale paradoxně je to jedna z věcí, která mě už pátý den táhla domů. Bylo mi strašně smutno, nevěděl jsem, co se děje.  

Ať si to teda představíme: Nastoupíš do letadla, tam se ještě najíš… 
Pozor, seberou ti telefon, to je první věc. Najíš se v letadle. Přiletíš, nějakou formou se tam chvilku adaptuješ a hned další den valíš na ostrov s tím, že máš plavky, dvoje slipy, dres Diega Maradony, mikinu Zbrojovky Brno, jedny tepláky a dostal jsem tenisky. Cokoliv se ti s tímhle stane, tak konec, nemůžeš si vzít nic jiného. Mám to ještě v kufru, protože jsem to nepral, auto od těch věcí strašně smrdí. Protože my jsme opravdu žili v džungli. Mohli jsme si poskládat nějaký přístřešek z palem, když sis toho nevšiml, byla v nich tarantule nebo nějaký větší pavouk. A když jsme šli spát, museli jsme to pořádně kontrolovat. Takže jsem měl s sebou šest věcí, žil tam a nevěděl o světě.

To je takový celkový detox hlavy a všeho…
Bavil jsem se s lidmi, který hodně žijí Instagramem, jsou na tom pracovně závislí, ti byli rádi, že to mohli na chvilku vypnout. Shodli jsme se, že nemít od prvního dne telefon, není úplně špatné, mohli jsme si odpočinout od shonu. 

Co ti tahle show dala pozitivního a negativního? 
Naučil jsem se být trošku víc tolerantnější, když potkám blbce. Ta sociální hra mi strašně moc dala, hodně jsem se naučil. A ještě jednu věc. Už se mi nestane, že bych otevřel lednici a prohlásil, že v ní nic není. Víc si vážím jídla. Byl jsem tam 37 dní, nejedl jsem, což byl největší problém. Měl jsem jeden muffin, dvě brambory, jeden hot dog a kousek takového dortíku, to byla celá ta moje strava. A je to na mě vidět. Co jsem si asi odnesl nejvíc, je, že jsem se vrátil hezčí. Já jsem tam totiž chodil i hodně nahý, protože koupat se v těch plavkách, ve kterých jsem pak v písku bojoval o jídlo, se mi nechtělo. A určitě jsem si dovezl fantastickou váhu, kterou bych chtěl relativně udržet.

Nepříjemné tam bylo počasí. V sedm hodin zalezlo slunce, v osm začalo pršet a přestalo v šest ráno, věci jsme měli totálně promočené. Takových nocí jsme tam pár zažili. Přiznám to úplně na rovinu, bylo několik dní, kdy jsem to chtěl vzdát. Proto tvrdím, že jestli někdo minulý rok odstoupil druhý den, vůbec se nedivím. Chtěl jsem odstoupit třetí den, osmý den, desátý den, fakt jsem chtěl odstoupit, říkal jsem si, že to nemám zapotřebí. Bylo mi to ale blbé vůči kmenu, protože se ze mě stala svým způsobem osobnost, co se týká soubojů. Neříkám, že mě poslouchali, ale hodně jsem do toho cpal fotbal, protože v kolektivu umím pracovat. Chodili za mnou a ptali se mě, jak se chovat, co tréma a nervozita.  

Takže jsi to nechtěl odpískat dřív?
Na rovinu mi to odpískalo tělo. Byl jsem jediný z těch dvou kmenů, kdo nejedl. Měl jsem tu smůlu, že jsem přešel od Červených do Modrých, ale modrým se zase nedařilo a nevyhrávali jsme žádné dobré jídlo. Opravdu jsem nejedl. A jídlo ti může dát sílu do těch dalších soubojů. 

Bojovník za stadion 

Jsi bojovník za Brno, za brněnský fotbal a speciálně taky za legendární fotbalový stadion za Lužánkami. Byl jsi iniciátorem, aby se s ním něco dělalo. Vím, že tam byl příslib města, ale tím to skončilo. V jaké jste fázi a co hodláš dělat? 
Začátkem roku došlo k tomu, že soudní spor, který trval několik desítek let, město Brno vyhrálo. Primátorka řekla, že se stadionem nepočítá, že tam sportoviště nebude. První šok. Odjel jsem na natáčení Survivoru v říjnu, ještě před volbami jsem se tam sešel s představitelem města. Slíbili mi, že v březnu začnou řešit projekt, tak jsme na to sehnali asi 10 milionů korun, měla to být sportoviště pro děti. V Brně máme velké problémy s fotbalovými plochami, a tak jsme vymysleli, že než se s tím začne něco dělat, využije se ta travnatá plocha na tři fotbalová hřiště se závlahou a zázemím. Říkali jsme tomu Tréninkové centrum města Brna nebo tréninkové centrum mládeže. A bylo mi slíbeno, že začátkem března se začne kopat. Už jsem v hlavě řešil i to, že by se tréninkové centrum dalo otevřít nějakým přátelským fotbalovým utkáním.

Jsem Brňák, mám před sebou, dejme tomu, 20 let aktivního života a strašně mě štve, co se s tím stadionem dělá. A je mi to prostě líto. Teď jsem se dozvěděl, že primátorka řekla, že tam stadion nechtějí, radní pro sport dneska říkají, že je to nebezpečné pro mládež a tak dále. Takže jsem vylezl ze Survivoru a jsem šokovaný z toho, co tam vytváří. Budu za to bojovat, třeba se mi to nepovede, ale jsem prostě rozhodnutý. Dokonce zvažuji i žalobu na lidi, kteří rozhodli o tom, že se nedá uskutečnit můj projekt tréninkového centra mládeže. Shromažďuji veškeré informace, myslím, že jich mám celkem dost. Jdu po tom tvrdě, je to moje poslední šance s tím ještě něco udělat. To není jenom o Zbrojovce Brno. I pražská Bohemka má problémy se stadionem, stejně jako další kluby. Pojďme ten příběh posunout do celé republiky, aby si politici uvědomili, že chceme nové stadiony, chceme mít hokej, fotbal, basketbal, pojďme se tomu víc věnovat. 

Jak se Petr těší na výlet do Neapole, kde uctívají jeho boha, Diega Maradonu? A co bude náplní talk show Zelí Švanci, kterou nachystali s Luďkem Zelenkou? 
To si poslechněte v přehrávači na začátku článku, ve videu, v aplikaci Expres FM, na webu podcasty.cz nebo ve své oblíbené podcastové službě.

Kristián Salač: Snowboarding mě baví od dětství, olympiáda byla bláhová představa, teď bych v Itálii rád medaili

Miloš Pokorný / 27. 03. 2023

Jediná hokejová šéfka na světě, Barbora Snopková Haberová, o pozici žen v mužském sportu, rozdílech v platech i boji Sparty o titul 

Vladimír Pavlík / 21. 03. 2023

Foto: Expres FM / Vašek Mašinda

Diskuze
Vstoupit do diskuze
Sdílejte

Další na Expres FM