Češka za volantem kamionu: Je vyučená automechanička, na cestách jí nejvíc chybí sprcha a hodiny za volantem protelefonuje

Málokdo by to do ní řekl – sympatická třiatřicetiletá Radka Balousová, drobná hnědovláska, se rozhodla zařadit po bok několika málo žen a usedla za volant kamionu. V Renaultu T, s jehož 520 koňmi je velmi spokojená, brázdí poslední tři roky unijní silnice. Velká auta ale řídí už 13 let a znát ji můžete pod pseudonymem Amazonka, pod kterým zveřejnuje i videa na svém YouTube kanále. 

Vyučená automechanička má lásku ke kamionům v rodině, její tatínek kdysi tahač řídil. Proč se vlastně rozhodla usednout za volant takového kolosu, jak je to náročné a jak ji mezi sebe přijali mužští kolegové?

Radko, jako ženu – křehké stvoření s výškou 158 centimetrů – by vás asi málokdo tipoval na řidičku kamionu, který je vysoký přibližně 4 metry. Co vás k tomu vedlo? 
Asi láska k velkým autům a touha dokázat sama sobě, že umím překonat strach z neznáma, nebezpečí a samoty a překročit své vlastní hranice. Prostě vystoupit ze své komfortní zóny.

Co na to říkali vaši blízcí?
Mí rodiče vždy věděli, že mě velké věci táhly od dětství. A i když o mě mají strach, je to v naší rodině už taková samozřejmost.

Povolání řidiče kamionu je ale stále spíše spojováno s muži než se ženami, jak vás mezi sebe kolegové přijali?
Ze začátku jsem se setkávala s divnými pohledy a pomluvami, na což jsem ale byla připravená. Přesto mě spíš lidé podporovali a toho negativního bylo méně. Postupem času navíc kamioňaček přibylo a dnes už to není taková rarita.

Ve spojení s povoláním řidiče kamionu si představím těžkou práci. Mají ženy nějaké úlevy?
Řidič kamionu je řidič kamionu. Rozdíl mezi mužem a ženou není, žena, která se pro toto povolání rozhodne, musí zvládnout vše, co tato práce obsahuje.

Jak náročné to tedy pro ženu je a v čem především?
Pro ženu je to náročné především v hygieně. Na cestách nevládnou zrovna podmínky, které žena k dobré očistě potřebuje, především, co se týká sprchování. Abych se mohla sprchovat každý den, když zrovna nemám možnost na pumpách nebo ve firmách, mám v kabině provizorní koupací koutek složený z kanystru a kyblíčku, kam mi odtéká voda, kterou po umytí vylévám. Prostě, když se chce, jde vše, ale je to opravdu nekomfortní a občas náročné.

Když už to zmiňujete, o kamioňácích se říká, že jsou s tou hygienou trošku slabší…
Ne každý kamioňák se sprše vyhýbá. Jde spíše o jeden z mýtů, stejně jako třeba to, že děláme naschvály při předjíždění a schválně blokujeme levý pruh. Ve většině případů spěcháme, protože jsme časově omezení. Tato práce je hodně psychicky náročná a řidič musí často jet, kolik jemu i kamionu síly stačí.

Ještě se vrátím k té „těžké práci“. Jak zvládáte například opravu kamionu? Určitě jste jich pár už musela absolvovat…
Jako vyučená automechanička jsem nějaké opravy už zvládla, například si poradím s vypadlým vzduchovým měchem nebo prasklou hadicí chladiče. A co se týče například výměny kola, vždy ho povolím, zvednu na heveru, pak skončím u zarezlé rezervy, která nejde sundat. Kolikrát to nezvládne ani nejsilnější chlap. Rez je rez, ta má vždy nejvíc síly. Dnes už to ale většinou chodí tak, že za řidičem přijede servis a pomůže mu. Má lepší techniku a vše jde rychleji a snáze.

Co zajímavého jste vlastně v kamionu zažila?
Je těžké vybrat ze svých dlouholetých vzpomínek tu nejzajímavější… Byla to asi plavba lodí do Estonska a Finska nebo různé druhy nakládek. Sama dodnes doslova zírám, co vše mě dispečeři posílají naložit.

Co například? A pomáhá vám s tím někdo?
Šlo třeba o krásný nový traktor Zetor, masokostní moučku nebo kmeny stromu. A co se týče pomáhání, záleží, co vezete a kde jsou naučení, že si vše uděláte sami. Při některých nakládkách a vykládkách pak musíte asistovat, třeba, když vezete 12tunovou formu, kterou nakládá jeřáb a vy pod ní musíte dávat gumové podložky a pořádně ji zakurtovat. A pak jsou nakládky, kdy jen taháte plachtu a musíte od ní stát jako řidič kvůli předpisům dál.

Po nakládce vás tedy čeká transport, který mnohdy obnáší i přespávání na odlehlých místech. Nebojíte se?
Není to samozřejmě příjemné. Řidič je stále ve střehu, jestli se mu kolem auta někdo nemotá a podobně. Jednou jsem spala na velmi odlehlém a opuštěném místě a ráno jsem našla vypáčenou palivovou nádrž, ze které vedla hadice ke kanystru. Zloděj se asi něčeho lekl a vše tam nechal. Naštěstí jsem měla před tankováním a v nádrži jsem měla minimum nafty.

Jak se vlastně zabavujete při dlouhých cestách?
Máme neomezené tarify, takže většinou klidně i celé hodiny telefonuji s rodinou, sleduji filmy nebo čtu knihy.

Máte mezi sebou s ostatními řidiči kamionů i nějaký svůj slang?
Těch slov je víc, stejně jako v každém zaměstnání. Nejčastěji jsou to asi balóny (širší pneumatiky), kozel (tahač), špajzka (převodovka), bidlo (postel), koláč (volant) a sajtna (zajišťovač nákladu).

A na závěr otázka, která mě osobně nejvíce zajímá: Jak se kloubí váš pracovní život s tím osobním?
Tohle nikdy moc dohromady nepůjde. Ale dají se dělat různé kompromisy, pokud řidič i členové rodiny přijmou, že se příliš neuvidí. Někdy ale člověk jezdí takzvanou dobrou práci, tedy lehčí práci na pár hodin denně, a je každý den doma. To je pak s rodinným životem slučitelné.

Foto: Archiv Radky Balousové