Příběh se šťastným koncem: Svobodný homosexuální otec s bouřlivou minulostí vychoval z adoptovaného autistického chlapce výborného studenta

Adopce dokáže změnit od základu život dítěte, ať už v dobrém či špatném smyslu. Naštěstí stále v mnoha případech se adoptovaným dětem dostane péče, ochrany a šťastného prostředí, které si všechny děti zaslouží. Zatímco někteří lidé adoptují děti proto, že jim příroda nedovolila mít vlastní, někteří adoptují zkrátka proto, že jim to vždy připadalo správné.

To je případ i Mexičana Rubena Ramose, který ve svém životě překonal mnoho výzev, než se stal hrdým otcem svého milovaného chlapce Hectora.

Bouřlivá minulost

Ruben Ramos se narodil v Mexiku a do Spojených států amerických uprchnul se svou rodinou, když mu bylo 7 let. Cesta byla náročná, jelikož prý tenkrát museli překročit studenou a špinavou řeku. Nakonec se však útěk zdařil a následně strávil Ruben celé své dětství ve Waco v Texasu, kde vyrůstal v čtyřčlenné rodině s velmi malými příjmy. V dospívání mu komplikoval život nejen fakt, že je Mexičan, ale ještě ke všemu homosexuál. Ruben nerad vzpomíná na roky šikany ze strany vrstevníků. Navzdory náročnému a mnohdy krutému dospívání získal později bakalářský titul a v pouhých 29 letech se dostal na pozici marketingového ředitele.

Touha po rodině

Ruben odjakživa cítil, že adopce je něčím velmi dobrým a smysluplným. Když byl mladší, měl možnost navštěvovat a komunikovat s dětmi v dětských advokačních centrech. Již tehdy věděl, že adopce mu poskytne smysl života a také šanci významně změnit něčí život k lepšímu. Ruben si začal plnit svůj sen o adopci ve svých 33 letech, kdy si plně uvědomoval překážky, kterým bude na cestě čelit. Svoji práci uzpůsobil tak, aby do budoucna vždy upřednostňoval potřeby a zájmy dítěte před jeho vlastními. O rok později se poprvé setkal s Hectorem poté, co zahájil proces adopce a získal americké občanství. V červnu roku 2017 si tento sedmiletý mexický mladík získal jeho srdce. Jejich pouto bylo okamžité, kdy celý den strávili hraním her a společným jídlem. Hector v tu dobu nemluvil, pouze upozorňoval na věci kolem sebe, o to více byli všichni z jejich pouta zaskočeni. Během procesu byl Ruben naštvaný a vystresovaný kvůli zdlouhavým záležitostem a schvalovacím procesům. Jelikož byl svobodný, pracoval na plný úvazek a neměl žádné blízké příbuzné, kteří by mu mohli pomoct s péčí o dítě, jeho profil se nezdál příliš vhodný k adopci.

Příběh se šťastným koncem

Jejich cesta nebyla jednoduchá. Hector se totiž nevyjadřoval verbálně a měl problémy s chováním kvůli autismu. Ruben se ho od začátku snažil podporovat, hledal mu programy a absolvoval školení ohledně autismu. Množství povinností však bylo daleko větší, než Ruben očekával, obzvlášť když pracoval na plný úvazek a měl ještě psy, o které se také musel starat. Ruben bez výčitek přiznává, že měl občas obavy, zda se o Hectora bude schopen postarat. Ale pak jedné noci, když seděl a plakal na podlaze v kuchyni, k němu Hector přistoupil a začal ho utěšovat. Poté pronesl větu, kterou Ruben už nikdy nezapomene: „Nevzdávej to, dokážeš to,“. Přestože pak Rubena potkaly další těžké události v životě, kdy přišel o vztah, psa a nakonec se musel vzdát i kariéry, 14. srpna roku 2020 konečně došlo k oficiální adopci Hectora a mohli se tak stát skutečnou rodinou, o které snili. Z Hectora se díky jeho milujícímu otci stal výborný student, hlasitý řečník a soucitné a milující dítě. Ruben byl tak za své úsilí odměněn.

Zdroj: instagram.com, lovewhatmatters.com
Úvodní foto: Profimedia