Tomáš Feřtek: V Česku je nouze o dramaturgy, scenáristy a režiséry, současná podoba přijímaček škodí českému vzdělávání

Jak se v Česku vychovávají nové talenty pro televizi? Kolik televizních profesionálů na trhu aktuálně chybí? A produkují školy lidi, kteří jsou schopní rovnou naskočit do praxe? To jsou otázky pro Tomáše Feřtka, dramaturga, scenáristu, producenta, publicistu a také jednoho z pedagogů CME Content Academy, společného programu televize Nova a FAMU.

Tomáš Feřtek se dlouhodobě věnuje vzdělávání, přestože pedagogickou fakultu nedostudoval. Po sametové revoluci nastoupil do magazínu Reflex, kde strávil 15 let. Později se přesunul do televize Nova, kde se podílel mimo jiné na seriálu Kriminálka Anděl, po pěti letech se přesunul do České televize, kde v různých funkcích pomáhal seriálům Případy 1. oddělení, Četníci z Luhačovic, Svět pod hlavou nebo Devadesátky. Společně s Matějem Podzimkem jsou podepsáni pod seriály Ochránce a Ratolesti. Je autorem několika turistických průvodců po Česku, kromě toho se věnuje propagaci vzdělávání v obecně prospěšné společnosti EDUin.

Proč vlastně vznikla CME Content Academy?
Myslím, že u filmových škol v České republice, FAMU, Písek, Zlín, došlo v přístupu k televizi jako k médiu za poslední léta docela k výraznému posunu, to znamená od naprostého pohrdání k respektu. Ale pořád platí, že na televizním trhu je málo profesionálů, respektive když z té školy vyjdou, mají malou představu o tom, jak vlastně televize funguje, a to jak veřejnoprávní, tak komerční. Ten záměr byl takové profesionály vychovat, fungovalo to v Brně a teď nově ve spolupráci s FAMU.

Kolik lidí je podle vás aktuálně potřeba na televizním trhu doplnit?
To nevím. Kde jsme na tom podle mého pocitu docela dobře, jsou technické profese, kameramani a zvukaři. Jednak se kvalitativně zásadně zlepšili, mají lepší technické podmínky, tam necítím nějaký nedostatek. Opravdu velký nedostatek je schopných dramaturgů, protože to nikdo nechce dělat. A poměrně tu nouzi cítíte, když rozjíždíte víc televizních projektů, na pozicích scenáristů a režisérů. U těch režisérů to je trochu překvapení, protože tam jsem ještě před pár lety měl pocit, že jich je dost, ale není to úplně pravda.

A navíc teď televizí přestali „pohrdat“ i filmoví tvůrci, kteří tvrdili, že by do seriálu nevstoupili. Díky nástupu Quality TV se to ale celkem setřelo…
Řekl bych, že dneska je to spíš osobní, samozřejmě jsou tvůrci, který to nevidí jako svoji parketu, svoji budoucnost, ti se pořád drží filmu a televizi berou případně jako obživu. Ale ta situace se opravdu mění, je obtížné sehnat peníze na film a dostat ho k divákům. Samozřejmě ten nepoměr mezi televizí a filmem je velký. A navíc rozvoj toho, čemu vy říkáte Quality TV, i když to nebudeme hodnotit z hlediska kvality, ale dejme tomu možnosti vyprávět, tak třeba minisérie dneska tvůrcům nabízí větší, luxusnější prostor a jistější diváckou reakci.

Jak do chodu CME Content Academy vstupuje Nova a jak FAMU?
Já jsem do toho projektu přišel ve chvíli, kdy se právě CME a FAMU domlouvali, jak ten projekt má vypadat. FAMU nabízí jednak svoje prostory, akreditaci, zkušenosti, některé pedagogy a CME nabízí zkušenosti s komerční televizí a přednášející, kteří přicházejí z té televize, což je docela důležité. To znamená, že v rámci toho kurzu opravdu reálně přednášejí lidé, kteří tu televizi dělají, a to od generálního ředitele až po paní, která se zabývá programem, nebo právě jednotliví kreativní producenti, kteří se specializují na nějaké žánry. Takže to pedagogické pokrytí je z větší části záležitostí CME.

Komu je vlastně určená CME Content Academy? 
Ten práh se oproti předchozím ročníkům trochu zvýšil, protože předtím to bylo tak, že mohl přijít skoro každý. Teď je to tak, že chceme, aby ten člověk absolvoval bakalářský stupeň buď některé z filmových škol, nebo nějaké studium, které tomu je alespoň blízké. Vím, že mezi uchazeči byli třeba absolventi filmové vědy nebo nějakých podobných oborů, třeba i z Filozofické fakulty atd. Většina těch, kteří tam jsou, myslím, že snad všichni, nebo s jednou výjimkou, jsou lidé, kteří za sebou mají buď scenaristiku nebo režii. My bychom byli rádi, kdyby se hlásili i střihači, protože to je taky klíčová profese při vzniku, ať už  hraných věcí, nebo reality show, ale loni se nikdo nepřihlásil.

Jaký profesionál vlastně potom vyjde z toho studia?
Je to kombinace teoretických přednášek a praktické zkušenosti, možná budeme právě poměr těch dvou věcí v dalším ročníku ještě ladit. První trimestr je věnovaný tomu, aby nahlédli do toho, jak se dělá televize a jak se dělá komerční televize, to znamená, co televize vlastně chce, jakým způsobem si objednává program, u koho si ho objednává, přednášejí tam i producenti, kteří ty jednotlivé televize dělají, takže je to i poučení o tom, jak se má člověk chovat jako producent, pokud se o tu práci uchází. A někteří z těch lidí, kteří tam studují, už mají svoji produkční firmu, pro ně je to docela užitečná informace.

