Že žijeme ve strašné době? Dle harvardského historika už bylo hůř: Rok 536 byl hotovým peklem na Zemi

V dějinách lidstva najdeme mnohá období temna. Který rok byl však ze všech nejhorší? Historik působící na Harvardu, Michael McCormick se domnívá, že na tuto otázku našel odpověď. Hotovým peklem na Zemi měl podle něj být rok 536 našeho letopočtu.

Řada lidí nadává na dnešní dobu, rozhodně se však dá říct, že v minulosti na tom lidstvo už bylo mnohem hůř. Harvardský historik Michael McCormick si položil otázku, který rok byl ten vůbec nejhorší v dějinách. Dal se do bádání a jeho závěr je jasný: rok 536 našeho letopočtu byl opravdovým peklem na Zemi. Možná jste čekali například rok 1918, kdy španělská chřipka zabila odhadem až 100 milionů lidí nebo třeba rok 1349, kdy epidemie moru vyhladila polovinu Evropy. Rok 536 možná není tolik známý jako výše zmíněná data, ale lidstvo skutečně trpělo.

Zima, hladomor a nemoci

Rok 536 bychom mohli označit jako temný, a to doslova. Zdá se, že sopečná erupce tehdy totiž způsobila, že Evropa, Střední východ a Asie potemněly dnem i nocí. Tuto informaci lze nalézt v zápiscích byzantského historika Procopia. Teploty se v létě měly pohybovat mezi 1,5 °C až 2,5 °C, bylo zahájeno nejchladnější desetiletí za posledních 2.300 let, kterému dnes říkáme vulkanická zima. O nedostatku světla se zmiňuje římský senátor Cassiodorus: „Zdá se, že slunce ztratilo své obvyklé světlo a jeví se jako namodralé. Divíme se, že v poledne nevidíme žádné stíny našich těl a cítíme, jak mocná síla jeho tepla je promarněna ve slabost.“ Dodnes není jasné, zda se jednalo o jednu sopečnou erupci, či jich bylo více. Vědci se domnívají, že mohla vybuchnout sopka na Islandu či nechvalně proslulá Krakatoa. Jeden z odborníků má dokonce za to, že se síla výbuchu rovnala dvě tisícovkám jaderných bomb velikosti Hirošimy.

Dýmějový mor

V důsledku klimatických změn se neurodilo, a lidé tak hladověli. Oslabený organismus byl náchylnější k nemocem, netrvalo dlouho a v roce 541 se začal v egyptském přístavu zvaném Pelusium šířit dýmějový mor. Ten se přenášela nakažená zvířata a blechy. Nemoc je to skutečně vážná, způsobí zánět lymfatické soustavy, který se projeví boulemi (dýmějemi). Ty se postupně naplní hnisem a pronikají skrze kůži, což člověku způsobuje bolest. Postupně se tvoří vředy, přidává se horečka a někdy i zápal plic. Situace byla tak vážná, že údajně mělo docházet k tomu, že mrtvoly nikdo nestíhal odklízet, a tak se těla povalovala na ulicích. Smrtnost této choroby byla vysoká, odhaduje se, že tehdy vyhladila třetinu až polovinu populace východořímské říše. Epidemie prý mohla urychlit pád tohoto impéria.

Pohroma čekala i indiány

Klimatické změny se zdaleka netýkaly jen Evropy. Doplatili na ně i indiáni z Peru, Močikové. Jejich říše patřila v 6. století k nejmocnějším ve svém regionu. Močikové se do té doby nemuseli obávat o nedostatek potravin, měli na svou dobu vybudovaný skvělý zavlažovací systém a také se věnovali rybolovu. Rok 536 ale změnil vše. Historici se domnívají, že klimatické změny vedly k tomu, že se oceánská voda začala ohřívat a ryby v ní umíraly. Močikové tak měli přijít o svůj primární zdroj potravy. V kombinaci s tím, že silné záplavy měly zničující vliv na zavlažovací systém, vedly tyto události k hladomoru i zde. Dodnes však není zcela jasné, proč jejich kultura zanikla.

Zdroje: Science, The Conversation, Stars Insider, ČT24, 100+1
Úvodní foto: Profimedia