Jak vypadaly Vánoce v (ne)dávné minulosti?
Redakce
S nástupem adventu se ale už nesmělo konat žádné bujaré veselí. Vesnické zábavy i svatby byly zakázány, přesto společenský život neutichl, ale naopak se odehrával v rytmu křesťanského kalendáře a lidových zvyků. Během čtyř neděl adventního období se na vsi hrála dramata o životech svatých, jimž byl zasvěcen některý z dní, který spadal do tohoto období a pořádali se průvody. Organizovala se představení ze života svaté Barbory, Lucie, Doroty nebo Řehoře a zpestřovala společenský život v období půstu.
Adventní zvyky
Na svátek svaté Barbory, který připadá na 4. prosince, se řezaly barborky, nejčastěji větvičky třešní, višní, ale i jiných ovocných stromů, dokonce i kaštanů. Pokud barborka v domácnosti o Vánocích vykvetla, mělo to přinést do chalupy štěstí, a děvčatům, která už byla na vdavky, se tím předpovídala svatba.
Zvyk Mikulášské nadílky vznikl pravděpodobně v Německu v 10. století. V českých zemích se zmínka o tomto zvyku poprvé objevuje ve 14. století. V předvečer svátku svatého Mikuláše vsí procházel průvod v čele s postavou Mikuláše oděného v biskupské klerice a s berlou v levé ruce, a se stříbrným prutem v pravé ruce, za ním šla postava anděla, která nesla nádobu s ořechy, jablky a perníkem, kterými obdarovávala hodné děti. Podoba, průběh a složení průvodu se místně lišily. Mohly se ho účastnit i další postavy, čert, kominíci, Mikulášova matka – Mikuláška, která někdy nosila srp, jindy cep a jindy košík s dárky pro děti, husaři, mastičkář. Někde jel Mikuláš na loutce koně, někde zase byly dvě postavy biskupů. V průvodu se objevovalo velké množství dalších postav jako mouřenín, žid, chasníci a další. Také v něm šli muzikanti, kteří po celou dobu hráli. Hodné děti dostávaly jako dárky sladkosti, ty zlobivé postrašil čert, stejně jako je tomu dnes.
Mikulášský kvíz: Jak dobře znáte tento oblíbený svátek?
Svátek svaté Lucie byl naproti tomu spojen s rituály, které měly ochránit chalupu nebo grunt od zlé moci. Od 13. prosince, na který svátek připadá, až do Božího hodu hospodáři dávali kravám kousky ochuceného těsta, což mělo sloužit jako ochrana proti uhranutí. Stejně tak se měl jíst syrový česnek jako ochrana před čarodějnicí a žena ze stejného důvodu nesměla vstoupit přes práh domu jako první. Někde se během tohoto svátku konal průvod, během kterého postava Lucie kontrolovala, že se dodržují zákazy, že se lidé postí a, že děti udržují pořádek. Poslušné děti opět odměnila, těm zlobivým řádně vyčinila.
Čtěte také: Byla vražda krále Jošta mýtem, nebo spiknutím?
Štědrovečerní tabule
Podoba štědrovečerní večeře se zásadně lišila od té, jak ji známe dnes. Smažený kapr s bramborovým salátem, nestárnoucí šlágr většiny českých domácností, se jako vánoční jídlo prosadil až po druhé světové válce. Již ve 13. století se objevuje zmínka o kaprovi jako vánočním jídle. Ryba patřila v českých zemích na štědrovečerní stůl od 17. století, ale bylo to zprvu zejména jídlo pro movité. S kaprem jako vánočním jídlem se poté setkáváme stále častěji. Jeho úprava se ale výrazně lišila. Jaké pokrmy bychom tedy mohli objevit na tradičním štědrovečerním stole?
