Psala se první polovina 50. let. Krize studené války byla na vzestupu a Sovětský svaz, vědom si technické nadřazenosti USA, potřeboval pádný argument. A tak začal vývoj bomby, jejíž ničivá síla by přinesla daleko větší zkázu, než jaká se povedla americkým bombám, které na konci druhé světové války zničily Nagasaki a Hirošimu.
Práce na této bombě začaly v roce 1954. V uzavřeném městě Arzamas-16 začal vývojový tým pod vedením fyziků I. V. Kurčatova a J. B. Charitona pracovat na bombě, jejíž původní síla měla být 100 mT TNT. Pro srovnání, síla bomby Little boy svržené na Hirošimu byla mezi 0,013 až 0,018 mT TNT! Projekt dostal krycí jméno Ivan.
Výsledkem několikaleté práce byla bomba s délkou osm metrů, průměrem dva metry a váhou 27 tun. Síla bomby byla nakonec oproti původnímu plánu snížena na „pouhých“ 50 – 58 mT TNT. Výbuch by byl totiž tak silný, že by se při testování radioaktivní spad rozšířil až do obydlených oblastí Sovětského svazu a také by nebyla naděje, že by se posádce bombardéru, který by bombu vypustil, podařilo odletět do bezpečí.
Odpálení bomby bylo provedeno 30. října roku 1961 v 11:31 hodin moskevského času. Jako testovací oblast byla zvolena sovětská jaderná střelnice jménem Nová země nebo Objekt 700. Bombu na místo dopravil čtyřmotorový bombardér Tupolev Tu – 95V a byla shozena z výšky 10,5 km. Na bombu byl přidělán speciální padákový systém, který pád bomby zbrzdil a dal posádce letadla čas dostat se do bezpečí. Výbuch nastal ve výšce 4 km a okamžitě se vytvořila obří ohnivá koule o průměru osmi kilometrů. Všechny budovy v okruhu 55 km byly totálně zničeny, kamenné a dřevěné stavby byly poškozeny i stovky kilometrů od výbuchu a okenní tabule praskaly ve vzdálenosti až 900 km. Výška atomového hřibu dosáhla 65 km, takže zasahoval až do mezosféry, a jeho průměr v nejširším místě byl 95 km. Výbuch byl měřitelný kdekoliv na Zemi a tlaková vlna ji oběhla třikrát. Letadlo stihlo od výbuchu odletět přibližně 115 km, než jej dostihla rázová vlna a dala pilotům pořádně zabrat.
Test bomby jménem Ivan nebo také Car, jak ji pojmenovali Američané, měla hlavně demonstrovat sílu a odhodlání Sovětského svazu. Ovšem síla této bomby přiměla obě znepřátelené strany k novému pohledu na jaderné zbraně, protože bylo jasné, že vytvořit ještě ničivější bombu by nebyl větší problém. Američané již měli zkušenost s použitím tohoto typu zbraně a rozhodli se v tomto závodě dál nepokračovat. Díky tomu byly položeny základy k prvním dohodám na omezení testování jaderných zbraní a zároveň i k dohodám o jaderném odzbrojení nebo regulaci arzenálu. Jeden z tvůrců této bomby, fyzik Andrej Sacharov, se dokonce stal jedním z hlavních hlasů volajících po kompletním jaderném odzbrojení a ve své vlasti se kvůli tomuto postoji stal dokonce disidentem. Zároveň se však stal prvním Rusem, který získal Nobelovu cenu za mír.
Úvodní foto: Profimedia
Zdroje: britannica.com