Muž byl přes 10 let vězněm ve vlastním těle: Promluvil o tom, jaké je vše vnímat a nemoci se pohnout

Skončit ve vigilním kómatu je noční můrou asi každého člověka. Nemoci se pohnout, mluvit, gestikulovat, a přitom vnímat všechno kolem sebe. Co je pro pacienty s touto diagnózou nejtěžší? O tom promluvil Martin Pistorius, který ve vigilním kómatu strávil více jak 10 let.

Martin Pistorius je dnes sedmačtyřicetiletý muž, který si v minulosti prošel peklem. Když mu bylo pouhých 12 let, vrátil se ze školy s nepříjemnou bolestí v krku. Nejprve to vypadalo na běžnou virózu, lékaři byli přesvědčeni, že má Martin obyčejnou chřipku, a tak dostal obvyklou léčbu. Jenže se brzy ukázalo, že se dopustili velkého omylu, když chlapce podrobněji nevyšetřili. Jeho stav se totiž zhoršil, což mělo za následek hospitalizaci. Tehdy se zjistilo, že jeho stav je mnohem vážnější, než si původně lékaři mysleli.
„Měl jsem pozitivní test na kryptokokální meningitidu a tuberkulom mozku, byl jsem léčen na obojí. Moje tělo zesláblo a ztratil jsem schopnost mluvit a ovládat své pohyby,“ vzpomíná Martin. Jeho rodiče, Joan a Rodney Pistoriusovi, nikdy nedostali odpověď na to, proč se Martinovo tělo „vypnulo“. Rozhodli se syna nedat do ústavu, pečovali o něj doma.

Nejhorší bezmoc v životě

U pacientů jako je Martin vždy vyvstává otázka, nakolik jsou schopni vnímat. Martin byl jeden z pacientů, kteří si plně uvědomovali, co se kolem nich děje. Žádná výhra to ale podle jeho slov nebyla. Toto období svého života popisuje jako „prázdné“. „Byl jsem schopen slyšet, vidět a rozumět všemu kolem sebe, ale neměl jsem absolutně žádnou moc ani kontrolu nad ničím,“ hovoří o obrovské bezmoci. Martin tvrdí, že to byl nejhorší pocit, který v životě zažil a samozřejmě doufá, že se do tohoto stavu již nikdy nedostane.
Nejvíce mu vadilo, že nemůže nijak projevit svou vůli. To, co si obleče, bude pít či jíst – vše bylo odvislé od druhých. Martin se cítil, jako by on sám ani neexistoval, nemohl rozhodovat o ničem. Navíc ostatní nevěděli, že Martin vnímá. A tak například vzpomíná, že mu neustále dokola v televizi běžely reprízy muzikálového dětského seriálu Barney, jehož hlavní postavou je fialový dinosaurus. Martin tento seriál dodnes z duše nenávidí.

Matka doufala, že zemře

Pro Martinovy rodiče to bylo velmi těžké období. Jeho matka Joan se později svěřila, že doufala, že Martin zemře, dokonce mu to jednou sdělila, když chlapec strnule seděl na svém vozíku. Ačkoliv Martinův život v tu chvíli připomínal peklo na zemi, tato zpráva ho zasáhla. V ten moment se cítil velmi rozrušený a smutný zároveň. Chápal ale i svou matku.
Aby se úplně nezbláznil, snažil si alespoň představovat, co vše by dělal, kdyby mohl. V myšlenkách byl například pilotem vesmírné lodi nebo létajícího vozidla, ve které proměnil svůj vozík. Také sledoval pozorně dění kolem sebe, ať už to byl sluneční svit nebo lezoucí brouk. Občas se ale dostal do bodu, kdy upadl do apatie a okolí nevnímal.
Martinův příběh má naštěstí šťastný konec. V roce 2001 se dostal do specializovaného centra v Pretorii, kde výzkumníci zjistili, že je schopný vnímat a komunikovat očima. Jeho rodiče Zakoupili počítač s komunikačním softwarem podobným tomu, který kdysi používal Stephen Hawking. S jeho pomocí Pistorius vybíral slova, písmena, symboly. Dnes pracuje jako webový vývojář a IT odborník. Jeho zdravotní stav se zlepšil, sice je stále na vozíku, ale jeho horní polovina těla je pohyblivá. Je ženatý a má dvě děti. 

Zdroj: Unilad
Úvodní ilustrační foto: Shutterstock