Pokud se jedla ryba, byl to kapr, nikoli smažený, ale na černo, vařený v sladkokyselé omáčce, který se podával s chlebem nebo s knedlíkem. Případně kapr namodro, vařený v zředěném octě, nebo víně s kořenovou zeleninou. K dalším tradičním pokrmům patřili dnes již zapomenutí šneci. Tucet šneků zapečených s bylinkovým máslem si dnes s Vánocemi neasociujme, ale pro naše předky takové sváteční jídlo nebylo ničím výjimečným.
Podávaly se také pokrmy, které zasytily a byly dostupné prakticky každému. Především houbový kuba, jehož základem jsou kroupy a houby, a pečený hrách, který byl známý jako pučálka. Pučálka se mohla připravovat ve slaném i sladkém provedení. Pro ty, co měli rádi sladké, byl i jáhelník, buchta ze spařených jáhel dochucená sušeným ovocem, nebo muzika, kaše se sušenými hruškovými a jablečnými křížalami. Vánočku, tradiční symbol českých Vánoc, pro který se vžilo množství místních názvů, snad netřeba ani zmiňovat.
Smažený kapr se salátem není tak tradiční, jak si mnozí Češi myslí. Foto: Profimedia
Štědrý večer
Vyvrcholení čtyři neděle trvajícího období adventu spadá na Štědrý den. Kdybychom nahlédli do světnic našich předků, vánoční stromeček bychom hledali marně. Možná by bylo překvapení, jak mělké má u nás tato tradice kořeny. Poprvé byl vánoční strom v Čechách ozdoben na dnes již neexistujícím zámečku Šilboch, který stál na čertově vršku na Hranici dnešního Střížkova a Libně. Režisér a ředitel stavovského divadla Jan Karel Liebich ho pro své hosty nechal na Vánoce roku 1812 nazdobit podle tradice, kterou si přivezl z rodného Německa. Zvyk se u nás uchytil až v polovině 19. století. Nejprve se stromečky zdobily na vesnických farách, do našich domovů se ve větší míře dostaly až po první světové válce.
Ke Štědrému večeru patří ještě mnohé zvyky, které v určité míře přetrvávají do dnešních dní. Stále se na Vánoce pouštějí skořápky se svíčkami. Běžné je i věstění budoucnosti, které může mít až děsivé výsledky, z rozkrojených jablek, nebo litím olova – převrácená skořápka, nebo červ v jablku mohou předpovídat smrt. To ale naše předky, kteří se se smrtí setkávali častěji než my dnes, pranic neděsilo. Jiné zvyky – jako házení střevícem – už prakticky vymizely, a byly vytlačeny jinými modernějšími zvyky. Například dárky se na Štědrý den dávaly pouze dětem, obdarovávání mezi dospělými se objevilo až v době vzniku moderního československého státu.
Tradiční obraz Vánoc, tak jak ho známe z Ladových ilustrací, je částečně živý i dnes. Vánoční zvyky v sobě nesly jak křesťanskou kostru, okolo které byly vystavěny, tak částečně absorbovaly i starší lidové zvyklosti. Tyto zvyky měly často magický charakter, ať už se jednalo o věštění, nebo ochranu proti uhranutí. Ale už i na tradiční předindustriální vesnici, jakou pamatoval Josef Lada, však už byly spíše připomínkou starých časů, v nichž měl rituál moc ochránit před kletbou, než skutečnou ochranou, ke které se upínaly naděje lidí. Co se týče jídla, štědrovečerní tabule prošla asi největší změnou. Vyšší dostupnost masa i určitá proměna chutí vedla k tomu, že naše štědrovečerní večeře se té tradiční moc nepodobá. Naše Vánoce jsou tak kombinací moderních a tradičních zvyků a člověk má skoro chuť nahlédnout do doby za dvě stě let a zjistit, co se bude považovat za tradiční podobu Vánoc a které zvyky přežijí beze změn.
Kam dál? První česká miss vyhrála už před 111 lety: Královna krásy Růžena Brožová předčila i francouzské modelky
Zdroj: Wikipedia, vira.cz, denik.cz
Foto: Profimedia
