Saturday Night Fever
DJ Jayyare
Celý playlist
Poslouchat online
Saturday Night Fever /
Celý playlist
Rozhovory

Ondřej Synek: Byl jsem miláček veslařského národa a najednou mě nazývali Hitlerem

Miloš Pokorný
19. 01. 2023

Náš nejúspěšnější český veslař a manažer naší olympijské reprezentace Ondřej Synek přijal pozvání Miloše Pokorného do podcastu Boomer Talk. Krom mimosportovních aktivit spolu probrali výchovu dětí, kamarády od vody, ale i životosprávu nebo zdravou výživu. 

Říkalo se, že lidé od vody jsou specifická parta, respektují se, kamarádí a jsou v dobrém slova smyslu jiní…
Platí to pořád, je to super. Zrovna v létě jsem byl na mistrovství republiky na Lipně, potkal jsem tam spoustu kamarádů, jak mezi „divočáky“, tak mezi rychlostními kanoisty. Přestože jsme tři odlišné sporty, ta komunita je propojená, bavíme se spolu a nemáme problém si sednout k pivu, zkrátka nikdo si na nic nehraje. Je to dané i tím, že u vodních sportů nejsou velké peníze a lidé nejsou zkažení.

Řekl bys, že je to pro tebe největší deviza sportu, který sis vybral a dělal?
Ano. A beru to jako největší přínos. Jednak mě ten sport zformoval a díky němu jsem takový, jaký jsem. Přátelé, se kterými jsem vyrůstal, mám doteď. A je jedno, jakým oborům se věnují. Mám se na koho se obrátit, protože tihle lidé od vody ti nikdy neřeknou ne a rádi pomůžou. Jsem rád, že jsem u vody mohl vyrůst. 

Změnily se kamarádské vztahy ve chvíli, kdy jsi začal dělat manažera?
Musím říci, že ano. Byla to ta nejtěžší věc, se kterou jsem se musel popasovat. Už je to po roce docela dobré, ale hned na začátku mě čekalo těžké rozhodnutí, a sice sloučit dvě ženská centra do jednoho, přičemž to jedno centrum zaniklo, takže to některá děvčata a někteří trenéři nemile nesli. Přestože jsme byli patnáct let přátelé, stal jsem se nejvíc nenáviděným Synkem. Bylo to těžké a těžko jsem se s tím vyrovnával. Na druhou stranu jsem věděl, že pro ten sport i systém přípravy je to dobré. Naštěstí ty emoce už opadly a výrazně se to zlepšilo. Doufám, že mi bude odpuštěno, ale někdo to rozhodnout musí. Na pankáče to nejde dělat, chce to disciplínu, řád a jasná pravidla, která jsem, myslím, do toho vnesl, všichni to respektují, za což jsem rád.

A řekli to ti lidé tobě do očí, že jsi je zklamal?
Skoro nikdo to neřekl, ale mocný Facebook toho byl plný. To na tom bylo asi to nejtěžší, anonymita internetu. Do té doby jsem na to nebyl zvyklý, byl jsem miláček veslařského národa a najednou mě nazývali Hitlerem. Dalo mi to zabrat, ale myslím, že jsem je přesvědčil o tom, že takhle to funguje. To potvrdili i někteří kolegové, kteří za mnou přišli a děkovali za dobrou organizaci reprezentace. 

Uvědomoval sis v době, kdy jsi přivezl olympijskou medaili, že se zájem o tento menšinový sport zvedl?
Tohle pořád funguje, teď jsou plné tělocvičny Krpálků. I za mých mladých let byl ten zájem větší a kolikrát jsme museli vystavit stopku, protože jsme neměli kapacity lodí nebo trenérů.

Po jaké době tohle nadšení opadne?
Já vozil medaile každý rok (smích). Největší boom je vždy po olympiádě, obzvlášť, když ten sport má medaili. Ten zájem je velký, protože na olympiádu koukají všichni. Na mistrovství světa nebo Evropy už koukají více lidé, kteří mají ten sport rádi. A na světový pohár už koukají jenom veslaři. 

Jak to máš s jídlem? Držel jsi striktně zdravou výživu, nebo občas hřešil?
Doba byla v tomhle jiná. Když jsem začínal sportovat, rodiče – a teď nemyslím jen moje – se o zdravou výživu nezajímali. To až v dnešní době, rodiče si najdou všechno na internetu a jsou z nich trenéři.  Za svou sportovní kariéru jsem nikdy nejedl doplňkovou stravu typu proteinů a aminokyselin, protože jsem věřil, že lepší je se dobře a kvalitně najíst. A doktoři na výživu mi potvrdili, že když si dám jednou za čas grilovanou klobásu a pivko, nic tím nezkazím. Samozřejmě se to nesmí přehánět. A je to možná více než jíst kuře na páře, které je hnusné. Veslování je tak energeticky vydatné, že cokoliv jsem snědl, jsem spálil. A když jsem přestal s aktivním sportem, tak jsem během léta přibral skoro dvacet kilo. 

