Rozbité zrcadlo, klepání na dřevo či černá kočka přes cestu: Jaké příběhy se skrývají za všedními pověrami?

Každá kultura má své vlastní pověry, ačkoliv se některé mohou prolínat do více kultur. Zatímco v asijských zemích lidé věří, že přináší smůlu nechat zapíchnuté hůlky v misce s rýží, někteří lidé u nás zase věří, že smůlu přináší černá kočka, která vám přeběhne přes cestu, nebo třeba rozbité zrcadlo.

Přečtěte si, jaký příběh se skrývá za pověrami, které jsou u nás nejrozšířenější.

Černá kočka přes cestu přináší smůlu

Roztomilé černé kočky se staly synonymem mnoha strašidelných pověr a příběhů. V minulosti se věřilo, že se čarodějnice dokážou přeměnit právě na černé kočky. Také byly černé kočky často považovány za média, skrze která šlo komunikovat s peklem. Černé kočky také často sehrály svou roli v okultismu. Ačkoliv by se o to černé kočky nějak samy přičinily, začaly být tedy považovány za ďábelská stvoření, se kterými se žádný slušný člověk nesměl paktovat. A pokud někomu snad černá kočka zkřížila cestu, měl se raději vydat po jiné. Později se k pověře dokonce připojil dodatek, že pokud vám kočka zkříží cestu zprava, přináší smůlu nebo dokonce smrt. Pokud zleva, přináší vám naopak štěstí.

Rozbité zrcadlo vám přinese 7 let neštěstí

Zatímco obyčejné střepy prý přinášejí štěstí, rozbité zrcadlo vám má přinést hned sedm let neštěstí. Ale proč? Už staří Řekové věřili, že odraz lidí na vodní hladině odhaluje jejich duši a Římané zase, že prostřednictvím zrcadel pozorují bozi jejich duše. Poškození zrcadel se tedy považovalo za něco neuctivého vůči bohům. Dalším vysvětlením může být také to, že v 17. století, kdy se v Evropě začínaly objevovat první továrny na výrobu zrcadel, byly tyto kousky skla stále velmi drahé a mohli je vlastnit jen velmi bohatí lidé. Když se zrcadla rozbila, vznikla pochopitelně velká škoda a další výdaje, což bylo zkrátka neštěstí. Sedmičku si k pověře lidé přidali až po čase, jelikož sedmička je považována za nešťastné číslo a udělalo tak pověru ještě pochmurnější.

Klepání na dřevo

Možná znáte někoho, kdo při vyslovení něčeho špatného zaklepe na stůl nebo cokoliv dřevěného v okolí, aby zahnal smůlu. Vysvětlení původu může být takové, že v minulosti některé pohanské kultury věřily, že duchové či bohové sídlí ve stromech. Lidé je pak pomocí klepání vyzývali k ochraně. Dalším vysvětlením prý může být dětská hra z 19. století s názvem Tiggy Touchwood, ve které poskytovalo ochranu proti chycení, když se hráč dotknul dřeva.

Křížení prstů

Křížení ukazováčku s prostředníčkem vzniklo údajně v období raného křesťanství. Říká se, že první křesťané své zkřížené prsty používali jako ochranu před Božím hněvem za porušení přikázání, když museli lhát o své víře, která byla ve svých počátcích zakázána. Dnes lidé z podobných důvodů kříží prsty za zády, pokud někomu lžou nebo křivě přísahají. V dávných dobách si také lidé křížili ukazováčky v domnění, že to přivolá dobré duchy, kteří splní jejich přání. I dnes se používají zkřížené prsty jako vyjádření dobrého přání, ačkoliv u nás se za tímto účelem používá spíše „držení palců“. To má zase svůj původ nejspíš v dalekém starověku, kde palec rozhodoval o životě a smrti gladiátorů během jejich her.

Zdroje: history.com, avcr.cz, mazlickoviny.cz
Zdroj fotografií: Pexels