To je ten teoretický trimestr, ale už v rámci něho se věnujeme jednotlivým žánrům, mají možnost nahlédnout do toho, jak se vyrábí reality show, hodně se bavíme o kriminálním žánru, protože ten je jednak žádaný a jednak jeho strukturovanost je základem další scenáristické práce. Studenti dostali možnost nahlédnout třeba do toho, jak funguje Ulice a typ vztahových seriálů.

Tohle skončilo někdy před Vánoci a pak pak následovala etapa praxí, kdy si mohli vybrat a pracovat na nějakých projektech, jít se podívat, jak se točí Ulice, jak se dělá Love Island a podobně. A teďka začíná zase teoretický trimestr, kde doplníme nějaké věci, které vzniknou i na jejich objednávku, to znamená, co by ještě chtěli vědět, co my usoudíme, že by bylo dobré, 

Jaká jména najdeme mezi pedagogy CME Content Academy?
Myslím, že studentky a studenti ocení, že tam potkávají lidi, o kterých slyšeli a nejsou pro ně běžně dostupní. I já jsem se šel podívat na hodinu, kterou přednášel ředitel Novy Daniel Grunt, protože nemám často příležitost si poslechnout, co si myslí o tom, jak má vypadat komerční televize. Hodně času se studenty tráví šéf vývoje Michal Reitler, kterého si také cení, pak jsou tam jména jako Jan Prušinovský, Tomáš Baldýnský, Iva Jestřábová. Prušinovský je typický případ, on to pokryje od scénáře přes producentství po režii, ti ostatní většinou mají jenom něco z toho, ale kromě toho profesního poučení je to seznámení s nějakými osobnostmi.

Jaký byl váš nejoblíbenější předmět na základní škole?
Pravděpodobně čeština, je to trošku banální, ale je to tak.

Jak se vyučený mechanik, elektronik dostane ke studiu pedagogické školy a jak se pak nedostudovaný učitel stane novinářem?
To všechno má svoji jako logiku. Někdy kolem třináctého roku jsem byl velmi zaujatý literaturou a poezií, tím jsem jako hodně žil, ale samozřejmě mi příbuzenstvo vysvětlilo, že to je nesmysl se něčemu takovému věnovat a že budoucnost je v elektrotechnice. Měli v zásadě pravdu, nicméně to, co jsem se naučil na tom učňáku, je dneska hluboko v sedimentech technosféry a nic z toho není použitelné. Potom jsem okolo maturity prostě hledal, kde bych se mohl věnovat češtině a literatuře, protože to bylo to, co mě zajímalo, tak jsem šel na peďák, musel jsem jít na češtinu a občanku, protože neumím ani na nic hrát, ani nic nenamaluji, protože čeština se studovala buď s výtvarkou, hudebkou nebo občankou. Takže to jsem absolvoval, ale absolvoval jsem to v polovině osmdesátých let, což nebyla hezká doba a trochu mi došly nervy někdy ve třeťáku.

Ale ta linka je pořád stejná, prostě mě zajímalo psaní a literatura, takže jsem potom šel pracovat k Zemědělským stavbám, jezdil jsem s maringotkou a tam jsem měl čas si dělat svoje věci, hodně jsem četl, něco jsem psal. Nějaké novinářské pokusy jsem absolvoval už koncem osmdesátých let v týdeníku Tvorba. Pak se změnily poměry, to byla velmi zvláštní doba, protože kdo byl v nějakém médiu tři měsíce, tak už byl mazák. Rok jsem pracoval pro Reflex externě, pak jsem tam nastoupil. Můj první text, který vyšel ještě v té Tvorbě, měl asi 20 rukopisných stran, to byly velké reportáže hned od začátku. Myslím, že v tom ta literární průprava byla docela ku prospěchu, měl jsem hodně načteno, z té maringotky jsem hodně znal Českou republiku, docela jsem znal tu realitu, díky tomu učňáku jsem znal realitu i odspoda, to všechno byly věci, které jsem docela zúročil. 

Co vás potom od novinařiny přivedlo do televize?
Byl jsem u startu Novy, protože tam tehdy odešel kolega Radek Bajgar, se kterým jsem začínal tu novinářskou činnost, on mě tak trochu ukecal ke startu pořadu Na vlastní oči, ale odešel jsem ještě předtím, než Nova začala vysílat, protože jsem měl pocit, že nemám napsáno, že jsem toho neudělal dost, abych měl nějakou autorskou zkušenost, takže jsem strávil V Reflexu dalších 12 let na nejrůznějších pozicích, i řídících. A ve chvíli, kdy se mediální trh měnil, bylo jasné, že ten reportážní týdeník spíše nepřežije v té reportážní podobě a já měl pocit, že jsem víc úředník než novinář, jsem využil nabídky jít dělat dramaturga. Tím, že jsem dělal editora a pracoval jsem s autory v Reflexu a sem tam i někde jinde, jsem to ovládal, takže jsem tam přišel na místo dramaturga, potom se tomu začalo říkat kreativní producent a bylo toho daleko víc, než jsem si představoval. Ale je to vlastně celou dobu ve všech podobách práce s textem, ke které se potom přidávaly další kompetence, které už se týkají televize nebo filmu.

Cítí se Tomáš Feřtek líp v scenáristy, jehož příběh ožívá, nebo producenta, případně dramaturga, který pomáhá oživovat scénáře jiných? Co by změnil v českém školství, kdyby mohl? A jak dlouho plánoval napsat seriál ze školního prostředí? 
To se dozvíte, když si poslechnete celý rozhovor v úvodu článku! 

Archiv rozhovorů Expres Star najdete v sekci Podcasty, v aplikaci Expres FM, na webu Podcasty.cz a v aplikacích Spotify a Apple Podcasts.