Vrh jablka jako projev náklonnosti nebo moč místo pracího prášku: Zajímavosti antiky

Antika je považována za jedno z nejzajímavějších období lidských dějin. Přečtěte si o několika zajímavých každodenních detailech tehdejších dnů, které v seriálech či filmech ze starověku nejspíš nespatříte.

Co se dělo na veřejných toaletách a v lázních? A proč po sobě staří Řekové házeli jablky? Odpoví vám následující řádky. 

Házení jablkem po své vyvolené

Mezi lidmi je široce rozšířený omyl, že pokud někdo ve starověkém Řecku po někom hodil jablkem, tak mu tím vyznával lásku a zároveň nabízel sňatek. Hodit po někom, nebo spíše směrem k někomu jablkem ovšem nebyl projev lásky, ale spíše náznak svádění nebo flirtu. Původ tohoto zvyku se pravděpodobně nachází v příběhu o princezně Atalanté a hrdinovi Hippoménovi. Atalanté se totiž nikdy nechtěla vdát, a tak jako podmínku pro svého budoucího ženich stanovila, že ji musí předběhnout v závodě. Ten kdo s ní závod prohraje, bude sťat. Atalanté byla výborná běžkyně, a proto ji nikdo nedokázal porazit. Hrdina Hippoménes Atalanté miloval a chtěl ji získat, a tak požádal o pomoc bohyni Afrodité. Ta mu darovala zlatá jablka, která měl při závodě házet před běžící Atalanté. Ta nedokázala odolat kráse třpytivých zlatých jablek a všechny je sesbírala. Hippoménos tak vyhrál závod a získal si Atalantino srdce.

Moč jako univerzální očistný prostředek

Starověcí Římané byli na svoji dobu ohledně hygieny velice nadčasoví, zvláště ve srovnání s lidmi z pozdějšího středověku. Římané se pravidelně koupali a dokonce se natírali vonnými oleji. Dbali také na své oblečení, které pravidelně udržovali v čistotě, k tomu však používali moč. Obvykle používali svou vlastní moč, velké lázeňské domy pak tuto komoditu vykupovali od ostatních. Vzhledem k tomu, že moč obsahuje čpavek, tak má bělící a čistící účinky a Římané si těchto účinků velmi považovali. Moč byla rovněž běžně používána k výplachu úst při ústní hygieně. V dnešní době nám něco takového samozřejmě připadá nechutné, ale v porovnání se středověkem nebo i jinými starověkými národy byli Římané skutečně čistotní a hygiena byla jejich každodenní rutinou.

Veřejné toalety jako debatní klub

Veřejné toalety byly provozované státem a původně byly zdarma. Vlastní toaletu měl doma málokdo, a tak se veřejné toalety staly i společenským centrem. Každá toaleta měla přibližně 56 cm, takže lidé seděli při vykonávání potřeby těsně vedle sebe. Římané ale nebyli tak citliví na své soukromí, jako jsme my dnes, a proto si potřebu dokázali zpříjemnit konverzací nebo i obchodním jednáním. Interiér toalet byl většinou vyzdoben a byla do nich z akvaduktu přivedena tekoucí voda. Místo toaletního papíru se používala měkká mořská houba na dřevěné tyčce, která byla společná pro všechny a po použití se oplachovala vodou, jednou za čas octem kvůli dezinfekci. Ačkoli veřejné toalety určitě velice pomáhaly s čistotou a hygienou tehdejších měst, tyto samotné objekty byly samozřejmě i přes veškerou snahu značně znečištěné. Všudypřítomný poletující hmyz a pobíhající krysy často přenášely nemoci nebo infekci, a proto návštěvu těchto míst musela doprovázet opatrnost. Také proto byly veřejné záchody zasvěceny bohyni Fortuně, která měla nad návštěvníky držet ochrannou ruku.

Zdroj fotografií: Profimedia
Zdroje: talesoftimesforgotten.com, smithsonianmag.com