Good Times Only: Díky textům o terapii jsme spolu začali mluvit o duševních trablech

O půlnoci ze čtvrtka na pátek 1. máje vyjde třetí deska pražské synthpopové skupiny Good Times Only. Jmenuje se Tohle mi ještě nikdo nikdy nedělal a Veronika Koloušková si nejen o ní popovídala s dvěma pětinami kapely, zpěvákem Filipem Černým a kytaristou Zdeňkem Prokopcem.

Máte z nové desky radost?
Filip: Obrovskou. Mám velkou radost, že to je za námi, že to bude vycházet, že se nám podařilo nalákat lidi singly. Asi jsme tomu dali zatím největší péči ze všech alb.
Zdeněk: Jsem hrozně rád, bylo to intenzivní, bylo to náročné, bylo to citlivé, psát, oznamovat a vůbec řešit témata, která ta deska otevírá a řeší mezi sebou, ale stvrzuje to, že se známe už pár let, jsme fakt dobří kamarádi. Jsem rád za to, co vzniklo. Za pár hodin je to venku, jsem nervózní. 

Jste tu u nás dneska poprvé, tak bych to pojala jako takovou seznamku: Good Times Only jsou kapela, česká kapela, která u nás umí nejlepší lovesongy, zpívá česky, je to zvukově takové hezké retro, který může přitáhnout i archivní ročníky, jako jsem já. Jak dlouho se znáte?
Filip: Víc než 10 let, kapela bude mít v lednu deset let.

Takže jste se poznali už jako s tím, že budete zakládat kapelu?
Filip: Seznámili jsme se na budějovickém majálesu, ale tehdy jsme tam ještě byli každý s jinou kapelou. Zdenda byl kytarista v kapele Stand Back 20 Feet, kde zpívala zpěvačka anglicky a já jsem zpíval anglicky v kapele Known As Brooklyn s Kryštofem, naším basákem v Good Times Only. 

Filipe, jak ses dostal k pozici zpěváka? Chodil jsi na zpěv nebo nějaké kurzy? 
Filip: Byl jsem na dvou lekcích zpěvu, jednou to bylo u operního pěvce, jednou jsem to zkusil u nějaké lektorky a nikdy jsem nepřišel na druhou lekci, ani v jednom případě. Hrozně dlouho jsem chtěl být v kapele, ale myslel jsem si, že budu kytarista, protože jsem se dlouho učil na kytaru. Že se ze mě najednou měl stát zpěvák, bylo vlastně čistě z nutnosti, protože kapele, ke které jsem se přichomýtnul, chyběl jeden člen a byl to právě zpěvák, takže mi řekli „Můžeš s námi být, ale budeš muset zpívat!“ Tak moc jsem chtěl být v kapele, že jsem tam byl ochotný dělat téměř cokoliv.

Kdybyste měli nějak definovat základ vašeho zvuku, jak byste ho popsali?
Zdeněk: Řek bych, že celá deska zaznamenává nějaký pocit a každý ten nástroj, který tam je, nějakým způsobem odpovídá, intenzitou, agresí, citem tomu obsahu, takže je to jako fakt široké spektrum zvuku, 

Myslela jsem obecně zvuk Good Times Only…
Zdeněk: Zrovna to, co nás jako v daný moment baví, je to těžké specifikovat. 

Ale ten základ?
Zdeněk: Jsou to určitě kytary. Melodicky to tlačí na melancholickou notu. Když se někdo probádá naší tvorbou, určitě začne u takových chorusových kytar v melancholické náladě a postupně se propracuje ke zjišťování vlastních pocitů, k tomu retrospektivně pasují nástroje a obsazení. 

Témata textů se většinou motají kolem lásky a vztahů, buď je to krásný, nebo je to v háji, nebo je to někde jako mezi. I když na nové desce jsou i jiná témata, je to programové, nebo prostě samovolně vyvěrají texty na tohle téma?
Filip: Myslím, že to přichází přirozeně. Málokdy se cítím dobře v pozici komentátora jiných životů. Jasně, jsou to věci, které vidím i okolo sebe, ale spíš se opravdu dějí mně. Jednou to docela trefně popsal hudební publicista Pavel Turek v jednom textu, kde vypíchnul něco, co většinu mých textů spojuje: Že tam málokdy jsem jenom já sám, že tam je druhá osoba, druhý člověk, že to nebává jenom „Já“, ale bývá to „My“ a „My jsme si něco udělali a nám se něco děje.“ Vlastně jsem si díky němu uvědomil, že tohle je něco, co tam vždycky bylo, ovlivňování se navzájem, snaha pojmenovat si v sobě vlastní emoce. Je to objevování sebe sama, často se v těch textech až nepříjemně obnažuji, je to hodně o mně, ale je to je o nějakých láskách, rozchodech. Většinou každá ta deska byla zapouzdřením něčeho, co jsem prožíval v těch měsících, kdy se zrovna psala.

Jak těžká disciplína je psaní českých textů? V jakém rozpoložení Filip psal třetí desku? A jak probíhalo natáčení? 
Nejen to se dozvíte, když si poslechnete celý rozhovor v úvodu článku!