Co film a hudba, máš své oblíbence, nebo rád experimentuješ?
Nejsem úplná konzerva. Když je něco nového, tak si to rád poslechnu nebo se podívám na nové filmy. Rád se ale podívám i na ty staré, takže i když konzerva trochu jsem, v tomto směru ne. 

V čem jsi nejvíce konzervativní?
V zásadách a postojích týkajících se výchovy dětí. Doma máme nastavená určitá pravidla, třeba ohledně školních povinností a tak.  Ale přesto všechno jsme kámoši a snažím se jim vštípit to, že je dobré vycházet po dobrém, nechci být diktátor.

Snažil ses své děti nasměrovat ke sportu?
Řekl jsem jim, že chci, aby si vybraly jeden sport, kterému se pravidelně budou věnovat. Vybraly si basket, ale pak přišel covid a se sportem skončily. Po roce hledání a poflakování si vybraly atletiku a florbal a jsem za to rád. Já od nich nechci, aby byly vrcholovými sportovci, ale aby měly kamarády a aby se měly rády kam vracet a nekoukaly jen doma na televizi.

Existují nějaké věci nebo aktivity, které jsi objevil až po skončení kariéry?
To je jednoduché, třeba prodloužený víkend. Ani dovolenou jsem neznal, to je asi to nejpodstatnější, co se změnilo. Vždycky mě to štvalo a všem jsem to volno záviděl. Teď si to docela užívám.

A životosprávu jsi změnil nebo ji držíš?
V tomhle jsem se nikdy neomezoval, jím pořád to, co jím. A pivo piju rád. Ale v jídle se teď trochu krotím, protože mi začalo růst břicho, tak jsem i začal chodit do posilovny.   

Kdybys měl ze své sportovní kariéry jmenovat jednu věc, která tě nebavila…
Veslování mě bavilo vždycky a z těch doplňkových byl nejhlavnější běh a posilovna. A tam se to přelévalo, jednou mě nebavil běh a pak zase posilovna, ale že bych něco neměl vysloveně rád, to ne.

Když k vám do klubu přijdou lidé, kteří mají potenciál, říkáš jim i ty stinné stránky toho sportu, že je třeba některé věci bavit nebudou?
Neříkám, myslím si, že to všichni moc dobře vědí. Ti, kteří přijdou na Duklu, už mají něco za sebou a vědí o čem ten sport je. A pak už to je na nich, kolik tomu dají. 

Co si s chutí dopřál po skončení profesionální kariéry? Jaké má koníčky? Jak to má s moderními technologiemi a sociálními médi? Jak se vyrovnal s koncem kariéry a jaký má vztah s bývalými soupeři? 
Poslechněte si v našem podcastu

 

Ondřej Synek

Jeden z nejlepších světových skifařů posledních let, kromě dvou stříbrných a jedné bronzové olympijské medaile získal i pět titulů mistra světa a stejný počet kontinentálních triumfů. S veslováním začal ve 13 letech v rodném Brandýse nad Labem, odkud si jej v roce 1999 vytáhl do pražské Dukly trenér Milan Doleček. Po několika sezonách ve dvojskifu přesedl na skif a brzy začal prohánět domácí ikonu Václava Chalupu. Od roku 2005 se 13 let z žádné vrcholné akce nevrátil bez medaile, v roce 2010 se na jezeře Karapiro stal prvním českým mistrem světa v olympijské disciplíně. Mezi olympiádami v Londýně a Riu ovládl všechny tři světové šampionáty. Už třikrát útočil Ondřej Synek na olympijské zlato, avšak k nejcennější medaili mu pokaždé kousek chyběl. V roce 2021 oficiálně oznámil, že již na vrcholové úrovni sportovat nebude, stal se šéfem veslařů v Dukle. Nedávno pak vedení Českého veslařského svazu oznámilo, že Synek bude mít v následujícím olympijském cyklu na starosti i celou reprezentaci.

David Koller: Když slyším z rádia po tisící Waldu, otvírá se mi kudla v kapse

Miloš Pokorný / 07. 09. 2022

Zdeněk Pohlreich: V televizi bych chtěl ještě udělat jednu věc, ale je to mimo moji kontrolu

Miloš Pokorný / 17. 10. 2022

Foto: Expres FM / Jozef Rams

Diskuze
Vstoupit do diskuze
Sdílejte

Další na Expres FM