Čím dál častěji předepisovaná antidepresiva a léky na uklidnění: Jsou skutečným pomocníkem nebo jen další v řadě závislostí?
Redakce
Obrázek: Pexels
Léky jako poslední možnost
Možná je to způsobem života, větším uzavření ve virtuálním světě nebo vyšší tolerancí společnosti vůči psychickým onemocněním. Zkrátka přibývá pacientů, kteří trpí depresemi a úzkostnými onemocněními, nebo to alespoň tvrdí, a psychiatři tak mají rok od roku více pacientů. Pro psychiatra je pak mnohdy velice obtížné rozlišit člověka, který si dokonale nastudoval symptomy daného onemocnění, aby získal kýžené léky, a skutečně nemocného pacienta, pro kterého jsou léky jediným vysvobozením. Psychiatři se většinou k medikaci uchylují až v případě, že je neúčinná psychoterapie nebo ji pacient odmítá. Zároveň si však nemohou dovolit podcenit závažnost situace, i kdyby se jim pacient jevil jako zdánlivý simulant, jelikož podcenění takových onemocnění může skončit i velmi tragickými následky. Psychiatři mají tedy velice obtížnou práci a obrovskou zodpovědnost, čehož leckdy zneužívají lidé, kteří se jen chtějí snadno dostat k lékům, ať už pro jejich sedativní účinky nebo pro zviditelnění se ve společnosti.
Obrázek: Pexels
Pro koho jsou antidepresiva?
V mozku se signály přenáší pomocí neuronů, které si mezi sebou předávají signál pomocí přenašečů: tzv. neurotrasmiterů. Neurony ovlivňují vaše pohyby, ale i třeba náladu. Pokud má někdo nedostatek neurotrasmiterů noradrenalinu a především serotoninu, mozek není – velmi jednoduše řečeno – schopen přenášet dobrou náladu a dochází k rozvoji depresivního onemocnění. Úkolem antidepresiv je tedy zvýšit hladinu serotoninu. Ačkoliv dnes o sobě prohlašuje velké množství lidí, že mají nebo měli „depku“, skutečná deprese tolik rozšířená není a lidi ji často zaměňují za špatnou náladu či smutek. Pokud pak nedojde ke správné diagnóze a lidé užívají antidepresiva na obyčejný smutek místo deprese, může u nich paradoxně k rozvoji depresivního onemocnění dojít. U lidí, kteří se pomocí antidepresiv léčí, pak sice nevzniká přímá závislost na lécích, ale může být velmi obtížné je vysadit, jelikož je vysoké riziko návratu psychických obtíží a léky tak musí případně začít užívat znovu. Pro některé pacienty to tak může znamenat celoživotní léčbu.
Obrázek: Pexels
Léky na uklidnění – snadná závislost
Na rozdíl od antidepresiv, u kterých dochází k požadovanému efektu i v rámci několika týdnů, se účinky léků na uklidnění projevují ihned. Velmi stroze se dají rozdělit na dvě skupiny – hypnotika, což jsou léky určené ke zvládnutí krátkodobé nespavosti a anxiolytika, která se používají k odstranění úzkosti či psychického napětí a řeší akutní obtíže, které nelze odstranit jiným způsobem. Obě skupiny léků jsou však silně návykové a při dlouhodobém užívání dochází nejen k silné závislosti, ale také k navyšování dávek. Kromě toho vzniká obrovské riziko při kombinaci s jinými léky či alkoholem, kdy hrozí až selhání organismu. Tyto léky však bývají často zneužívány, jelikož je velké procento jejich uživatelů neřadí mezi „klasické drogy“, jako je například pervitin, heroin atp. a jejich konzumaci nepovažují za rizikovou. Přitom však právě benzodiazepiny, které patří mezi nejčastěji užívaná anxiolytika, bývají často používány právě i uživateli např. pervitinu ke zmírnění abstinenčních příznaků do další dávky. Každý by měl tyto léky užívat pouze na doporučení svého lékaře a jen v opravdu nutných případech, kdy nepomohou přírodní bylinky na uklidnění, jako je například třezalka tečkovaná, kozlík lékařský nebo meduňka lékařská.
Úvodní obrázek: Profimedia
